Poté dokázal málem přivést do krachu naše aerolinie a do třetice všeho dobrého jako volební manažer ČSSD dokázal tuto stranu jentaktak dostat do parlamentu.

Když tento „expert“ vzal do rukou fotbalovou Slavii, očekával jsem v brzké době její sešup do druhé ligy. Ale to jsem se zmýlil a za to se panu Tvrdíkovi musím omluvit. Leč pan Tvrdík nikdy nezklame. Jeho velkohubá prohlášení, jak neochvějně stojí za Ondřejem Kúdelou a že mu plně věří, třebaže o celé záležitosti ještě dohromady nic nevěděl, jsou přesně v jeho stylu. Namísto toho, aby dal prostor spoluhráčům Kúdely, kteří jsou tmavé pleti a jejich jména již mají slušný fotbalový zvuk, takže právě oni by mohli světu říct, co je Kúdela zač, jestli je rasista nebo jen pitomec, který neudrží nervy na uzdě, se jen vytahoval, jak je všechno na nejlepší cestě a jak on sám má všechno pevně v rukou a že se nemůže nic stát.

Nu, stalo se. A pan Tvrdík náhle obrátil. Jako Pilát Pontský umyl si nad Kúdelou ruce a servilně se začal omlouvat, snad ani sám nevěděl, za co. V tu chvíli mě napadá jediné, a to skvělá hláška Jardy Duška z filmu Pupendo: Moje milá, počet pr…í, do kterých můžu vlézt, není nekonečný.

A já si myslím, že počet pr…í, do kterých může a dokáže vlézt pan Tvrdík, je roven nekonečnu.