Zakládání profilů, počáteční radost z dobré práce i úspěchu, když se to lidem líbí. Pak se publikuje a sdílí ještě víc, jenže se objevují i negativistické kritiky, a tak dochází k názorovým a slovním přestřelkám, protože každý, i ten nejposlednější, chce na sociálních sítích vyniknout, anebo "nekonečně" vynikat.

Vzestupy reálné i virtuální, též pády na obzoru. To všechno provází životy uživatelů sociálních sítí. Ti neuživatelé si klepou na čelo, možná oprávněně, možná úplně zbytečně, a to nad ambiciózními uživateli, kteří chtějí zabrousit do nových světů a zde vynikat.

Někomu se to podařilo, jiným se to nedaří. Slušným lidem našeho národa i okolního světa se zdá, že morálka klesla pod bodem mrazu. Mnozí rezignují, mávnou rukou, ať už on-line, či v reálném světě, jenž nám ještě zůstává.

Užívání sociálních sítí je taková reality show. Je také určitým hraním na city a vydíráním společnosti. Padají i vzrůstají emoce smyslů i nesmyslů, konkrétních lidí i anonymů.

Objevují se však názorově odlišní, kteří funkci sociálních sítí přímo zatracují. Můžeme sociální sítě přímo nazývat nejen dobrým sluhou, ale zlým pánem. Tak je to se všemi činnostmi a zaměstnáními lidského života. Naplňují se nejen bohulibé ideály, ale též dochází k morální agresivitě znuděných anonymů.

Kdo-ví, co za všemi osudy je. Kdoví, koho v životě potkalo štěstí a naopak. Být na správném, anebo nesprávném místě reálně i virtuálně často rozhoduje o úspěchu, či neúspěchu, jak nás učí historie.

A proto nechtějme, aby sociálním sítím, virtuálnímu i reálnému světu, vládlo zlo. Vždy jednejme s čistým svědomím v reálném i virtuálním světě. I sociální sítě mohou zachránit životy. Je na našem čistém svědomí i morálce, jak budeme postupovat, i když se všem lidem, konkrétním i anonymům, stoprocentně nezavděčíme.

Václav Kovalčík, Zlín