Paní Ševčíková,

dozvídám se, že oslovujete mé kolegy, aby se vyjádřili k článku uveřejněném v Parlamentních listech..
Mě jste o vyjádření nežádali ani před uveřejněním, ani po něm. Jak jistě uznáte, není to v pořádku. Váš článek je jednak nepravdivý a za druhé odvádí pozornost od toho hlavního, čímž začnu:

Předně:

1. kdyby hlasování bylo jmenovité a otevřené, jak už rok já a mnozí další žádáme

2. kdyby na výrobu filmů bylo tolik peněz, abychom se přiblížili evropskému standartu a mohli rozvíjet domácí filmový průmysl a ne jen pár osekaných projektů

3, Kdyby Rada povinně sestávala jen z lidí, kteří mají o složitém fungování domácího a evropského filmového průmyslu přehled,

nikdy by ke sporu v radě v této podobě nemohlo dojít. To obecně.

Dále, vaše informace jsou nesprávné, což lze ověřit pohledem na stránky Fondu kinematografie. K podjatosti jsem se přihlásila a ve výzvě na výrobu nehlasovala, což není těžké ověřit i hlouběji. Spornou, leč vypořádanou smlouvu Jiřího Dědečka s Total Help Art jsem na Fondu včas oznámila.

Bylo mi potvrzeno že podjatá nejsem. Podle pravidel stanovených v době, kdy začal fungovat nový zákon, je podjatý ten, kdo má ve chvíli rozhodování smlouvu se žadatelem - anebo jeho rodinný příslušník. Protože v radě zasedají filmoví profesionálové, nebylo možné to vyřešit jinak.

Při zasedání nicméně část kolegů proti mé nepodjatosti zvedla hlas. Požádala jsem tedy ředitelku Fondu o právní rozbor. Její odpověď mi dávala na vybranou. Abych nediskreditovala výzvu, rozhodla jsem se k podjatosti přihlásit.

Spolu s anonymitou hlasování pokládám nejasné pojetí podjatosti za velkou slabinu stávající právní úpravy.

Váš postup mne samozřejmě nejen mrzí, ale také poškozuje, protože jsem se zachovala, jak mi velela odpovědnost vůči žadatelům i celému Fondu.

Chci ovšem věřit, že jde o nedorozumění, a předpokládám, že moji odpověď uveřejníte.

(Zdroj: blisty.cz)