I ta Mlynářova kniha Mráz přichází z Kremlu (z roku 1978) by možná zasloužila trochu přepsat. Někteří u nás, kteří trochu zaspali pár desetiletí, by ji však bez váhání aplikovali i na dnešek.

Dvakrát jsem vynechal, ale letos jedu opět na Gajdarovské fórum (zjišťuji, že už u nás nové generace neznají jméno Jegora Gajdara[1], jednoho z prvních postkomunistických předsedů vlády Ruska, na počátku 90. let), které každoročně přivádí do Moskvy kromě tisíců ruských účastníků i desítky nebo spíše stovky řečníků ze zahraničí. Na panelu, ve kterém jsem mluvil, byl např. hlavní komentátor Financial Times Wolf, místopředseda Evropského parlamentu Lambsdorff, ale i bývalý rakouský eurokomisař F. Fischler.

V paralelním panelu o globální krizi měl hlavní projev můj dobrý přítel Jacob Frenkel (dnes jeden z šéfů J. P. Morgan, bývalý guvernér centrální banky Izraele). Na panelu o úloze Ruska v 21. století promluvil předseda ruské vlády Medveděv, ale i hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu David Lipton, bývalý předseda polské vlády Belka nebo dlouholetá finská prezidentka Tarja Halonen.

Byl jsem zvědav, jak Moskva (a Rusko) vypadá, jak cítí mezinárodní politickou situaci, jak se ekonomika Ruska vypořádává se sankcemi, jak se těší nebo netěší Rusko na Trumpa. Krátký pobyt je málo na nějaké zásadní soudy, tak aspoň několik poznámek (a dojmů).

Prvním dojmem je, že tu není o moc více sněhu než u nás. Druhým dojmem je, že je dnešní Moskva uklizená a čistá. Ve středu Moskvy není na ulicích a chodnících sebemenší zbytek sněhu (nesrovnatelné s pražskými chodníky a ulicemi). Z mnoha úst slyším, že už více než dva roky probíhá velká oprava, rekonstrukce a modernizace tohoto velkoměsta. Kdo vídal Moskvu v minulosti (já tu mockrát nebyl), musí uznat, že je to velký rozdíl.

Třetím dojmem je mráz. Ukázalo se, že nás internet, naše média, i CNN (které jsem viděl před odletem na letišti v Ruzyni) mystifikovaly a že je tu daleko větší zima než oněch avizovaných minus šest. Dvě hodiny jsem chodil po novém i starém Arbatu v minus 12 °C a hledal, kde si dát čaj nebo kávu na zahřátí. Nakonec jsme – v Moskvě (!) – zašli do Starbucksu. Nic tradičně ruského tam nebylo. Návštěvníci této velké kavárny byli samí mladí Rusové, kteří vypadali velmi americky. V USA by ve Starbucksu byla daleko starší generace.

Očekávání, že Trump změní americko-ruské vztahy, je velké, ale spíše v médiích, než u špičkových politiků. Ti jsou opatrnější, vědí, že americká zahraniční politika bude držet kontinuitu. Ruský parlament, Státní duma, však tleskal, když přišla zpráva o zvolení Trumpa. Myslí si, že Trump bude chtít udělat nějaký „deal“. Nějaký vzájemně výhodný obchod.

Ruská ekonomika začala po několika letech opět růst – odhady jsou 1,5 – 2 % (v roce 2016), ale žádný rychlý růst se nečeká. Rusko pořád může čerpat z tzv. rezervních fondů, které vznikly v období vysokých cen ropy, ale ty letos pravděpodobně „vyschnou“ (jak mi bylo řečeno) a teprve pak nastane velký problém, jak zajistit pokračování v rozsáhlém subvencování ekonomiky. Pracovníci českého velvyslanectví v Moskvě mi říkali, že objevili velmi těsnou korelaci mezi růstem ruské ekonomiky a počtem žádostí o víza na cestu k nám. V posledních 3-4 měsících prý nastal vzestup o 30 – 35 %.

