Včera odpoledne, 4. prosince, zemřel ve věku úctyhodných 96 let jeden z nejvýznamnějších představitelů české kultury druhé poloviny 20. století Antonín Jaroslav Liehm (ale já nikdy neslyšel nic jiného než AJLiehm, nebo dokonce AJL). Jako prezident jsem mu dal svoji prezidentskou plaketu (neplést se státním vyznamenáním).

Některé komentáře jeho smrt zmiňovaly se slovy, že zemřel publicista. On byl “také” publicista, ale byl daleko více. Byl jednou z klíčových osobností 60. let, jedním z těch, kteří vytvořili a dlouhá léta vytvářely slavné Literární noviny. Byl spolutvůrcem české filmové vlny 60. let svými filmovými kritikami, které nás na tyto filmy “naváděly”.

Byl více než publicistou, byl literátem v tom nejlepším smyslu. Ve svém psaní byl hlubší než ostatní, jeho texty měly světonázorový “kompas” a nadhled. I když byl ode mne evidentně nalevo, vždy to stálo za čtení. Neztratil se ani v zahraničí, kde dlouhá léta vydával respektovaný časopis Lettre International, byl i jedním z hlavních autorů exilových listů.

Přitáhl mne k Literárním novinám. On mne pozval, abych byl v roce 1968 jedním z Dalimilů. Že mne “přitáhl k Literárkám” jsou jeho slova, která řekl jedné naší společné známé. Řekl jí také, “aby toho klučíka Klause” pozdravovala (v roce 2016). Já ho vždy respektoval jako někoho o jednu generaci staršího, který toho měl načteného víc.

Václav Klaus

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause.