Tomáš Haas: Může se česká pravice obejít bez ODS?

Vyhýbá se skutečným příčinám odlivu voličů. Problém není v tom, že by ODS trpěla tím, že ji nechtějí volit levicoví voliči, nebo že není „dostatečnš pravicová“, ať už ten výraz znamená cokoliv.

ODS je ještě pořád největší stranou pravice. Pokud své postavení ztratí proto, že nebere na vědomí potřeby pravicových voličů, pokud nevnímá, že se i na pravici dostává do izolace, že už to není ona, kdo určuje politickou agendu pravice, pak je celá pravice v ohrožení. TOP09 je sice jakousi alternativou, a tak může přetáhnout nějaké voliče ODS, ale myslím, že dosáhla svého apexu. Nepřiláká pro pravici nové voliče. Machova SSO se nechová jako politická strana, ale jako diskusní klub pravicových intelektuálů. Spousta lidí s ní sympatizuje (mezi nimi i já), ale pokud sama sebe nepřesvědčí, že je politickou stranou a nepohybuje se v akademickém, ale politickém prostředí, voliči se k ní nikdy nepohrnou a pravici "nezachrání". Čistota ideálů je velmi hezká, ale politicky velmi nepraktická a široké veřejnosti často nesrozumitelná.

Levicoví voliči ODS nikdy volit nebudou. Nikdy ji ani nevolili v minulosti. O ně nejde. A ODS sotva kdy bude mít víc "skalních" pravicových voličů. Už na začátku devadesátých let mluvil Václav Klaus o tom, že na pravici je v tomto národě jen velmi omezený prostor. Nejde v tuto chvíli o to, aby ODS získávala nové voliče. Pokud ale chce přežít jako velká pravicová strana, je nutné, aby zastavila dlouhotrvající ztrátu svých voličů a aby se k ní vrátili ti bývalí voliči, kteří ji už nevolí, buď nevolí vůbec, nebo volí jiné strany. Pokud by snad nějací dokonce přibyli, bylo by to krásné, ale nedá se to v nejbližších letech ani za ideálních okolností očekávat. A ti bývalí voliči musí vidět, že je ODS bere vážně. Že se mění a že jsou pro ni důležití. ODS je nezíská zpět jen tím, že se bude "vracet ke kořenům". Ti ztracení voliči nejsou ideologičtí fanatici. Jsou to lidé kteří od "své" strany nečekají nic než "common sense" - zdravý rozum bez levičáckých kolektivistických nesmyslů. Nechtějí věřit, že to mohou čekat od strany, která den ze mění svá „jednoznačná“ stanoviska, která žije od jednoho korupčního skandálu k druhému a která se chová přesně jako ČSSD. Já jsem kdysi psal o pokrytectví ČSSD, když odklidila "kakaového" Krause z viditelného postu ve sněmovně a uklidila ho na místo krajského stranického pohlavára v Liberci. Jiří Paroubek se tehdy holedbal, jak v ČSSD odstraňují profláknuté politiky. Já jsem napsal, že je to pokrytecké. Co mám říkat teď, když z Pavla Drobila udělala ODS dokonce volebního manažéra a vystavuje ho televizním kamerám? Z politického hlediska je jedno, jestli Pavel Drobil bude nakonec očištěn, nebo ne, to je věc Pavla Drobila, policie a justice. Osobně je mi to také jedno, já ho ani neznám. Ale politicky je neúnosné a navíc velmi hloupé, aby právě on vedl ODS na její "cestě k volebním úspěchům". Pavel Dlouhý zůstane ve Výkonné radě, protože je pouze vyšetřován a musí jen Nečasovi cosi vysvětlovat. Z jeho pravé ruky Kuby ODS udělala ministra. Mně je opět osobně jedno, jestli na pana Dlouhého někdo najde nějaký paragraf a zavřou ho, nebo ne. Ať to ale dopadne jak chce, politicky je to rána pro ODS. Pavel Bém - o něm a o Janouškovi se mluví už léta. Já jsem o jejich podivné symbioze psal již před lety, v době kdy se to neodvážil dělat nikdo jiný. Psal jsem, že bude pro ODS katastrofa, až někdo rozkryje jejich zacházení s územním plánem a s veřejnými zakázkami v Praze. V ODS jsem si tím nadělal spoustu nepřátel. Od politika ODS v okruhu mých přátel jsem slyšel, že ho to nezajímá, je to prý věc nás pražanů. A nakonec se to, díky karambolu lehce indisponovaného pana Janouška, provalilo, jsou toho plné noviny. Opět je jedno, že možná žádné trestní stíhání nebude, nebo skončí ve slepé uličce, protože podobně jako u Drobila nahrávky nebudou přípustné jako důkaz. ODS dostala v každém případě další velmi citelnou ránu. Proč si prostě taky neřeknu, že Pavel Dlouhý a jeho aféry jsou věc jihočechů a nezajímají mně? Protože mi na ODS a na budoucnosti pravice v tomto státě na rozdíl od jejích politiků ještě stále záleží. Politická škoda je nadělaná a odpovědnost z ODS nikdo nesejme. A ta škoda je celostátní, ne pražská, nebo jihočeská. ODS je jedna strana, je tak vnímána voliči, ale není tak, bohužel, vnímána svými vlastními politiky, včetně jejích poslanců a senátorů. Psal jsem už před osmi lety, po volbách 2006, že ODS už není celostátní stranou, že se rozpadá na regionáloní, kmotry ovládané organizace, a ty se nestarají ani tak o zájmy voličů ODS, jako hlavně o „obchodní zájmy“ svých kmotrů a partnerů – a kupodivu jsou často těmi partnery jejich Sociálně demokratické protějšky. Psal jsem o tom, že pnutí mezi ODS a jejími voliči a příznivci roste zrychlujícím se tempem, a že to zákonitě musí jednou prasknout. Dostalo se mi, nesčetněkrát, odpovědi, že „takhle to u nás nefunguje“. V dalších volbách, v roce 2010, ODS ztratila téměř polovinu voličů. Jak je vidět, funguje to. I politika v demokratické společnosti má své zákonitosti. Lidé jsou všude na světě stejní. Nelíbí se jim tytéž věci a chovají se v podobných situacích podobně. Chovají se tak i tady.

