V téhle věci jsem vždy souhlasila s prezidentem Václavem Klausem a s nezapomenutelnou Margaret Hildou Thatcherovou. Platí totiž zlaté pravidlo, že na jakémkoli spolku či straně se vždycky někdo přiživuje a zneužívá je. Každý člověk, a tím spíš národ, má mít svou hrdost. My Češi jsme bohatí na chytré a šikovné lidi, selský rozum si vždycky bude umět poradit. Po eventuálním vystoupení z Evropské unie bychom možná trochu zchudli. Ubylo by snad zahraničních supermarketů plných druhořadých potravin, ale objevilo by se více českých hrušek a jiných místních výrobků. Vše by bylo možná o něco dražší, ale co... Zůstala by nám hrdost. Naučili bychom se neplýtvat a jíst zdravěji a méně, což rozhodně není na škodu. Když dnes vidím otylé děti už na základních školách, tak je mi nevolno. A nejvíc jich lze potkat právě u fast foodů.

Okolní země si k nám cestu najdou za všech okolností. Pakliže se přesvědčí, že se v Česku vyrábí kvalitní zboží, tak nevěřím, že by s námi nechtěli obchodovat. Bohužel však platí, že lidé jsou dnes líní a chtějí všechno hned. Neuvědomují si, že tak ztrácejí svoji svobodu. Kdyby se snížily daně, zjednodušilo účetnictví, omezil přebujelý důchodový a dávkový systém a odstranily by se všechny ty nesmysly uvalené na drobné podnikatele, lidé by za sebe nesli větší zodpovědnost. Nespoléhali by se na stát, naučili by se žít jinak. Měli by svoje malé živnosti, pořídili by si víc dětí, protože by věděli, že je jednou budou živit. Odbourání přebujelých státních regulací by se projevilo ve všech oblastech života, možná i tam, kde bychom to ani nečekali. A přitom by taková „odtučňovací kúra“ byla tak jednoduchá. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása!