Pravda, někomu se vítězný, trumfiální návrat do vysoké politiky zadaří, ale je to spíš náhoda a výjimka, potvrzující pravidlo. Třeba takový Saša Vondra uspěl v eurovolbách a dnes je opět na výsluní a veřejnoprávní, svůj Václav Moravec ho zařadil mezi své oblíbené hosty do svéh zoufale už až stupidní nedělní exibicionistickou politickou šou, i do jiných svých politicko stranných pořadů je ČT zván poměrně často. Byť pohled na něj, na Vondru, není zrovna estetickým zážitkem.

Také se říká, že dobří holuby se vracejí, ale tady je to nějak zmutované, protože tihle političtí rádoby navrátilci jsou vskutku vše, jenom né dobří politici. Ostatně, byli-li by jimi, nebyli by odejiti pro naprostou neschopnost.

On i takový Kocáb se v nějakých periodách pokouší o návraty do nějakého křesla, které znamená moc a, co si budem nalhávat, slušný příjem ze státní kasy, včetně výsluh. (ZDE)

Kocábovo bušení na různé dveře politiky ale evidentně není dost důrazné a je navíc cudně jím samým utajované, čí ty dvěře jsou. Přesto docela odvážně tento hrdinský vyhaněč sovětských vojsk z naší země (jistěže jde o vtip, tahle loutka byla jenom najmenovaná tenkrát jako, aby se neřeklo, že oni ti "okupanti" byli už dávno rozhodnuti odejít, vše kolem toho bylo řešeno jinde a jinak, zpěváček Kocáb byl jenom figurka, lokajíček jakoby otevírající dveře, co už byly dokořán otevřené), pronáší semo tamo své stupidity, v podstatě ke všemu možnému i nemožnému dění u nás.

Myšlenka Kocába, že Visegrádská čtyřka by se měla zrušit, protože "„Spolupráce Polska, Maďarska, Česka a Slovenska by měla skončit. Rozmlouval jsem to už Havlovi,“ uzavřel Kocáb téma s tím, že V4 je skupina, která škodí Evropské unii a může nás dovést do područí Ruska." je jedna z nejpitomějších z pitomých. Zcela lehce se dá domyslet, komu zase leze tento pěvec do pozadí, rozhodně to ale není myšlenka, která má cokoliv společného se snahou přispět k dobru, prospěchu, bezpečnosti, svébytnosti, suverenitě a zájmům naší krásné země. Ale Kocáb to už, prý, rozmlouval již Havlovi. Až tak. Neúspěšně, naštěstí, ostatně jako vždy dělal vše neúspěčně. Po tom "vyhnání", samosebou.

Takže politicky céčkový Laudát se nám uvrtal do beznadějného politického projektu KAN, ve své svaté víře, urputné touze zase, opět zazářit na výsluní vysoké politiky, po intenzivním tréningu v programech AntiZeman a AntiBabiš. Inu, budiž mu další partajní přeskok lehký. I ten dopad.

Kocábovo zavrtávání se někam do politiky je sice takové stálé a neutuchající, ale zřejmě bude muset už konečně zvolit, zda je lepší do nějaké partaje, nebo si tu partaj nějakou vytvořit, což ale nevypadá, na to zřejmě nemá. "Hrdinné vyhánění okupantů", jako jediná polická kvalifikace, je možná dostačující při jeho možném vyprávění své vysoké a důležité angažovanosti v dějinách státu svým exotikou a zámořstvým řízlým potomkům, ale je naprosto nedostačující pro skutečné dělání politiky. A nepomohla mu evidentně ani angažovaně nastrčená dcerka na pódiích milionchvilkařských demonstracích. To byla spíše óbr ostuda a pár chvilek děsné trapnosti. Chudák holka.

Jo, vysoká politika je, zdá se, pro i setrvale neúspěšné, velkým snem a láká.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele