NEJEN TRADIČNÍM BLÁZINCEM, ALE I „VÝZVOU“ JE UŽ ZNÁMA KROMĚŘÍŽ

Kroměřížská kocábilní výzva ke zborcení zbytku české samostatnosti a národní existence vytasila svůj prezidentský trumf jménem Horáček. Média už dští až nadpřirozené popisy blaha, které by „uměleckou“ volbou obohatil profesionální rýmař a ideolog rozvinutého gamblerství starobylý prostor naší vlasti, kde se český slovanský živel tisíc let úspěšně staví na odpor germanizované Evropě.

Méně odolné slovanské národy již byly Germány pohlceny nebo, ač mnohem početnější, než ten náš, pravidelně zatlačovány tak daleko na východ, až se neslované dostali do přímého styku Ruskem. A o Drang nach Osten vždy šlo i za pomoci domácího slovanského kolaborantstva, kdy za všech režimů „psala historii“ i „kulturní fronta“.

PRÝ „PATŘÍME NA ZÁPAD“…  A CO ISLÁM? TEN TAKY…?

V INTERVIW ČT24 ten zásadní stavební kámen vnímání Horáčkovy identity a hodnotového směřování zazněl až na samotný závěr. „Češi byli vždycky Zápaďani, naše panovníky nikdy nezajímal nějaký Novgorod…“

Takto prostince zhodnotil českou historii „umělec“, při čemž se nějak zapomněl zmínit o tom, že český zájem o Západ vždy vyplýval hlavně z národního pudu sebezáchovy. To když se do naší vlasti valila jedna invaze za druhou a s nositeli západních idejí se dalo jednat teprve tehdy, jakmile jim naši předkové notně vyprášili kožichy.

Také zmínku o tom, že křesťanství k nám přišlo i s písmem z Východu „zasvěcený“ konzument kroucení historií jaksi zapomněl podotknout.

„UMĚLCI“ MUSÍ MÍT HLAVNĚ NOS…

Je pozoruhodné, že průměrně talentovaní autoři či interpreti popěvků, kresbiček a cvičení deklamátoři cizích myšlenek tak často zatouží být hybateli, namísto tolerovaných dvorních šašků, odkud se novodobá „umělecká“ profese vymanila prostřednictvím pravidelně se navracející  dekadence.

Pak nestačí jen poslouchat svůj  cvičený nos, větřící změny, hbitě se zviditelňovat v médiích a inkasovat hypertrofované honoráře za kabaretní stafáž, kterou „umělecká fronta“ vystavuje všem, co jsou momentálně u vesla. Narcisové mají i potřebu moralizovat, vykládat, a také prostě okrádat ty, jimž je dovoleno šašky živit.

Tak se věnují „podnikatelství“ třeba ve vytunelovaných fondech naivních střádalů, jako pan Kocáb, případně vsadí na hravost přetavenou v nebezpečnou závislost gamblerství a „vyrejžují“ milióny na státem povoleném lupičství rodinných úspor, jako nositel „hodnot“ a „kavárenský“ kandidát na prezidentský stolec, pan Horáček.

JAK OBLBOVAT „BURANY“? KECAT, KECAT A KECAT…

A protože to všechno je „málo“, mají i už zmiňovanou potřebu poučovat a moralizovat plebs, hlavně ty pracující burany, jimž poddanské povinnosti dosud nevyvanuly kritické myšlení z hlav. Třeskutého zblbnutí z vlastní „výjimečnosti“ se pak účastní „napříč uměleckým spektrem“ i jinak snadno zapomenutelné „veličiny“ jako různé paní filipovské, fisherové, jakož i pánové kocábové nebo právě horáčkové.

Mistr humoru Jaroslav Hašek by dnes přímo plesal, jaké možnosti ke sžíravé kritice a hospodskému veselí skýtá dnešní jinak zcela vyprázdněná doba. Horáček prezidentem? Proč ne, hlavně nikdy Pažout…  Ale vůbec nejlepší by byl Mach nebo Šebestová…..