Sám Svatý Tomáš Akvinský bude bdít na kulturou!

Mnoho otázek, odpověď je však jistá pouze na jednu. Ano, politickýkříženec  klonů Bohuslava Sobotky a Karla Schwarzenberga jistě uklidní rozháraný rezort kultury. Aspoň tu nejslyšitelnější část uměleckých kavárníků, co tolik touží vzdělávat Český národ, případně pak nevzdělatelným rovnou odebírat volební práva. Však si také kulturníci už dnes libují. Plechová huba se sonorním hlasem jim jistě vydyndá náležité finanční krytí pro jejich politikářské kumštování...

Ten náš Luboš..! Je docela veselá představa, když si promítneme v hlavě, kterak v roce 1977 (rok Charty) soudruh Zaorálek absolvoval přijímací zkoušky na UJEP Brno, obor marx-leninská filozofie a politická ekonomie. Dle vlastních slov jej k tomu vedl zájem o práci Tomáše Akvinského! Přijímací komise musela patrně popadat ze židlí, stejně jako jiná případná přijímací komise např. VŠB Ostrava, kde by budoucí adept hornického inženýryngu svou motivaci ke studiu zdůvodňoval zálibou ve tvorbě květinových zátiší.

No, není takto mocně vyhraněný smysl pro absurdno přímo kvalifikačním předpokladem k výkonu funkce ministra kultury? Zejména dnes, kdy vzpomínáme tak často s pohnutím na zakladatele našeho evropského protektorátu, jinak též progresivního stoupence absurdního divadla, autora absurdních her a stanovitele dnešních absurdních poměrů – Václava Havla?

Když kultura „snesla“ Hermana, „vydrží“ i Zaorálka

Jestliže je tedy motivem nominace pana Zaorálka čirá pomstychtivost pana Hamáčka vůči prezidentovi Zemanovi, pak se to povedlo i nepovedlo. Pan prezident, maje ve své dobré paměti sloní politiku vždy vyjeveného Zaorálka na ministerstvu zahraničí, rád tohoto nebezpečného a všehoschopného kariéristu schálí a jmenuje. Je pořád lepší, když bude usypávat z měšce patolízalům z řad „umělců“, než kdyby měl zase opravdově škodit. A to by mohl!

Není možná daleko doba, kdy se Pocheho svazák Petříček natolik znemožní na ministerstvu zahraničí (ačkoliv při dnešní bruselské konstelaci v celé vládě je to jen málo pravděpodobné), že bude nutno nahradit tohoto škodíka jiným. A Karel Lubomír Schwarzenberg-Zaorálek by byl skutečnou katastrofou.

Jen si vzpomeňme na jeho slaboduché reference, kdy jej na pozvání vozila uprostřed největší intenzity migrační krize turecká vládní šalupa po vybraných rybníčcích tureckého pobřeží a tehdejší pan ministr „opravdu neviděl ani jeden pašerácký člun“!

Či, jak už nikoli sice ministr, ale zcela jednoduše po bruselosvazácku klidně označil vloni suverénní stát Vietnam jako „organizovaný zločin“. Sousedit Česká republika s tímto hrdým národem, jsme dnes ve válce NATO neNATO. Vlastně, už by bylo i po té válce.

A nebo, ještě z dob zahraničněpolitického ministranství, kterak si pan Zaorálek srdečně potřásal rukou s velvyslancem opravdu zločineckého kvazistátu Kosovo, jemuž šéfuje mezinárodně hledaný zločinec a s nímž jsme navázali diplomatické styky díky velkému Zaorálkovu učiteli Karlu Schwarzenbergovi. Světová ostuda české diplomacie dosud nepoznaného morálního a politického dna! Ne nadarmo si také Jeho Nejasnost Schwarzenberg včera pochvaloval dobrou volbu kandidáta a tento Hamáčkův výběr na obrazovce ČT.

Závěr je možný i takový. Hamáček nominací Zaorálka takticky sice vyhrál, (má důvod se „obětovat“ pro stát a dále držet posty ve vládě), ale strategicky do budoucna prohrál. Ovšem sociální demokraty, tyto bruselské četníky české politiky, nějaká budoucnost zajímá jen co do objemu a momentální plnosti jejich koryt.

Svatopluk Otava