Spojené státy dál tají obsah smlouvy s Ruskem o Sýrii a nechtějí s ní seznámit ani své evropské spojence, a tak se jednání Rady bezpečnosti OSN, původně plánované na sobotu, stalo bezpředmětným. Zatímco oficiálně je pokračující utajování smlouvy vysvětlováno snahou „soustředit se na plnění dohody“, důvěryhodněji znějí poukazy na hluboký rozkol mezi americkým ministerstvem zahraničí a Pentagonem – zatímco John Kerry s Barackem Obamou by rádi „kariéru“ v této administrativě završili „mírovou“ dohodou, ministr obrany Ashton Carter vnímá Rusko jako jasného nepřítele, díky jehož „hrozbě“ dostává Pentagon další a další miliardy dolarů ze státního rozpočtu, a možná by rád navíc ve funkci pokračoval i za Hillary Clintonové v Bílém domě, k čemuž se mu „mír s Ruskem“ pranic nehodí, neboť Hillary válku v Sýrii oznámila už koncem července. Odtajněná dohoda by tak jen ještě více zkomplikovala předvolební chaos v USA a roztříštila řady obou politických stran. „Nahoře, ve speciálně zajištěné místnosti, Kerry nervózně čekal na odpovědi,“ popisuje například Washington Post hodiny před podpisem smlouvy. „Uprostřed telekonference s nejvyššími činiteli Obamovy rady pro národní bezpečnost Kerry čekal, až ministerstvo obrany najde svého právního poradce, aby svým podpisem zpečetil jednu z mnoha položek dohody, kterou ministr obrany Carter zpochybnil.“ Svou roli podle všeho sehrála i skutečnost, že se Pentagon chce „soustředit na Irák a nechtěl nic, co by bylo spojené se Sýrií,“ včetně čehokoli, co by se týkalo i boje proti Daeši protože „v Pentagonu všichni znají Irák, ale v Sýrii nechápou vůbec nic“, cituje WP nejmenovaný informovaný zdroj.

Dalším významným důvodem, proč USA nechtějí přistoupit na ruský požadavek smlouvu zveřejnit -- podle Moskvy je to nezbytné, aby se předešlo „tradičnímu“ vzájemnému obviňování z jejího porušování -- bude podle všeho i míra amerických ústupků. Čím dál podrážděnější Kreml proto začíná obsah smlouvy pomalu odhalovat sám. Náměstek ruského ministra zahraničí Michail Bogdanov například konstatoval, že se smlouva vůbec nezabývá budoucností Bašára Asada, protože to je „přece výsostně syrská otázka“. Už jen to lze považovat za americkou „kapitulaci“, neboť právě „změna režimu“ byla prvotním cílem, s nímž USA k válce v Sýrii v roce 2011 přistoupily.

Obě strany se sice dohodly, že nebudou zveřejňovat „druhou část smlouvy“, ať už je tím myšleno cokoli, nicméně dohoda prý předpokládá, že od zahájení příměří začne proudit humanitární pomoc do Aleppa a dalších obklíčených měst. Dodávky do Aleppa ovšem mají putovat v zaplombovaných nákladních vozech, které mají mít – heště než celou agendu převezme OSN -- pod kontrolou pracovníci syrského Červeného půlměsíce a plomby má po cestě kontrolovat syrská armáda. Do Aleppa se tak mají dostat potraviny či oděvy, ale nikoli zbraně nebo přímo džihádisté. Z města přitom mohou volně odejít všichni, kdo o to projeví zájem, a to včetně džihádistů se zbraněmi, a budou moci jít, kam se jim zlíbí. Naplnil by se tak dávný požadavek Ruska a Damašku, aby džihád přestal využívat obyvatele města jako faktické lidské štíty. Dohoda rovněž prý stanoví, že syrské letectvo bude moci podnikat nálety na nepřátelské pozice, ale pouze v koordinaci s ruským velením a navíc jen v přísně vymezených oblastech. Tyto podrobnosti o smlouvě ovšem zveřejnil ruský politický bulvár Komsomolská Pravda, a tak je otázkou, do jaké míry jsou přesné.  

Rusko si v každém případě stěžuje, že americká strana ani týden po podpisu dohody nezačala plnit žádný z dojednaných bodů, což je prý také hlavní důvod, proč Rusko prodloužením příměří o další tři dny zkouší dát Spojeným státům víc času. Syrská armáda se ve čtvrtek mezitím podle dohody stáhla od dálnice Castello, která je hlavní zásobovací tepnou pro Aleppo, nicméně o den později znovu zaujala své pozice, protože „umírnění“ džihádisté pokračovali v útocích, a tak OSN pomoc do Aleppa stále odkládá – má sice záruky bezpečnosti ze syrské strany, ale nikoli od rebelů, kteří humanitární pomoc dál blokují. A americká strana trvá na tom, že koordinace útoků proti Al Kajdě a Daeši může začít až ve chvíli, kdy Rusko „využije svého vlivu“ a zajistí bezpečný průjezd dodávek humanitární pomoci po celé Sýrii. Moskva si naopak stěžuje, že americké letectvo monitoruje situaci nad Aleppem, ale nedělí se s ruským velením o získané informace, naopak, opakovaně zkouší sledovat i ruské základny v Sýrii…

Džihád mezitím využívá příměří k přeskupování sil, přičemž nová koncentrace jeho bojovníků je hlášena z provincie Hamá, kam se prý přesunulo na pět tisíc ozbrojenců s nejméně dvaceti tanky a obrněnými vozidly. Další útok džihád podnikl přímo na damašském předměstí Džóbar. Přestřelky se odehrávaly v oblasti u Báb al Túma, jedné z bran do damašského Starého města, načež armáda zatlačila džihádisty zpět mimo město. Rusko v rámci „příměří“ podniklo první nálety na džihádistické pozice u Aleppa a na severu provincie Homs.