Dřevní původci Vrbětické aféry

Prezident Havel ve svém antimilitaristickém zanícení zbrkle zničil výrobu těžkých zbraní na Slovensku, a ve svém projevu v Kongresu USA horoval pro zrušení Varšavské smlouvy i NATO. Mimochodem údajně za velkého potlesku kongresmanů.

Velice rychle mu ovšem bylo vysvětleno, že o zrušení NATO už dále mluvit nemá.

V roce 1998 jmenoval novým náčelníkem Generálního štábu Armády ČR generála Jiřího Šedivého. Byv poučen o nezbytné existenci NATO, mu proto coby vrchní velitel armády dal jediný úkol; převést naši armádu na standardy NATO. Kdyby byl ve skutečnosti takovým odpůrcem zbrojení a válčení, jakého ze sebe dělal, když se dral k moci, tak by alespoň nyní svůj rozkaz upřesnil. Nařídil by kupříkladu vyřazované zbraně jako nástroje čistého zabíjení sešrotovat a munici, která nejde nějak repasovat, bez výjimky zničit. Nic z toho ten rádobystátník, který kýčovitě a pokrytecky místo svého podpisu rád kreslil srdíčko, nenařídil. Ačkoliv nevyznával Klausovo dogma o tom, že vše zařídí trh, jednal přesně podle něho. Což byla z jeho strany čistá zrada svého, dlouhodobě veřejnosti prezentovaného přesvědčení. Už tam někde můžeme hledat kořeny Vrbětického skandálu.

Jestliže se Havel dopustil prvotního hříchu, mohl se ještě tvářit jako Adam v ráji, že jako laik „to nemusel vědět“. V žádném případě ale nemá omluvu pro svou další činnost velení armády ČR, a jmenovitě pak i pan generál Šedivý.

Bylo jeho povinností zařídit, aby armádní zbraně nikdy, nikde, nikoho nemohly zabíjet. V žádném případě se neměly dokonce stát předmětem („zbožím“) byznysu soukromých osob. Že se tak stalo, je neomluvitelným zločinem proti lidskosti. V zemích řízených rozumem, a ne pokleslými ideologiemi, určitě trestně postihovaným.

Nebyl to však jen problém armády. Bylo především povinností zákonodárců zakázat zákonem jakýkoliv prodej armádních zbraní včetně i těch těžkých, ba i letadel, která nešlo předělat pro „mírové“ využití. A pokud ho v krajním případě povolit, tak pouze státní firmě, v jejímž vedení by byli vojenští znalci, nejlépe penzionovaní čili sociálně dobře zajištění. Jelikož to nejen neudělali, ale ani je to nenapadlo, jsou třetími v řadě původců Vrbětického incidentu.

A hledejme teď další viníky

Každého občana by mělo zajímat, jak je možné, že zbraně, čili nástroje vraždění, nemají nepřetržitou, odbornou a v krátkých intervalech pravidelně kontrolovanou ostrahu. Že jsou dokonce skladovány v areálech, v nichž se nacházejí i výrobní a další, ještě k tomu civilní podniky. Ještě katastrofálnější je stav skladování munice, vyřazené ze zásob armády. Skladování mnohem bezpečnějších, průmyslových trhavin má, což znám ze své praxe, tak přísné bezpečnostní předpisy, že si vůbec nepamatuji, že by někdy někde u nás došlo k jejich výbuchu. Jak jsem již napsal, armáda by vůbec neměla munici vyřazovat, ale pouze odborně ničit. Pokud by byla šance ji „recyklovat“, pak by po dobu před repasováním měla být skladována hluboko v podzemí a za stálého hlídkování armády. Jinou metodu by rozumný, a především mírumilovný stát neměl připouštět.

Obchod se zbraněmi by měl být povolen nejen se zahraničně politickými omezeními. Zásadně by měl náš stát zakazovat obchodování se zbraněmi, které sám nevyrábí. Munice by se neměla prodávat nikdy. Buďto se dá „znovupoužít“, nebo musí být zničena. Kategorický to imperativ pro všechny občany země.

Na závěr už jenom k samotnému vyšetřování výbuchu

Kdyby platila alespoň pravidla, která jsem vyjmenoval, tak by výbuch vyšetřovali vojenští odborníci, tedy osoby nejpovolanější. Ale i za situace „českého pořádku“ měla výbuch především šetřit vojenská politice, protože šlo jednoznačně o materiál vojenský, nikoliv civilní „zboží“.

Vojenského vyšetřování by se určitě zúčastnila vojenská rozvědka i kontrarozvědka, takže by bylo od samotného počátku komplexnější.

Civilní policie došla k závěru, že výbuch byl způsoben neodbornou manipulací. Jelikož jsem spis nečetl, tak samozřejmě nevím, zda bylo definováno manipulací koho, na čí příkaz a proč. Zda manipulující měli k tomu kvalifikaci, a nařizovatel navíc kompetenci. S ohledem na současný stav aféry mě tyto podrobnosti ani nezajímají. Ty jsou totiž posledními, které soud musí posuzovat při výroku viny či náhody.

Ovšem tvrdím, že vyšetřovatelé měli mít mnohem víc hypotéz pro šetření celé tragédie, čti smrti dvou osob. Sám jsem již tehdy měl čtyři, přičemž nešťastnou náhodu jsem absolutně vylučoval. Šlo přece o vysoce rizikový „obchodní artikl“, který mohou realizovat pouze a jen lidé, nedopouštějící se chyb. Což je u výbušnin naprosto zásadní. Mé hypotézy před sedmi lety byly tyto:

1. Konkurenční rvačka mezi obchodníky.
2. Vyřízení podvodu mezi mafiány.
3. Kouřová clona, zastírající černý obchod.
4. Nespecifikovaná provokace.

V žádném případě mě ani nenapadlo, že by mohlo jít o zásah zahraničních tajných služeb. Ovšem na druhé straně vůbec nepochybuji, že účast vojenské rozvědky a kontrarozvědky by o některé takové hypotézy šetření rozšířila. Obzvlášť když dneska už vím, že v té době došlo k několika dalším výbuchům muničáků v Bulharsku, Rusku a dalších zemích. Což vojenské zpravodajské služby s vysokou pravděpodobností věděly.

Všichni, kdo dneska jsou chytří jako každý maršál po válce, by měli obyvatelům této země odpovědět, především proč to všechno, co uvádím, se vůbec stalo. Ale hlavně vysvětlit, proč na základě především našeho, víc než dvacet let trpěného šlendriánu došlo u nás k nevídaně mimořádné události. Nehledě na to, proč tak dlouho se vlekoucí problém musel být ze dne na den, ba až z hodiny na hodinu řešen mezinárodní roztržkou, jejíchž důsledků nikdo ze zdivočelých aktérů není schopen ani náhodou dohlédnout.

Za celé období od prvního vystoupení premiéra a dvojministra bylo vysloveno bezpočet otázek. Já mám ale pouze jedinou, myslím si, že naprosto zásadní. Zajímá mě, kdo vlastně „vládne“ v této zemi? Je to „Deep state“ ve složení Bellingcat, Respekt a BIS, či ještě někdo jiný?

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele