Známý ruský televizní novinář Andrej Karaulov představil svůj dokumentární film "Jak zahynul boeing". Publicista, který vedl vyšetřování sestřeleného boeingu MH 17 na vlastní pěst a v místě tragédie mluvil s mnoha očitými svědky i odborníky, dospěl k poměrně jednoznačným závěrům, KDO a PROČ dopravní letadlo nad Ukrajinou poslal k zemi. Řada otázek tím ale naopak vznikla.

Exotická dovolená na Onom světě?

Hlavní „hrdinové" tragédie jsou piloti z 229. letky ukrajinského letectva. Dokument uvádí také  identifikační čísla čtyř ukrajinských letadel, která v té době operovala ve vzdušném prostoru nad Doněckem v bezprostřední blízkosti letu MH-17. Šlo o stroje s čísly 06, 07, 08 a 38. Malajsijský boeing byl podle všech indicií sestřelen stíhačkou SU-25 s číslem 08, kterou pilotoval podplukovník Dmitro Jakacuc. Boeing se zřitil 17. července – a už druhý den tento pilot vycestoval na dovolenou do Spojených arabských emirátů, kde se nachází až do současnosti. Je tedy na „zasloužené dovolené“ už téměř 5 měsíců.

Dokument „Jak zahynul boeing“

Karaulovův dokument přináší k tomu, co dosud víme, mnohé pozoruhodné "perličky". Třeba tu, že malajský boeing naváděla do místa sestřelení dispečerka Anna Petrenková. Také ona si kupodivu vzala okamžitě dovolenou, z níž se dodnes nevrátila. A protože jsou Ukrajinci zjevně milovníky slunného počasí a mají spoustu peněz – právě tak jako pilot stíhačky SU-25 odcestovala do Dubaje. Dokonce stejným letadlem jako podplukovník Jakacuc. A tam – pokud nezemřeli... – žijí dodnes na exotické dlouhodobé dovolené. Nikdo se po nich neshání. Klíčové postavy, které vyšetřovatelé tragédie nepokládali za nutné ani vyslechnout.

Proč nesmí oligarcha domů do Izraele?

Dokument opětovně zkoumá možnost, zda skutečným cílem útoku neměl být vládní speciál Vladimíra Putina. Už pro to, že šlo o podobný typ letadla, které bylo barevně označeno dost podobným způsobem a letělo téměř ve stejnou dobu a téměř stejným směrem. Budiž však řečeno, že tento „omyl“ je spíše nepravděpodobný – už proto, že dispečeři, pokud byli do celé věci zasvěceni, byli se strojem v kontaktu a „přehmat“ by odhalili.

Různí komentátoři se shodují v jediném: Je velmi pravděpodobné, že pokud by „vyzrazení“ aktuálně hrozilo, anebo dokonce kdyby hrozilo, že veřejnost tentokrát „neusne“, přijde něco ještě dramatičtějšího. Něco, co dá na let MH-17 okamžitě zapomenout.

Andrej Karaulov pátrá i po těch, kdo si tento zločin případně “objednali“. Zjišťuje, že  zúčastněných bylo pochopitelně více, ale na základě výpovědí svědků a analytiků uvádí, že nejpravděpodobněji se angažovali dva známí oligarchové, Kolomojskij a Chodorkovskij. Zajímavým faktem je rovněž to, že izraelské tajné služby se zřejmě dostaly ke stejným informacím ohledně strůjců této tragédie: Měsíc po pádu MH-17 zakázal Izrael  Kolomojskému vstup na své území – ačkoli má izraelský pas a je předsedou Evropského židovského kongresu.

Proč nevrátí piloty rodinám?

Podstatná je rovněž rekonstrukce útoku. Podle ní stíhačka s číslem 08 ostřelovala nejprve kokpit: Šlo o to zlikvidovat piloty, aby nestihli oznámit, co se děje, že na letadlo útočí neznámý stroj. Vzápětí stíhačka vypustila smrtící raketu, která letoun zlikvidovala. Svědci tvrdí, že stíhačka potom ještě nějaký čas kroužila nad místem tragédie. Předpokládají, že pilot natáčel záběry pádu letadla.

