„Já se ve skutečnosti nezměnil, stejně jako se nezměnily naše politika, hodnoty nebo principy. Problém spočívá na Západě a není to problém nový. Souvisí s nezávislostí naší země,“ prohlásil loni v lednu v rozhovoru pro Literárky syrský prezident Bašár Asad na otázku, proč se z „drahého přítele“ Západu takřka přes noc stal „diktátorem“ nebo rovnou „Hitlerem“. „Ve skutečnosti je to problém, který má Západ s mnoha státy, včetně Sýrie. V době, o níž mluvíte, tedy v letech 2008 až 2010, byly naše vztahy se Západem dobré, ale nevycházely ze vzájemného respektu. Například Francie chtěla, aby Sýrie sehrála určitou roli kolem íránského jaderného programu. Chtělo se po nás, abychom nebyli součástí celé kauzy, ale abychom Írán přesvědčili ke krokům, které byly proti jeho zájmům. Odmítli jsme to. Chtěli po nás také, abychom se postavili proti hnutí odporu v našem regionu dříve, než skončí izraelská okupace a agrese proti Palestincům a dalším sousedním zemím. I to jsme odmítli. Chtěli po nás podepsat asociační dohodu s EU, což bylo proti našim zájmům, neboť by to naši zemi proměnilo jen v otevřený trh pro jejich zboží, zatímco našemu zboží na svých trzích vyhradili jen velmi malý prostor. Odmítli jsme to, protože je to proti zájmům syrského lidu.“

Mnohé tváře západní politiky, podle kterých „musel padnout“, Asad přežil: pryč jsou David Cameron, Nicolas Sarkozy i Hillary Clintonová, která ještě před pár týdny počítala s rozpoutáním americké agrese proti Sýrii. Právě jí Barack Obama kdysi „svěřil“ Libyi, která jako stát přestala existovat – místo toho se proměnila ve válečnou zónu, do níž pronikl i Daeš, aby mohl (mimo jiné) vydělávat miliony na ropě nebo na pašování migrantů do Evropy.

Barack Obama i John Kerry, který Hillary Clintonovou po libyjském krachu vystřídal v čele ministerstva zahraničí, ve funkcích ještě dva měsíce zůstanou, nicméně jako by je Trumpovo zvolení – ale spíš porážka Hillary -- polilo živou vodou. Hned den poté Obama nařídil – byť „omezené a po předchozím informování Rusů“ -- bombardování Al Kajdy v Sýrii, což se s ohledem na americké obavy o „umírněné rebely“ až dosud jevilo jako něco zcela nemožného. A podle Washington Post tento trend nejspíš ještě zesílí, „jakmile zvolený prezident Donald Trump převezme funkci … zřejmě v rámci přímé spolupráce s Moskvou“.

A podle všeho rovnou i v přímé spolupráci s Bašárem Asadem; syrský režim kooperaci s USA podmínil ukončením americké podpory džihádu, na jehož výcvik a vyzbrojování -- pod hlavičkou „umírněných rebelů -- CIA vynaložila miliardy dolarů. A Donald Trump nyní v rozhovoru pro Wall Street Journal prohlásil, že americká pomoc „umírněným“ syrským rebelům zřejmě skončí, protože „nemáme tušení, co je to vůbec za lidi“, tím spíš, že se Spojené státy přece musejí soustředit na vítězství nad Daešem. „Můj pohled na Sýrii se významně liší od mnoha jiných. Mám za to, že pokud bojujete proti Sýrii, zatímco Sýrie současně bojuje proti Daeši, tak Daeši pomáháte. (…) Rusko je dnes spojencem Sýrie a navíc také i Írán, který se díky nám stává stále silnějším, je spojencem Sýrie. Dost bylo boje proti Rusku a Sýrii.“ (V souvislosti s Íránem je důležité, že Trump už bere zpět svá předvolební prohlášení, jadernou smlouvu s Teheránem už nehodlá rušit a nově je řeč jen o „prozkoumání“ dohody.)

Trump pochyboval o smysluplnosti pomoci džihádu v Sýrii už dříve, přičemž varoval, že svržení Asadova režimu by mohlo vyústit v katastrofu. Nově tak vlastně jen dodává, že podpora džihádu rovnou povede k válce proti Rusku, Sýrii a Íránu.