Sociální demokracie je stranou, která věří, že lze dojít ke shodě v rozdělování bohatství vytvořeného prací tak, aby rozdíly v odměňování nebyly tak do nebes řvoucí. Více než její stoleté snažení je nejlepším dokladem mylnosti této teze, a tedy marnosti jejího politikaření za celou dobu její existence.
S KSČM je to poněkud složitější. Sovětismus, který sám sebe prohlašoval za předstupeň komunismu, fundamentální komunistický ideál poněkud zdiskreditoval. Díky Leninově revizionismu Marxova učení vznikl totiž předčasně, takže revoluční diktaturu proletariátu zákonitě musel změnit na tyranii.
Komunismus je ale především ideál boje za důstojný život pro všechny. Snem o všeobecné svobodě lidstva, a speciálně pak svobodě chudých. Jeho politická realizace se začala formoval kupříkladu v Berlíně po první světové válce až do počátků třicátých let.
Že je komunismus ideálem boje o všeobecnou svobodu lidstva včetně těch chudých se ukázalo nejpádněji po rozpadu SSSR. Například na devastaci sociálního státu. Od té doby je čím dál zřejmější, že platí nepopiratelná pravda že, cituji: „Svoboda, kterou se honosí liberalismus je pokrytectvím movitých, silných, a tedy existujících mocných“. Konec citace. Liberální svoboda je tedy praktickým zmrzačením pojmu svoboda.
Skutečná svoboda je taková, kterou si mohou za důstojných podmínek užít všichni. A právě tuto nejvyšší pravdu o svobodě polistopadoví komunisté neuchopili a nevyvěsili si ji na svůj štít proti všem hlasatelům a prosazovatelům zmrzačené liberální svobody.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV