Buďme blbí, ale jednotní?

Jacques Rupnik po celou dobu hovořil tak neuvěřitelně zmateně, jak snad ještě nikdy nebylo zaznamenáno. Přeskakoval poněkud nesouvisle od základního tématu, aby do něj vpravil tu myšlenku nutného spojenectví Evropanů s Američany, onde zase zpochybňování Trumpovy politiky na Blízkém východě či v Koreji. Kdyby divák nevěděl, že Rupnik je stoupencem co nejtěsnější Paneuropy (pokud možno pod vedením Francie), měl by docela potíže chápat to, co chce Rupnik vlastně sdělit.

Když už se konečně dostalo na Rusko, blýskal se zkušený liberál poznámkami, že např. protiruské sankce jsou samozřejmě účinné, protože Rusko ve své síle má schopnost sankcím odolávat(?) jinak než Írán, kde jaksi přichází vniveč práce Obamovy administrativy díky Trumpovým sankcím(!?). Evropa dle Rupnika musí být jednotná ve svých reakcích. Ale zda „jednotně“ Trumpovu politiku přijmout či nepřijmout, to se od matadora liberální demagogie divák zaboha nedozvěděl.

Kdo že to první začal překreslovat…?

Nutnost vyhlásit Rusku sankce pak kolovrátkově „zdůvodňoval“ myšlenkový velikán údajnou agresí na Krymu, kde si po svobodných volbách téměř 100% obyvatelstva zvolilo svou logickou přináležitost k Rusku a to přesně dle ukrajinské ústavy. Prý šlo poprvé od konce Války k „násilnému“ překreslování hranic.

Že u tohoto „násilí“ nepadl ani výstřel, že Ukrajině škrtem pera Krym přiřkl jeden ze sociálních inženýrů SSSR Nikita Chruščov, to už pan Rupnik neuvedl. A jím uváděné „prvenství“ v násilné změně hranic, také poněkud kulhá. Politolog se totiž cudně nezmínil o krvavé historiiu současného Kosova, historicky srbského území, kde je dodnes umožňováno terorizování srbského obyvatelstva díky šafářování bývalé ministryně zahraničí USA Albrightové, prostřednictvím největší evropské vojenské základny USA.

Jacques Rupnik nikdy proti genocidě Srbů neprotestoval. Alespoň pokud je známo o jeho „činorodém“ mlčení k překreslování hranic Evropských států při americké agresi vůči Srbsku. Zde má i česká diplomacie své schwarzenbersky krvavé prsty. Že by si albánských kšeftů se srbskými orgány a narkotiky při svém působení u Nezáviské komise pro Kosovo, kde osobně působil, Rupnik nevšiml?

Zrušíme kosovskou ambasádu nebo rovnou zřídíme i tu Islámského státu?

A jakpak se dnes dívá pan politolog na fakt, že ČR udržuje diplomatické vztahy s albánským gangem, kterému říká stát a jehož struktura „ekonomiky“ je tolik podobná Islámskému státu? Jistě, to je téma, které bezprostředně asi nesouvisí s debatou Západ vs. Rusko. Ale – opravdu nesouvisí?

V debatě Moravcův host připustil, že Západ je dnes dekadentní, liberální demokracie je loď, do níž teče, takže posádka stále musí vylévat vodu, aby loď nešla ke dnu. Musíme však být jednotní, nesmíme si brát příklad z ruského ledoborce, kam (podivuhodné, že i navzdory sankcím?) voda neteče. Krásný výsledek. Dekadentní jednota… Tak to se povedlo.

Roli „oponentky“ se symbolicky a genderově vyváženě dobře zhostila i politoložka Svobodné univerzity Brusel, Tereza Novotná. Na Rupnikovo chaotické blekotání odpovídala dlouhovlasá, krásná blondýnka korektním blekotáním, kde snad jedinou souvislejší myšlenkou bylo několikrát opakované: „Já zcela musím souhlasit s panem Rupnikem…“. S tak oddaným pohledem, že – nu ještěže je pan Rupnik už pokročilejšího věku a pan Moravec jaksi – imunní… Ale švanda byla. Opravdu…