Pro začátek ale několik čísel. Na základní školy (dále ZŠ) tento rok nastupuje 112 tisíc žáků do prvních tříd. Celkově na ZŠ chodí 833 tisíc, na střední školy pak dalších 410 tisíc studentů. Celkem zde máme bez vysokoškoláků 1,24 milionu studentů, což je přibližně z deseti a půl milionů obyvatel 12 %. Jak jde stát naproti kvalitnímu vzdělání, o kterém tak často naši zákonodárci mluví?

Realita je taková, že ve světovém porovnávání žáků (PISA) se pomalu (některé roky i rychle), ale jistě a trvale propadáme. Argument, že jsou děti hloupější, je z genetického důvodu mylný. Není možné, aby došlo k takovému výkyvu za několik málo desítek let. Hlavní důvod zhoršení výsledků českých žáků je dle mého názoru chybějící reforma českého školství. Požadavky na občana se za posledních několik desítek let zásadně změnily, naše školství však nikoli. Ostatní okolní státy nejednají bleskurychle, ale tuto skutečnost pochopily a dochází k reformám, což jim přináší ovoce. Ne hned v daném volebním období, ale dlouhodobě.

Jeden z důvodů, proč české školství vypadá tak, jak vypadá, je průměrný plat českého kantora. Ten je přibližně 26 tisíc korun (2012, hrubá mzda). Pokud vysokoškolsky studovaný učitel nebude řádně ohodnocen, nebude tato profese dostatečně zajímavá pro odborníky. Pro srovnání průměrný plat doktora v ČR je téměř dvojnásobný, přibližně 50 tisíc korun (2012, hrubá mzda). Pokud ale řekneme A, musíme říct i B. Řada učitelů ke své profesi podniká, nebo má jinou druhou výdělečnou činnost (převážně muži). Pokud by tak dostali vyšší ohodnocení, musí se zvýšit i nároky na ně. Osobně si dovedu představit zvýšit počet hodin, které kantoři odučí, nebo nařídit povinné další sebevzdělávání.