Většina evropských politiků měla krátkodobě dobrý pocit z toho, že v těchto zemích byla ze svých mocenských piedestalů postupně svržena řada diktátorů, kteří v těchto ze­mích často totalitně a bezohledně vládli i několik desítek let. Očekávaná demokratizace jejich po­litického systému však ani v nejmenším nenastala, spíše naopak.

Žádná politická změna, ani ta nepozitivnější, sama o sobě nedokáže nakrmit milióny ne­vzdělaných, či málo vzdělaných oby­vatel, kteří jsou již dnes do značné míry závislí na fi­nanční a ekonomické pomoci vyspělých kapitalistických zemí. Ani za peníze, i kdyby je měli, si nebudou moci nakou­pit potraviny, místo kterých na stále větších zemědělsky využitelných plochách naprosto nesmyslně pěstujeme „energe­tické plodiny“.

Nyní se již statisíce, a v dohledné době možná i milióny, lidí ohrožených náboženskými, etnickými konflikty a hladomorem vydávají směrem k vytouženému RÁJI – tedy k nám, do Evropy.

Jak uvádí dnešní tisk, tak jen k italským břehům dorazily za poslední tři dny další více než dvě tisícovky nelegálních přistěhovalců. Je vysoce pravděpodobné, že celkový počet imigrantů, kteří se letos po moři do Itálie přeplaví, brzy překročí hranici sto tisíc. 

Jestli chceme přežít, musíme tuto si­tuaci rychle začít řešit. Ne však tím, že jim jako naprostí debilové začneme posílat stále další a další peníze a zvát je na naše výsostná území. Poskytnuté finanční prostředky by jen dále podpořily jejich populační explozi. Poli­ticky, nábožensky a kulturně nepřizpůsobiví přísluš­níci výše uvedených zemí infiltrovaní do Evropy budou její budoucnost dále a stále silněji ohro­žovat.

Jako občané svébytných evropských národů a států už musíme definitivně opustit pozici multikulturalismu, pseudokorektnosti a sebeobviňování. Za současný stav a budouc­nost oby­vatel těchto zemí neneseme žádnou odpovědnost a nejsme povinni je na své náklady za­chraňovat a živit. Stejně by se tato pomoc nakonec obrátila proti nám.

Jedinou šancí Evropy je okamžitě začít budovat „Velkou evropskou zeď“, byť v nějaké moderní, spíše organizační podobě. Jakousi společnou evropskou obrannou linii a vojensky ji obsadit. A střílet, když to bude nutné. Emigranty z většiny rozvojových zemí sem prostě nesmíme pustit, i když se nakonec mezi sebou nejspíše vyvraždí, nebo umřou hlady. Když to uděláme, umřeme hlady, nebo s uřezanými hlavami, nakonec my - Evropané. (viz)

Jedinou šancí je dosažení zásadních změn v populačním vývoji v těchto zemích podporou masového vzdělávání mládeže. S tím jim můžeme, a určitě jsme i povinni, pomoci. Ale na je­jich území, ne zde.

Jakékoli formy finanční a potravinové pomoci vyspělých zemí Africe se ukázaly jako kontraproduktivní. Kdyby dárci tyto prostředky věnovali pouze na školství a celou soustavu podpor vzdělanosti Afričanů, už na tomto kontinentu mohlo být podstatně lépe. V relativně blízké budoucnosti budou muset milióny Afričanů zemřít, aby jich desetimilióny mohly poz­ději relativně šťastně žít.

Musíme si uvědomit, že pokud nezemřou oni, zemřeme my. Třetí cesta zde neexistuje. Proto začněme okamžitě společně budovat „Velkou evropskou zeď“. Pokud ji nevytvoříme, rozlučme se s naší relativní prosperitou i svobodou našich dětí. Poz­ději už ji totiž před lidmi, kteří proti životu upřednostňují smrt, za žádných okolností nebudeme schopni uhájit.

Václav Husák

P.S. Výše uvedený článek jsem napsal již v srpnu 2012 a bez problémů ho zveřejnil. Jestli se od té doby něco změnilo, tak pouze k horšímu. Vzhledem k nedostatečné evidenci invazních jednotek muslimských válečníků lze předpokládat, že už se jich nyní po Evropě potuluje několik miliónů, další čekají pouze na zlepšení počasí.

Většina z nich, i těch negramotných a jakékoli práci neochotných, je na tom ekonomicky lépe, než průměrný důchodce v České republice. Komu se asi tak může vyplácet utrácení mi­liard euro lidem, kteří nám v převážné většině případů nejen nebudou ničím užiteční, ale současně pro evropskou společnost představují obrovské bezpečnostní riziko?

Jakým slovem označit člověka, do jehož domu se tlačí stovky nezvaných a nepřátelsky naladěných lidí, a on přesto své domovní dveře nezamkne? Já bych řekl, že takto se chovat může jenom debil !!! A vidíte, lidé přesně tohoto typu jsou ve vedení nejsilnějších evrop­ských států i institucí Evropské unie. Ale my si to již po léta bohužel necháváme líbit. Z toho logicky vyplývá, že těch debilů musí být mnohem víc. Jsme jimi i MY!!!

P.S., P.S.: Výše uvedený článek byl nedávno vyřazen z veřejně přístupné části mého blogu ne serveru iDnes. Zde je zdůvodnění tohoto cenzorského aktu:

Dobrý den, Váš blog jsem stáhla na soukromý blog. Porušuje kodex blogera, resp. bod: Bloger nesmí propagovat ani vyjadřovat rasovou, národnostní, náboženskou ani jinou nesnášenlivost vůči jednotlivcům či skupinám osob, obzvlášť pak vůči menšinám. Svými články nesmí vyvolávat nebo eskalovat nenávistné nálady. Bloger nesmí pro­pagovat násilí a agresivitu jako prostředek řešení konfliktů. Za adminy Tereza Janků Od: helpdesk 

Takže napíšete-li svůj osobní názor, že muslimští teroristé a lidé neoprávněně vniknuvší na území EU jsou potenciální zločinci a že je nutné je internovat a donutit je k jakékoli fyzické práci, abychom je nemuseli na vlastní náklady živit, porušujete zákon?      

PS., PS., Pst: „Mýdlo končí, ručník končí, svoboda slova končí,“ je parafráze na „šifrovaný dialog“ policistů a detektivů z fenomenální veselohry „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“. To byla opravdová sranda. Být však trvale vyloučen z možnosti zveřejňovat své názory na blogu iDnes, už za takovou srandu nepovažuji. „Osvícený“ cenzor Patrik Banga a jeho spolupracovníci dohlížející na ideologickou „čistotu“ portálu iDnes jsou skutečně „bdělí“. A nejen oni. Dověděl jsem se, že prý vzniká seznam novinářů a publicistů s „nevhodnými“ názory. Pokud v něm nejsem, žádám okamžitě o zápis, protože i nadále hodlám psát tak „štvavé“ články, jako je tento, za nějž jsem byl definitivně vyloučen ze společnosti slušných blogerů iDnes.

Vítači vůči nám nepřátelských imigrantů už po nás tvrdě jdou. Udržme si alespoň někde na internetu svobodný prostor za každou cenu! Bojím se, že i na něj státní instituce v dohledné době zaútočí a nakonec nám zbyde samizdat a ručně distribuo­vané letáky. Totalita krůček po krůčku nastupuje. Naše jediná šance je v blížících se volbách, ale bude nás, rozumných, dost? Spousta hloupých lidí totiž slyší na koblihu.

S pozdravem "Lidé bděte, neblbněte!" Václav Husák