Interview pro Russia Today

Ukrajina je považována za „zamrzlý“ konflikt, žádná změna v představitelné budoucnosti se nečeká (i když to Rusko něco stojí). Premiér Medveděv se zlobí na sankce, ale neočekává žádnou výraznou změnu. V osobním setkání v rámci konference vzpomínal na Prahu a věnoval mi svou (již druhou) knihu krásných černobílých fotografií. Je dobrým amatérským fotografem.

Gajdarské fórum je nepřehledná akce, se spoustou paralelních panelů. V mém panelu „Europe after Brexit“ jsem byl podle očekávání nejen v menšině, ale zcela osamocen. Ze šesti zahraničních řečníků – žádný ruský – byli všichni kromě mne nenávistně proti Brexitu. Hlavní komentátor Financial Times Martin Wolf v míře nenávisti překonával veškerá má očekávání. Místopředseda Evropského parlamentu „hrabě“ Lambsdorff mu mohutně sekundoval, ten je ale spokojen, protože věří, že teď bude EU daleko akceschopnější a rychle půjde dál – já bych dodal, rychleji půjde dál ve své „slepé uličce“.

Můj stručný projev je na www.klaus.cz, moje obhajoba Brexitu byla očekávaná. Pořadatelé vybrali do panelu samé Evropany, žádného Rusa, což je asi chyba, ale zdá se, že je Brexit tolik netrápí, i když si myslí, že nastane přibližování Velké Británie k USA. Ve svém vystoupení jsem řekl, že jsem věděl, že budu na panelu osamocen, ale že mezi posluchači v sále (většinou Rusové) to nebude tak špatné. Po mém projevu mi jako jedinému zatleskali, a já řekl panelistům: „tak vidíte“!

Pěkným zážitkem byla prezentace knihy, kterou jsme napsali s Jiřím Weiglem pod názvem Stěhování národů. Její ruské vydání přilákalo velký počet zájemců (určitě 150 posluchačů) a více než hodinu a půl trvající diskusi. Akademický svět je v Moskvě velmi bohatý a velmi různorodý. Jediným oponentem mých názorů byl věhlasný ruský akademik – demograf, který se na to díval s nadhledem staletí či tisíciletí, i když jsem se mu snažil vysvětlit, že nám jde o dnešní masovou migraci do Evropy.

Moskva vypadá jako moderní velkoměsto, ropný boom umožnil výrazně zlepšit infrastrukturu a postavit spousty nových, zajímavě vypadajících budov (které v Praze nevidíme). Večeře v superluxusním golfovém klubu (kdesi na kraji Moskvy) pořádaná pro 10 hlavních zahraničních hostů fóra – za účasti členů dnešní ruské vlády, i minulých celebrit jako Čubajs a Kudrin – vypadala v mrazu a padajícím sněhu jako v pohádce. Jen ty sáně s ruskou trojkou chyběly.

Neaspiruji na znalost života obyčejných ruských lidí, setkal jsem se s nimi jen v roli řidičů či studentských dobrovolníků na fóru, ale nesporný klid a sebevědomí z Ruska vyzařuje.

Svět je globalizován. Profesor New York University Easterlin vzpomíná na naše setkání před dvěma lety v Hongkongu, Boris Mints připomíná, že se koncem března setkáme na Maltě, Jacob Frankel mi říká, že si všiml, že budeme oba v květnu řečnit v Koreji. (Z naší části světa jsem na fóru jen já a Poláci Belka a Kolodko.)

Povinnou procházkou před odletem je dojít ke Kremlu a vidět končící vánoční výzdobu na Rudém náměstí. A vyfotografovat se tam se skupinou herců pražského Černého divadla.

[1] V deníku Russaja Gazeta jsem si přečetl moc pěkný komentář „25 let na svobodě“, který připomínal, že 2. ledna 2017 tomu bylo 25 let od ruské – velmi obtížné – liberalizace cen (u nás proběhla o rok dříve). Autor mluví zcela v mém pohledu na věc: „před 25 lety byl z okovů osvobozen rubl, jedna z největších obětí komunistického režimu“. Nebo dále: „peníze se konečně staly penězi“. To jsou moje slova, tragédií je, že je u nás již málokdo používá. A to byla naše liberalizace cen nekonečně úspěšnější.

Václav Klaus, 16. ledna 2017.

Zdroj: Institut Václava Klause