Experti odmítli tvrzení Kyjeva, že stíhačka SU-25 nemohla operovat v takové výši, a nemohla se proto přiblížit k boeingu. Bývalý velitel ruského letectva Petr Dejnekin uvádí,  že v tom není žádný problém. Je třeba pouze hermeticky utěsnit kokpit a zajistit pilota kyslíkem. Tak se stíhačka dostane na úroveň vysoko letícího cíle naprosto běžně.

Nový dokument potvrzuje předchozí: Důkazy včetně názvu ukrajinské letky, identifikačních čísel stíhaček, jmen letců a dispečerů a dalších aktérů tragédie zveřejnil už před více než měsícem investigativní novinář Arkadij Mamontov ve filmu „Přerušený let“. Karaulov však nyní upřesnil a doplnil uvedená fakta. Kromě jiného vysvětluje „záhadu“, proč pozůstatky pilotů boeingu nechtějí vyšetřovatelé předat příbuzným. Definitivně by se totiž potvrdilo, že byli zastřeleni z kulometu.

Co „přikryje“ MH 17?

Poslední zprávy o tom, že Malajsii – jíž sestřelený stroj patří – vyloučili z vyšetřovací komise, vypovídají rovněž dosti přesvědčivě.  Je totiž pravděpodobné, že – právě tak jako autoři obou filmových dokumentů - vyšetřovatelé z Austrálie, Belgie, Nizozemska a Ukrajiny již zřejmě pravé viníky i celé pozadí znají. Jejich nelehkým úkolem nyní bude zabránit, aby se tuto „nepříjemnou pravdu“ dozvěděl svět.

Taktika „odsuneme to, ono se zapomene“, skvěle zafungovala u předchozí „záhady“ se zmizelým, rovněž malajským, strojem MH-370. Televizní hry na jeho nekonečné hledání v Indickém oceáně poblíž Austrálie byly postupně tak únavné, že světová veřejnost „usnula“. Také proto, že vše „překryla“ tragédie MH-17.

Situace s vyšetřovací fraškou se však tentokrát stále více komplikuje. Pozůstalí obětí jsou tentokrát převážně Nizozemci. A ti dávají dosti nahlas najevo svou zásadní nespokojenost s dosavadními výsledky. Žádají kromě jiného, aby Američané zveřejnili všechny satelitní snímky a další dokumenty, které mají jejich tajné služby k dispozici. Aby je světu ukázali právě tak otevřeně, jako tu udělali již dávno Rusové.

Kam se přesunou americké jednotky?

Nadále je rovněž nejasné, kdo stojí za vypsanou mnohamilionovou odměnou pro toho, kdo pomocí nezpochybnitelných důkazů prokáže viníka tragédie letu MH-17. Je totiž zjevné, že ten „kdosi“ o existenci takových důkazů nepochybuje. Komentáře se shodují v tom, že jde o nabídku pro „Snowdena číslo dvě“. A protože je již každému myslícímu člověku jasné, že nemusí být jen ze Spojených států – a že na Ukrajině má kdekdo hodně hluboko do kapsy – úspěch není vyloučen.

Různí komentátoři se však shodují v jediném: Je velmi pravděpodobné, že pokud by „vyzrazení“ aktuálně hrozilo, anebo dokonce kdyby hrozilo, že veřejnost tentokrát „neusne“, přijde něco ještě dramatičtějšího. Něco, co dá na let MH-17 okamžitě zapomenout.

Nečekaná sobotní návštěva dosluhujícího amerického ministra obrany Chucka Hagela v Afghánistánu by mnohému napovídala. Ujal se nevděčné role sdělit vojákům, že domů se hned tak neodsunou. Tisíce jich mají zůstat i v prvním čtvrtletí dalšího roku v bojové pohotovosti. Nepotvrzené zprávy říkají, že mají být připraveni k přesunu na „evropské bojiště“. V takovém případě by samozřejmě viník zločinu, při němž zahynulo „jen“ pár stovek nevinných civilistů, veřejnost už definitivně přestal zajímat...

Publikováno se souhlasem vydavatele