Příběh Romana Ševčíka je v mnoha ohledech podobný případu Tomazse Komendy. Tomazs Komenda měl pět svědků, že se v okamžiku činu nacházel zcela jinde. Roman Ševčík má tři svědky, že byl v okamžiku činu vzdálen 30 kilometrů od místa činu.

Roman Ševčík má však oproti Tomazsi Komendovi zcela nepopiratelný důkaz své neviny. Běsnící útok pachatele dne 4. 2. 1989 viděli tři očití svědci, avšak ani jeden zcela nezávisle na sobě neoznačil Romana Ševčíka jako pachatele, ba právě naopak popis pachatele je zcela diametrálně odlišný od Romana Ševčíka.

Jediným důkazem o vině Romana Ševčíka je jeho přiznání vynucené bitím. Bití nebylo před listopadem 1989 nic, co by se u orgánů Veřejné bezpečnosti nevyskytovalo. Ono se od té doby moc nezměnilo - viz případ Schindler, ale už za doby Policie České republiky, který byl bitím donucen k přiznání, následně odsouzen a po 5 letech se přišlo na to, že pachatel je někdo jiný… Bohužel se psal ale rok 2006…

Stejně tak jako Tomazs Komenda, tak i Roman Ševčík má další nevyvratitelné důkazy. Na místě činu nejenže nikdo ze svědků nepoznal Romana Ševčíka, ale nenašla se žádná jeho stopa a to ani biologická, ani daktyloskopická. Ba naopak, našla se řada neztotožněných otisků prstů, krevní stopy, které záhadně zmizely, ale zejména cigaretový nedopalek zn. Clea s krevní skupinou, kterou neměl nikdo z obyvatel bytu, ale ani Roman Ševčík.

Bohužel případ Romana Ševčíka nemá dodnes šťastný konec. Byl sice na základě záruky Spolku Šalamoun propuštěn z výkonu trestu, ale okamžitě převezen do léčebny, ve které je dodnes.

Během 20 let výkonu trestu s Romanem vůbec nikdo nepracoval, naopak ve vězení si prožil velmi těžké až kruté chvíle. A tak obrovské poděkování patří lékařům a sestřičkám, kteří se o Romana v léčebně nyní starají.

Případ Romana Ševčíka má ještě jednu unikátnost. Rozsudek Krajského soudu v Brně nebyl přezkoumán soudem odvolacím, dovolacím či Ústavním a jako rozsudek nalézacího soudu se stal pravomocným a vykonatelným.

Spolek Šalamoun velmi intenzivně pracuje ve spolupráci s úžasnou paní učitelkou Kovářovou, novinářkou Renatou Bernardi a Miroslavem Michálkem ze spolku Český ombudsman na postupu dle § 282 trestního řádu a to na tzv. obnově řízení po neuvěřitelných 29 letech.

Není proto žádný důvod se ve veřejném prostoru čílit nad prací justice v Polsku, protože případ Romana Ševčíka je v mnoha ohledech daleko horší.

Takže závěrečná otázka pro všechny slušné občany České republiky může znít: Spíte dobře...?

Václav Peričevič
místopředseda spolku Šalamoun