Mohl bych jmenovat další a další podobné aféry. Po celou dobu mně mí přátelé v ODS říkali, že se mýlím, ODS je O.K., jen se musí "vrátit ke kořenům." Asi si mysleli, že statisíce pravicových voličů čekají jen na to, až se z ODS stane ideologicky čistá, co možná nejpravicovatější strana. O skandálech a aférách je lépe nemluvit, ODS to škodí a voliče to nezajímá, ti chtějí ty "kořeny". ODS je ustojí (asi tím, že se používání slova „kmotr“ zakáže). Nepochopili, že politická strana pracuje s voliči, kteří mají různé, i když podobné názory a zájmy. Ještě jednou, nejsou to političtí fanatici. Nemají jeden mozek a jedno srdce. Politická strana a její příznivci nejsou Řád Tovaryšstva Ježíšova ani Svatá Inkvizice. Je to otevřené společenství lidí, které spojuje společný zájem. O tom, jak je metoda „ustávání afér“ úspěšná, svědčí dlouholetý odliv voličů. V roce 2006 volilo ODS 1 892 475 voličů, v roce 2010 jich bylo jen 1057792. ODS ztratila 834683 voličů a 28 mandátů. 44% jejich bývalých voličů jí odmítlo znovu dát svou důvěru. Průzkumy preferencí se shodují v tom, že odliv příznivců stále pokračuje. Nyní podle posledních průzkumů je ODS na nejnižším bodě důvěry voličů v celé své historii, snad kromě průzkumů v době rozštěpení strany po Sarajevu, se kterým se tehdy dokázala do voleb vyrovnat. Nevím, zda se jim to může podařit nyní. Kdyby jedinou, nebo dokonce jen hlavní příčinou masivního odlivu přízně veřejnosti bylo to, že ODS „opustila své kořeny“, voliči kteří opouštějí ODS by měli čistou alternativu a Strana svobodných občanů by dnes byla větší a úspěšnější, než například TOP09.

