V článku Zbyňka Hutara, publikovaném v Parlamentních listech pod názvem Zvu vás do Sakrabónie (k přečtení ZDE) bych rád uvedl na pravou míru některé nepřesnosti. V době vzniku samostatného českého státu jsem totiž působil v roli autorem zmiňovaného „technokrata z Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK)“. Byl jsem tehdy členem Názvoslovné komise ČÚZK a vím tedy, jak se vše doopravdy přesně seběhlo.

Když se po rozpadu Československa vyrojili fanatici, kladoucí si za cíl zavést „fujtajblový“ název Česko, Názvoslovná komise toto pojmenování ostře odsoudila. Sociální geografové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze však na toto odmítnutí reagovali svoláním celostátní konference, na niž prioritně pozvali nejhlasitější podporovatele názvu Česko. Konference tedy vyzněla tak, jakoby se pojem Česko těšil jednomyslné podpoře.

Na vzniklou situaci zareagovalo Ministerstvo zahraničních věcí, které vzneslo požadavek, aby Názvoslovná komise ČÚZK stanovila jednoslovné jméno republiky s tím, že v obecném zájmu je, aby znělo Česko. Toho se někteří členové komise zalekli a následně hlasovali pro Česko, které tak těsně zvítězilo. Z výsledku jsem byl velmi zklamán a kompenzoval jsem to tím, že jsem dal na mapách a v textech osmdesáti procent atlasů vydaných u nás v následujícím desetiletí vyměnit Česko za Českou republiku.

Následný požadavek na anglickou podobu jednoslovného názvu Česko přišel od OSN. Na Názvoslovné komisi ČÚZK se při hlasování prosadil ekvivalentní název Czechia. Podotýkám, že zazní-li výraz Czechia v italské nebo portugalské konverzaci, vyvolá u posluchačů jisté pejorativní asociace. V hindštině dokonce označuje zadní část lidského těla pojmenovanou tím nejexpresívnějším způsobem.

(autor příspěvku je vysokoškolsky vzdělaný kartograf a geograf)