Na jedné straně levicoví liberální intelektuálové, na druhé straně méně hlasití, ale početnější konzervativci. Asi takto vypadá debata, která se v českých médiích a na internetu vede po teroristických útocích ve Francii. Jako každá v zásadě zbytečná diskuze nad tématem, kterému drtivá většina diskutujících nerozumí, se i tato má tendenci polarizovat. Tedy my proti vám, hodní proti zlým, dobro proti ďáblovi, a tak dále.

Možná se jí  účastníte také, a i když ne, možná, že vás jedna věc překvapí. Je jí skutečnost, že podobné debaty po tragických událostech jako byla tato, mají ještě třetí stranu. Není vidět. Nemluví (tak moc). Přesto jako jediná z lidského neštěstí doopravdy benefituje, a to, a teď se možná budete divit, proti úplně všem ostatním. Její úspěch je založen právě na tom, že se tak účinně skrývá. A chceme-li s ní něco udělat, musíme jí ze všeho nejdříve demaskovat.

Existují lidé, kteří by rádi, aby stát co nejvíce kontroloval životy svých občanů. Jsou v každé demokratické zemi. Nemá to nic společného s politickou levicí, ani pravicí, s liberalismem ani konzervatismem, neboť ty všechny jsou ideje, a ideje mohou vést vzájemnou diskusi. Dokonce, i když si v mnohém protiřečí. Snaha o kontrolu a restrikci je ale pouhou snahou získat moc. Ne politickými, ale byrokratickými cestami. Není levá, není pravá, není ani uprostřed.

Za normálních okolností rozhoduje o velikosti a síle státu hlavně to, zda je u moci levice, nebo pravice. Levice tíhne spíše k tomu lidi zaopatřovat, tedy dávat jím jistoty výměnou za svobodu, pravice je opačného názoru. Ať se vám kterýkoli z postojů líbí, anebo ne, vládne-li právě ta která strana, víte, co bude prosazovat. Lidé, kteří by rádi získali moc, a omezili svobody byrokratickou cestou, jsou na politice nezávislí, a tak jí spíše jen využívají jako svůj nástroj. Přitom jsou ale omezeni. Za vlády pravice více, za vlády levice méně. Ale stále jsou.

Pak přijde teror. A po něm strach z dalšího teroru. Kterému se musíme bránit. Někdo volá po posílení policie, někdo po omezení imigrace, další by na ty islamisty rovnou hodil atomovku, a samozřejmě je zde armáda liberálů, kteří jím hodlají otevírat náruče. Na jejich pozadí ale ti, kteří chtějí byrokratickou moc, ztrácejí omezení normálního stavu. Mnohem snáze se jím, často z expertní, nebo z mezinárodní úrovně, prosazují opatření, která by jinak neprošla. Kontrola finančních toků, kontrola ozbrojování, kontrola toho, jaké stránky navštěvujete na internetu, kontrola porodnosti a kontrola práva mít děti (nedělám si legraci, v EU existují názory, které by jí rády zavedly). To vše není už ani levicové, ale zdaleka nejlépe se tomu prosazuje s argumentem „opatření proti teroristům“.

Značné zkušenosti s nástupem lidí toužících po byrokratické moci zažily po útocích z roku 2001 USA. Ohromný nárůst restrikce počínaje odstraněním odpadkových košů a laviček z mnoha veřejných míst, a zdaleka nekončíc odposloucháváním části vlastní populace nebylo opatření republikánů, ani demokratů, ale přesně těchto lidí. Teroru nezabránilo, ani nemohlo. Lidské životy ale omezilo a zkomplikovalo do sytosti. V EU, potažmo v České republice se dějí věci možná méně okaté, ale dějí se také. Na pozadí zuřivých diskuzí o terorismu a bezpečnosti. Dokonce na pozadí diskusí o Zemanovi. Na pozadí veřejných rádoby důležitých diskuzí obecně. A všichni diskutující jím svým způsobem přispívají.

Pokud terorismus něčemu doopravdy pomáhá, pak nárůstu bezpartijní, byrokratické „bezpečnosti“, prosazované jménem ochrany před ním. Která ve skutečnosti není ničím jiným, než systematickým omezováním práv jednotlivců i skupin. Nejlepší cestou, jak tomu zabránit, není horečnatě diskutovat o tom, zda má pravdu diskutér z leva, nebo zprava. Nejlepší cestou je podobné vřavy se neúčastnit, a zachovat si střízlivý pohled na reálná opatření, která jsou ve jménu bezpečnosti, ochrany a to jak většinového obyvatelstva, tak menšin, přijímána.

Vojtěch Bednář  (autor je Firemní sociolog, www.firemni-sociolog.cz )