Na Václava Havla se díváme z různých pohledů, od kritických do oslavných. Jako každý významný politik a prezident, byl obklopen lidmi, kteří šli za čistě vlastními zájmy a občané nebo stát, jim byli a jsou, zcela jedno. Plody jejich osobní angažovanosti jsme nyní nuceni konzumovat, dokonce byrokratickým násilím a demokracie mnohým z našich politiků přímo překáží.

V. Havel pro občany znamenal především to, co se dělo a sám představoval pro občany, v době kolem roku 1989 do rozdělení Československa, měl význam i jako první prezident České republiky. Z občana se stal politikem pod velkým tlakem měnící se nejen Evropy, ale i světa a svého okolí. Do jaké míry se musel změnit a přizpůsobit a nakolik zůstal sám sebou, se pravděpodobně nedovíme. V. Havel byl rozporuplnou osobností, každý V. Havla vnímá po svém, ale jedno mu upřít nelze – dokázal lidi na náměstích spojit – a na to se nezapomíná. Především by se nemělo také zapomenout, co občané spolu s V. Havlem chtěli původně v r. 1989. K tomu nepotřebujeme politiky ani média – to by si měl každý z nás a sám, osobně, uvědomit a podle spontánních pietních akcí, tomu tak u některých občanů je. A v tom vidím odkaz V. Havla pro občany. Jasně mluvil a oslovil občany a většina z nás věděla, co chceme a co ne – to bychom si měli pamatovat především, ale také to, co se skutečně odehrálo a co se nedodrželo.

Je těžké soudit, do jaké míry mohl  V.Havel  více či méně, ovlivnit dění po „sametu“ 1989 a jistě neměl snadnou úlohu, ale ani volbu. Ve hře bylo mnoho cizích a  různých  zájmů z domova i ze zahraničí.  Je tedy těžké posoudit, do jaké míry a času  byl pravdivý a do jaké míry musel  z pravdy a ideálů slevit, přizpůsobit se, či dokonce podrobit. To vědí opravdu jen jeho nejbližší a věděl to jen on sám.

Mám však dojem,  že  jsou pohřbívány i demokratické ideály z roku 1989, kdy bude těchto  ideálů  a úmrtí V. Havla využito pro další politické cíle a účely, které nás stále více vzdalují od idejí roku 1989, které V.Havel  hlásal a lidé kvůli nim i jemu, se shromažďovali nejen na Václavském náměstí. Domnívám se, že  z jeho smrti budou profitovat ti, kteří  jeho i naše ideály a demokracii  sami od počátku pohřbívali a budou skrze odkaz V.Havla, dále  ohlupovat občany. Ostatně, jako ukázku zneužití jeho odkazu vzhledem k občanům, lze považovat záběr z pietního aktu PS, kdy se pouštěl záznam slov V. Havla k poslancům., ale určeno bylo zejména občanům. Ukázka byla ve smyslu:  dělejte dál (poslanci), co uznáte dle svého svědomí za potřebné, líbit se občanům ani  médiím nemusíte. Vytrženo z kontextu proslovu V. Havla, nicméně  ukázka vyzněla jasně v prospěch nynějších poslanců – jak jinak. I úmrtí V. Havla lze dobře politicky zneužít a mediálně prodat, zejména před reformami, které mnoho občanů nezvládne.

 Pravdou je, že jako politik byl lidštější a srozumitelnější pro občany daleko více, než jakýkoli dnešní politik a nelze mu upřít, že byl vůdčí osobností „sametové“ revoluce, nositelem demokratických myšlenek i  občanských nadějí.  Dopustil se však i chyb, které občané vnímají různě a otázkou je, do jaké míry měl V. Havel vliv na dnešní politický marasmus. Mnozí rozdělení Československa dosud neschvalují a z historického významu,  přirovnávat V.Havla k T.G.Masarykovi,  který se zasloužil o vznik samostatného  Československého státu, je dnešními politiky zavádějící. Oba byli sice  prvními prezidenty nově vzniklých států, ale za zcela jiných podmínek. Pokud lze brát ukázku z dokumentu Občan Havel, s rozdělením státu  osobně nesouhlasil, ale také pro jeho záchranu nic neudělal. Pravdou je, že V. Havel nás, občany, alespoň v začátcích  90.let spojoval a netrpěl povýšeností, jakou mají dnes politici k občanům, kteří se snaží občany naopak rozdělovat. Projevy některých  politiků proto silně zavání falešností a právě zneužitím občanské a lidské  památky V. Havla v čistě politický prospěch v době, kdy současní politici zcela u občanů prohrávají právě proto, že myšlenky T.G. Masaryka, E. Beneše, ale i V. Havla jim jsou zcela vzdáleny. Rovněž bych očekávala od humanisty jeho rozměrů, že nebude schvalovat "humanitární bombardování".

