„Systém veřejného zdravotního pojištění bude letos hospodařit s bezmála 300 miliardami korun. To z něj, z pohledu nákladů, dělá spolu se sociálním systémem ten nejdůležitější v České republice,“ upozorňuje Štěpán Křeček, autor studie. „Česká republika zažívá mimořádný ekonomický růst, takže významně rostou příjmy systému. Přesto nevytváří rezervy. Výdaje totiž rostou ještě rychleji než příjmy, a to o 7,3 procenta ročně. To je situace, která není dlouhodobě udržitelná. Ve studii jsme modelovali dvě situace – pokud by Českou republiku postihla mírná dvouletá recese, jako v letech 2012 – 2013, dojdou ve zdravotnictví peníze ke konci roku 2020, pokud by nás zasáhla jednoletá, ale hlubší recese, jako v roce 2009, dojdou prostředky už na začátku roku 2020. Proto věřím, že je důležité znát situaci jednotlivých pojišťoven,“ dodává Křeček.

Studie hodnotila zdravotní pojišťovny v osmi kritériích – analyzovala například na kolik dnů proplácení zdravotní péče mají pojišťovny peníze, zaměřila se i na výši výdajů na preventivní programy nebo například na kumulativní nárůst výdajů na péči. Hodnotila ale třeba také komfort poskytovaný klientům na základě počtu klientských zaměstnanců.

„České zdravotnictví dosahuje skvělých výsledků – ve srovnání jak se zeměmi EU, tak prakticky s celým světem. Zejména ve výsledcích léčby i v poměru výsledků a nákladovosti. Ale je tu řada hrozících komplikací. Například to, že kvůli demografickému vývoji bude nárůst výdajů na zdravotní péči do roku 2060 jeden z nejvyšších v Evropské unii, kdy u nás podíl výdajů na zdravotnictví na HDP vzroste o dvacet procent, zatímco průměr EU bude jen 11 procent. Komplikací je i velká závislost na veřejných prostředních - 12 procent jde z veřejných rozpočtů a 70 procent z veřejného pojištění, to systém činí extrémně závislým na ekonomickém cyklu. Do budoucna bude potřeba zapojit další, tedy soukromé, zdroje a zvyšovat vnitřní efektivitu systému, kdy nyní máme například vysokou míru nadužívání služeb ve zdravotnictví nebo nízkou míru prevence obyvatel,“ vysvětluje Karina Kubelková, spoluautorka studie.

„Jsem velmi rád, že od nezávislé instituce zaznívá, že když máme skvělé ekonomické podmínky, které pravděpodobně už nikdy mít nebudeme, je potřeba se připravovat na problémy, které přijdou. Jediná cesta, jak dál zajistit dobré parametry českého zdravotnictví, je hledat efektivitu – nejenom pouze další peníze, ale právě stimulací uvnitř systému,“ řekl prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich. „Zároveň je v pořádku, aby se občané, kteří odvádějí významnou část příjmů na zdravotní pojištění, ptali, zda neplatí příliš mnoho v situaci, kdy 80 procent lidí pojištění prakticky nečerpá. Jistě se nelze ptát po samotném solidárním nároku, ostatně každý může vycházet z toho, že ačkoli dnes třeba nečerpá, na sklonku svého života bude zřejmě patřit k těm, kteří čerpat začnou. Tlak na hledání úspor v chování pacienta – zda nenavštěvuje lékaře příliš často a zda dodržuje základní prevenci – je však zcela legitimní,“ dodal Friedrich.