Vědecký a projektový manažer Milan Press oblažil čtenářstvo Parlamentních listů svou sedmidílnou ságou nazvanou sebevědomě Jak si muž v nejlepším věku může pořídit ženu v nejlepším věku. Popisuje, jaké udělal „životní terno“, když se oženil s Filipínkou a co z toho všechno povstalo. Srovnává též život v topickém ráji s „neblahými poměry v Česku“. První díl si lze přečíst zde, druhý díl lze najít zde, třetí pokračování je k dohledání zde, čtvrtý díl rozkliknete tady, pátý díl je zde a šestý zde. V sedmém díle (k náhledu zde) se autor zabývá reakcemi na jeho názory, které vyšly v Parlamentních listech. Byly celkem tři, mezi nimi byla publikována i moje odezva, nazvaná Milan Press na Filipínách nehledal choť, ale hospodyni. Prý jak je úžasné míchat rasy! (čtěte zde). Press ze svých oponentek udělal málem čarodějnice, a tak mi to nedalo a ještě jednou se pokusím uvést věci na pravou míru.

Na Ruzyni přistávají letadla plná nevěst z Asie

Se začátkem Pressova sedmého dílu lze souhlasit, bohužel zbytek zaměřil autor na boj s „feministkami“, jak nazývá pravděpodobně každou ženu, která má mozek v hlavě a používá ho, namísto aby opakovala manžílkovy fráze... Já kupříkladu nejsem žádná feministka, mám děti, muže, vnouče, jsem i Pressem zmiňovaný Plzákův typ „usměvavá hospodyňka“. Přesto mám jiný názor než pan autor a jen proto jsem feministka? Milan Press si trochu plete pojmy a dost si fandí, pokud si myslí, že děvče z chudého státu, toužící po lepším životě pro sebe a svou rodinu, si bude stěžovat, že musí prát a vařit. To by milá Filipínka doma musela dělat taky, zadarmo a v horších podmínkách. O děvče tady ale nejde. Spíš o něho. Je to celé k smíchu. Stejně k smíchu, jako když si padesátník nabrnkne dvacítku. Neodpustím si říct: dobře ti tak! Jen slabší duchem, muži bez humoru a neschopni najít si partnerku, která má vlastní názor, hledají protějšek ze vzdálené kultury, s „neschopností“ spoustu věcí pochopit, protože je tam prostě jiný základ. Ne horší, ale kulturně hodně odlišný, což „po dovozu“ ženě první roky ztěžuje orientaci v Česku. Cizinka je tak zprvu na manželovi závislá, což může být pro něj „sladké“. Autor se navíc pořád ohání feminismem a nepřipustí, že i nefeministky a normální ženy, co mají rodiny, můžou mít jiný názor. Je to dvojnásob směšné a potvrzuje, že čeká chytrá holka o takovýhle typ fakt nestojí...

Šárka Nová