Vždy se zasměji, když slyším nějakého našeho politika mluvit o tom, že svou funci vnímá jako službu. Ještě jsem neviděl jediného politika, který by si byl ochoten přiznat, že svým tvrdošíjným setrváním v jednou dosažené pozici prokazuje své straně službu medvědí. Rád bych viděl jednoho, který by uznal, že své straně už neslouží, ale objektivně škodí, dobrovolně by se alespoň na čas svých funkcí zřekl a vrátil se k tomu, co dělal před tím, než se stal politikem. Chápu, že to může být problém pro ty, kteří nám „slouží“ už nějakých patnáct či více let a u nichž by návrat do „civilního života“ znamenal návrat do školních škamen – kolik má ODS poslanců a politiků, kteří nikdy v životě nedělali nic jiného, a těch, kteří se dnes už asi neuživí ničím jiným než politikou? Je ODS skutečně stranou tak malou a chudou na lidské zdroje, že její současná „elita“ je nenahraditelná? Nevolám po nějaké masové „výměně kádrů“. Ale je mi divná jedna věc. Já sám se v české politice (jako poradce a konzultant) pohybuji již dvě dekády s jedním devítiletým přerušením. Jak to, že po svém návratu jsem se, až na vzácné výjimky, sešel se stejnými lidmi, jak to, že jsem po svém návratu po tak dlouhé době zjistil, že si tykám, protože jsme staří známí, s třetinou poslanců a senátorů ODS a zejména politiků a zastupitelů v mém městě (Praze) a znám sice méně blízce, ale přeci jen osobně znám, tři čtvrtiny z nich? Stále tatáž jména, stále tytéž tváře. Pravda, jsou mezi nimi mnozí, kteří jsou ve svých postech naprosto zaslouženě a je dobře, že v nich jsou. Ale dá se to říci o všech? Kolik politiků ODS kdy řeklo „Své funkce jsem vždy vnímal jako službu. Sloužil jsem (řekněme) dvě funkční období a myslím, že jsem sloužil dobře. Ale je čas dát příležitost někomu dalšímu a je čas abych se vrátil ke svému občanskému povolání, dokud jsem toho ještě schopen. Nechci setrvávat ve své funkci jen proto, že bych se už jinak neuživil.“

Nejvíc mně ale nadzdvihne, když se politici začnou vymlouvat na nepřízeň medií a mediální štvanice. To, že pravici media příliš nemilují víme všichni. Není to problém jen u nás, je to celosvětový problém politických stran, které jsou málo "pokrokové" a málo "politicky korektní". Jak to, že se s tím umí vyrovnat pravice na západě a ne my? Nebude to tím, že ta „mediální masáž“ není ani tak o pravé či levé ideologii, ale hlavně o skandálech a aférách? Můžeme se divit, že media ráda skočí na cokoliv co slibuje skandál, senzaci a zvýšený zájem čtenářů? Jak to, že se ODS odmítáním jednat tak, aby se podobné aféry neopakovaly a jejich protagonisté zmizeli z politické scény, těm „štvanicím“ nabízí jako snadný terč? Jak to, že si o ně svým jednáním sama říká?