Z reakcí  našich politiků, včetně jakéhosi  narychlo schvalovaného zákona „zasloužení se“ o něco  je zřejmé, že dochází až k politicko-mediální hysterii. Evidentně se naši politici „kladně“ zviditelňují před občany, ačkoli V. Havla v posledních letech spíše ignorovali, rovněž tak média.  Politici se zpronevěřili zejména lidskému přístupu k občanům a zpronevěřují se i samotné demokracii, vedení státu nechali volně různým firmám v pozadí. Média se začala o V. Havla zajímat krátce předtím, kdy již bylo zřejmé, že mezi námi dlouho nebude. Osobně bych raději viděla, aby se četlo z děl a myšlenek V. Havla, zejména z let 1989-1992, nikoli se opět dívala, jak se politici natřásají a zviditelňují před občany ve jménu V. Havla a jeho památky s tím, že se „přiblíží“ k občanům poté, co občané projevují osobní a spontánní pietní akce – bez politiků.

Státní pohřeb si jistě V. Havel zaslouží a ti, co jej měli rádi, svoji úctu dali najevo pietními akty  již  v den jeho smrti a nepotřebují k tomu žádný zákon ani mediální podporu. A těch lidí bylo opravdu hodně a vyjadřovali úctu V. Havlovi zcela spontánně. Nebylo pochyb, že si lidé právě u těchto pietních aktů  plně uvědomili posun a odklon od nadějí a idejí roku 1989, pro které cinkali klíči a V. Havel mluvil za mnoho občanů  Československa. Mnozí si uvědomili, kam jsme se za těch 22 let vlastně dostali, jak se změnil  původní cíl a naše naděje.

Co zůstalo a je dnes pravdou? Chovají snad naši politici nějakou lásku ke svým občanům a státu? Uznávají a dodržují demokratické zásady, mravnost, morálku a slušnost k občanům i mezi sebou, váží si našeho státu?

Kolikrát byl od nástupu V.Klause  jako prezidenta V. Havel v médiích? Ptal se snad někdo veřejně na jeho názory, zaobíral se jeho myšlenkami? Nikoli -  politici, ti samí co jej dnes oslavují, si na něho ani nevzpomněli a média jakbysmet.  O to více mně nyní připadá, že si skrze   úmrtí V. Havla  politici  jen vylepšují  svůj značně poškozený obraz u veřejnosti. A to je to, co mně opravdu vadí a připadá jako hodně falešné divadlo pro občany. Politiky jsme byli za těch 22 let tolikrát zklamáni a oklamáni, že v občanech je čím dál větší nedůvěra v cokoli  a kohokoli.  Nedůvěra  a zklamání –  jen to nám zůstalo z idejí i nadějí – a to je hodně málo.

Média i politici by měli číst z myšlenek a děl V. Havla, T.G. Masaryka  či  E. Beneše povinně veřejně, před každým svým zasedáním v PS – pak by bylo více jasné, jak se od jejich děl i myšlenek vzdálili a byli by tak viditelně konfrontováni se  svými  činy, které jsou na hony vzdálené právě  myšlenkám a dílům Masaryka, Beneše i Havla, nad jejichž hroby a památníky kladou věnce.  Je  čas i příležitost se v této době  skutečně zamyslet a hodnotit. Nepropadejme však falešné hysterii a politickému divadlu – to zanechme politikům a pokud občané cítí, že si V. Havel jejich úctu zaslouží, nechť mu jí projeví tak, jak to sami osobně cítí a uznají za vhodné. Je však velký rozdíl mezi city soukromými, byť k politické osobě a „city“ pod oficiální politickou maskou.

Rušení především zábav pro děti v předvánočních dnech na vánočních trzích apod., po dobu tří dnů, považuji za nepřiměřené a poněkud dlouhé. Zde se občanům nadmíru vnucuje něco, s čím mnozí určitě nesouhlasí a z čeho profitují pouze politici. Opět se děje a je nařízeno něco, co poškozuje občany, tentokrát v předvánočním času a v době, kdy se politikům všeobecně nevěří. Úmrtí V. Havla je dobrou záminkou k jejich osobnímu zviditelnění se. A čistě osobní poznámkou: I tak lze dělat hrdiny.

Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se svolením  vydavatele.