Před několika dny, 29. března, se v Hvězdném městečku u Moskvy pozůstalí a přátelé rozloučili s dalším z pionýrů vesmírných letů, Valerijem Fjodorovičem Bykovským, kosmonautem, který se 14. června 1963 startem v kosmické lodi Vostok 5 stal pátým sovětským a celkově devátým člověkem, který se podíval na zeměkouli z vesmíru. Lze jej tak zařadit mezi ty odvážné průkopníky, kteří otevírali lidstvu nové, kosmické obzory. Z první šestky kosmonautů, kteří se připravovali v rámci programu Vostok, měl největší „kliku.“ Do kosmu totiž odstartoval třikrát, naposledy v Sojuzu 31 v srpnu 1978 v rámci programu Interkosmos. Tehdy vzlétl zároveň s pilotem někdejší armády NDR (Německé demokratické republiky) Sigmundem Jähnem a ve vesmíru strávil na 500 hodin.

Otázka do kvízu: Kdy zavlála na Měsíci československá vlajka?

Čas nelze zastavit, a tak z veteránů prvních kosmických letů z první poloviny šedesátých let minulého století zbývají po odchodu posledního Američana z legendární sedmičky Mercury Johna Glenna už jen tři Rusové – Boris Volynov, Alexej Leonov a Valentina Těreškovová. Je dobré si to v roce 50. výročí prvního přistání lidí na Měsíci připomenout, a to konkrétně i v případě Bykovského, který byl v nadějných šedesátých letech minulého století velitelem skupiny sovětských kosmonautů, připravujících se k obletu a posléze i k přistání na Měsíci. Prvním pozemšťanem na Luně měl být totiž podle sovětských představ Alexej Leonov. Bykovskij spolu s Rukavišnikovem měl na Měsíc zamířit jako třetí. Historie tomu chtěla jinak a jak známo, závod o Měsíc vyhrály Spojené státy, když v noci z 20. na 21. července 1969 (našeho času) přistáli na měsíčním povrchu v Moři klidu američtí astronauti z Apolla 11. Jména Neil Armstrong a Edwin (Buzz) Aldrin zná tak celý svět. Mimochodem, o osudech těchto průkopníků z období prvního závodu o Měsíc jsem se více rozepsal v knihách Kosmonautika za oponou či Kosmonauti Nula aneb Ti, co nedoletěli... Obě publikace jsou stále k dostání na internetu či v renomovaných knihkupectvích. Američané ukončili výsadky na Měsíci letem Apolla 17 v prosinci 1972, jehož velitel, Čechoameričan Eugen Cernan, dopravil na měsíc i československou vlajku! Můžeme s hrdostí konstatovat, že patříme k těm málo zemím světa, jejichž vlajka kdy na Měsíci byla…

Luna osiřela. Pošle tam Norsko Barnevernet?

Od začátku sedmdesátých let minulého století je ale Měsíc opuštěný. Konspirační teorie se nám snaží namluvit, že další lety na našeho souputníka a plány na vybudování stálé obyvatelné základny na jeho povrchu (mimochodem rozpracovávané až do r. 1972 i v SSSR) nám zarazila jakási mimozemská civilizace. Skutečnost je mnohem prostší – ztráta motivace. Nenamlouvejme si, že kosmonautika šedesátých let nebyla především prestižní politickou záležitostí. Jestliže Sověti to USA „natřeli“ v první fázi Sputnikem 1, Gagarinem a prvním automatem měkce dosednuvším na Měsíci (Luna 9), museli Američané ukázat svaly komunistům tím, že dokážou být, nejlépe na Luně, jako první. I stalo se. A vlastně se tak potvrdila slova tehdejšího sovětského premiéra Nikity Chruščova, že „kdo bude první na Měsíci, prokáže lepší životaschopnost společenského systému…“ Faktem je, že jak USA, tak tehdejší SSSR několikrát během uplynulých padesáti let koketovaly jak s návratem na Lunu, tak i s letem na Mars. I když by nechyběla motivace, vlády odstrašovaly obrovské finanční náklady. V roce 2004 se vyhlášením programu Constellation pokusil dát nový impuls pilotovaným letům na Měsíc a Mars prezident G. W. Bush. Po programu NASA hned dychtivě sáhla, ale po nástupu prezidenta Obamy byl Constellation málem zcela zrušen. Pouze díky několika chytrým hlavám v Senátu byl zachován alespoň vývoj nové kosmické lodě Orion a superrakety dnes zvané SLS (Space Launch System). V současné době jdou oba jmenované projekty do finále.