Když v září, jsa pár dní nově v úřadu, omezil Prymula účast diváků na utkáních a sportovních klání na 2000 a uzavřených stadionů nebo hal na 1000 osob, tak se tímto opatřením lid dověděl, že od 1. 7. nebyl stanoven péčí české vlády žádný limit pro počet diváků. Fotbalovým fanouškům sledujícím ukázky ze západoevropských utkání ale jistě neušlo, že zápasy se tam hrály a hrají dodnes bez diváků. To se Česku fatálně vymstilo po zahájení hokejové sezóny, kde na zápasech diváci řvou častěji než na zápasech fotbalových (více útoků na branku), jsouce též namačkáni v menším objemu uzavřeného prostoru (dáno rozměry hrací plochy) a křik nositelů nákazy zvyšuje koncentraci coronaviru v ovzduší. Prymulovo, tedy vládní omezení sportovních diváků na 2000, resp. 1000 bylo chybné, protože nedostatečné a přišlo již s křížkem po funusu. Správné rozhodnutí by bylo konání všech sportovních zápasů a klání po 1. 7. bez diváctva.

Přehnaná uvolnění opatření proti coronaviru od 1. 7. způsobila přísná opatření české vlády při jarním lockdownu: celostátní nošení roušek i venku coby všespásné ochrany proti nakažení, totální uzavření státních hranic dovnitř i ven, svalení viny za epidemii na lyžaře rekreující se v italských zimních střediscích a na pendlery. V Česku si navíc během jarního lockdownu Poslanecká sněmovna PČR zbaběle udělila zdravotní prázdniny, aby se poslanci nenakazili (!) a na korekci činů vlády se celý slavný Parlament ČR nezmohl. Nebyli snad poslanci a senátoři zvoleni i k tomu, aby hájili zájmy obyvatel i v kritických situacích? Přitom na jaře stačilo v opatřeních kopírovat Německo nebo Rakousko, které nikdy neuzavřely své hranice, jen ztížily v případě příjezdu z některých států cizincům vstup do země, zavedly povinné odstupy mezi osobami, a nakonec s několikaměsíčním zpožděním i roušky, ale pouze ve veřejné dopravě a v obchodech! Ale nikdy, ani v létě, nepustily diváky na stadiony (!), provoz barů a nočních podniků zůstal i nadále omezen.

Je zřejmé, že dnes na první místo v Evropě v počtu nově zjištěných nakažených – denní zjištěný přírůstek nově nakažených je na milion obyvatel již 16x vyšší než v Německu – se ČR nedostala zásluhou dovolenkářů v cizině, nýbrž blízkými kontakty s nositeli viru, tedy v prostředí s jeho vysokou koncentrací a s expozicí alespoň několik desítek minut. Dávky viru na površích nejsou podle všeho natolik vysoké, aby se jimi další lidé ve významně větším množství nakazili. Roušky nákaze nezamezují, protože jinak by po dvou týdnech jejich obnoveného povinného nošení se počet nově infikovaných snížil nebo alespoň stabilizoval.

Bary a noční podniky samy o sobě nakonec nemají velký vliv na šíření coronaviru, pokud se v nich nezačne křepčit, objímat se, dotýkat se, zpívat. Přímo ukázkovým případem byla v létě Mallorca, která po delší uzávěře vpustila na ostrov turisty. Německá klientela a nejen ona neměla nic jiného na práci, než dělat po nocích výše uvedené. A rázem zde začal počet nakažených coronavirem opět stoupat. Problémem tedy všude zůstávají večírky a blízké stýkání se lidí po dobu delší než minimálně 20 minut, zejména, když se přitom zpívá a řve. Zatímco bary a noční podniky je možné zavřít, juchání pod širým nebem omezit policejními zákazy, tak večírky v domácnostech se nedají dost dobře kontrolovat. Oproti tomu veškeré cestování veřejnými dopravními prostředky nebo nákup v obchodech, pobývání v úřadech a podobně představují jen malé riziko nákazy a to i bez roušek. Jedna výjimka tu přece jen je. V ČR je velké množství velkých nákupních center, takže při slevových akcích, když se tam Češi nahrnou coronavirus sem nebo tam, může dojít ke zbytečnému shlukování koupěchtivých, a pokud klimatizace nefunguje naplno kvůli výměně a filtraci vzduchu (ne tedy jen kvůli chlazení), může dojít i k vyšší koncentraci virů. V létě se stačilo projít po obchodech stejného řetězce v ČR a v Německu s totožnou rouškou, aby člověk cítil rozdíl naprosto zřetelně – německé řetězcové obchody byly bez výjimky (!) chlazeny více než české, což také znamená, že vzduch byl měněn častěji než v obchodech českých. Rozdíl má svou příčinu v českém bohulibém zvyku okrást, co se dá, v tomto případě českého managementu ušetřit elektrickou energii za klimatizaci, tedy nejen za chlazení, nýbrž i za výměnu a čištění vzduchu. Jeho prohánění přes filtry i bez chlazení stojí dost energie.

Hlavní pochybení vlády a státního aparátu spočívá v tom, že české hygienické stanice, jak je známo, nezvládají tzv. trasování, tj. s kým přišel nakažený do styku. Hygienické stanice dlouho odmítaly dobrovolníky a laiky pro obtelefonovávání, protože pro to podle nich potřebují mít odborné znalosti (jaké jsou potřeba k telefonování?), dnes snad už ze svých požadavků slevily. Vláda jim ovšem nábor dostatečného počtu laických obtelefonávačů mohla nařídit. Nenařídila. Z tisku se též dovídáme, že čtyři z deseti telefonátů hygieniků nikdo nezvedne. Jistě, když telefonní čísla státních úřadů a organizací jsou u volaných potlačena! Chce to jen zřídit dostatečný počet linek bez potlačení čísla volajícího, taktéž kvůli tomu, že se do hygienických stanic nelze hodiny dovolat pro obsazenost. Dále zajistit, aby telefonní čísla hygieniků měla prvních třeba pět čísel totožných a ty vyhlásit sdělovacími prostředky, aby i lidé se bojící si mohli být jisti, že jim nevolá někdo, kdo jim chce vnutit nějakou podvodnou nabídku po telefonu.

Pohled za bývalý ostnatý plot pro srovnání, jak to dělají tam. V Německu Gesundheitsämter (mají funkci i hygienických stanic) si již na jaře najaly tisíce lidí k obtelefonovávání (trasování), nestačí-li to někde, zaskočí vojáci Bundeswehru, v Rakousku posílily hygieniky dlouhodobě nezaměstnaní. V obou zemích nejsou hypermarkety jako v Česku, nýbrž jen supermarkety (podle počtu pokladen i neobsazených). Navíc ve slevách (nabídkách) se tak prodá kolem 19 % cenového objemu prodaného zboží, v Česku přes 50 %, takže nákazy z nadměrného hloučení zákazníků tam tolik nehrozí.

Shledáváte snad i po výše uvedených skutečnostech, že vláda a český stát neselhaly?

Zmíněný článek ZDE.