Ve většině velkých měst a v krajích se zastupitelé ODS jak jen mohou přičiňují o to, aby se pro jejich voliče co možná nejvíc setřel rozdíl ve vnímání ODS a jejich „ideologických oponentů.“ ODS před volbami znovu a znovu varuje, mobilizuje, snaží se ve voličích vyvolat strach před obratem doleva, aby vzápětí po volbách obrátila a zjistila, že nejlepším partnerem pro věc pravice je, světe div se, Sociální demokracie. V posledních krajských a obecních volbách Sociální demokracie ovládla kraje a velká statutární města. Svůj neúspěch se ODS snaží vysvětlit tím, že se „odchýlila od svých kořenů“. Nevím, jak se to rýmuje s „návratem ke kořenům“, ale všímám si toho, že volič vnímá, že v mnoha krajích a velkých statutárních městech ihned po volbách ODS s ČSSD vstoupila do koalic. „Návrat ke kořenům“ za těchto okolností už na voliče nepůsobí právě přesvědčivě. ODS se chce bránit tomu, že Sociální demokraté chtějí v příštích volbách opakovat úspěšnou taktiku z minulých krajských voleb a chtějí je voličům prezentovat jako „referendum o vládě“. ODS, podle předsedy Nečase a předsedy poslaneckého klubu Stanjury, věří, že se jim taktiku Sociálních demokratů podaří zvrátit tím, že budou poukazovat na špatné hospodaření a zadlužení krajů pod hejtmany Sociální demokracie. Jak věrohodné to bude pro voliče, kteří právě prožili čtyřleté období spolupráce krajských a městských organizací ČSSD s jejich největším koaličním partnerem – ODS? ODS se chce vracet ke kořenům, a na cestě k nim doufá v příliv voličů právem nespokojených s hospodařením krajů. Nedochází jí, že pro mnohé voliče nebude řešením, ale spolupachatelem.

Tolik pro „ideologickou čistotu“ a „návrat ke kořenům“.

ODS, a nejen ODS ale žádná česká strana, nemá ani ponětí o tom, co je politika. Politiků, kteří politice skutečně rozumí, je u nás málo, dali by se možná spočítat na deseti prstech. Většina z nich netuší, že středem politického světa není strana, poslanec, senátor, nebo stranický papaláš ale volič. Strany, včetně ODS se stále domnívají, že měřítkem jejich úspěchu je to, kolik vlivných postů dokáží jejich staří političtí matadoři obsadit a že nezáleží na tom, zda se tím zpronevěřují vůli svých voličů. Perfektní ukázkou je vývoj po posledních volbách v Praze. Netuší, že v politice jsi jen tak dobrý, jak tě vnímají voliči. Netuší, že je to volič, ne kolega poslanec, nebo funkcionář strany, na jehož mínění záleží. Netuší, že volič je jediný a rozhodující arbitr jejich počínání. Netuší že voliči, zejména pravicoví voliči, občané a daňoví poplatníci, své poslance a zastupitele vnímají jako správce svěřeného majetku, ne jako božstva. Nedochází jim, že se musí podle toho chovat.

Nedochází jim ani to, že jejich funkce, zejména jejich veřejné funkce, jsou jim jen dočasně svěřeny, nebyli bohem pomazáni k tomu, aby v nich setrvali až do konce života. Netuší, že volič své zástupce nevybírá jen podle toho, co mu reklamní mágové prezentují v předražené volební kampani na obřích bilbordech, ale hlavně podle toho, jak je vnímal celé čtyři roky před tím. Nechtějí připustit, že voliči kteří od ODS odchází, neodchází proto, že byla málo, nebo moc, „pravicová“ ani neodchází proto, že strana zvolila špatnou reklamní agenturu, odchází proto, že s jejich výkonem a s jejich chováním nebyli spokojeni.

A tak dostává ODS v každých následujících volbách pravidelná "vážná varovaní" kterým buď vůbec nerozumí, nebo je prostě ignoruje. A voličů v každých dalších volbách ubývá.

Proto mám vážné obavy o další osud pravicové politiky. Mám je proto, že ODS jak jsem již napsal, je dosud největší stranou pravice, že bez ODS je pravice jen zlomkem toho, čím by mohla být, mám je proto, že pro pravicového voliče je ODS vlajkovou lodí pravicové politiky a mám je proto, že ODS nedělá nic, čím by své voliče, ty bývalé, ty současné a hlavně ty potenciální budoucí voliče přesvědčila o tom, že jsou pro ní důležití, že na nich záleží a že o ně stojí.