Jan Eliáš byl odsouzen za vraždu prostitutky na 13 let do věznice se zvýšenou ostrahou.

Lukáš Nečesaný byl odsouzen za pokus vraždy kadeřnice na 13 let do věznice se zvýšenou ostrahou.

Oba (Lukáše Nečesaného již podruhé) propustil z výkonu trestu Nejvyšší soud ČR.

Janu Eliášovi bylo v době “spácháni” údajného činu 20 let, Lukášovi Nečesanému 19 let.

V obou případech vrátil Nejvyšší soud ČR věc soudu nalézacímu.

V případě Lukáše Nečesaného, Nejvyšší soud ČR moudře věc delegoval jinému senátu, v případě Jana Eliáše není ještě známo.

 Lukáš Nečesaný ve vazbě a výkonu trestu strávil přes 2 roky, Jan Eliáš ve vazbě a výkonu trestu přes 3 roky.

V případě Jana Eliáše byl nalézací soud, Krajský soud v Brně, v případě Lukáše Nečesaného, Krajský soud v Hradci Králové a k tomu místně i věcně příslušní státní zástupci a složky Policie ČR.

Oba případy velmi pozorně monitoruje spolek Šalamoun.

 Stěžejním důkazem o jejich vině byla u obou tzv. pachová stopa, která byla nalezena na místě činu a ani jeden z nich nikdy nepopíral, že na místě činu byl. Lukáš Nečesaný pár minut před činem, Jan Eliáš pár let (4 roky).

Stěžejním důkazem o jejich “vině” byla výpověď spoluvězně. V případě LukášeNečesaného to byl “ Funda v kukle” v případě Jana Eliáše utajený V.H.
 
Svědek “Funda v kukle” si nese odměnu za své svědectví dodnes v tom, že vykonává trest odnětí svobody ve věznici Praha-Ruzyně, kdy tato vazební věznice, typ výkonu trestu se zvýšenou ostrahou nemá, přesto tam Funda vykonává trest.

Svědek V.H. dokonce dostal za pokus o vraždu, podmíněný trest. Bylo u něj zjištěno, že i v dalších jiných trestních kauzách vystupoval v pozici “korunního svědka” a dá se tak jednoznačně hovořit o tzv. profesionálním svědkovi.
 
Po prvním propuštění Lukáše Nečesaného z výkonu trestu, objela Policie ČR snad všechny věznice se záměrem, zda se někomu Lukáš ve spánku nepřiznal.

S ohledem na nedávné propuštění Jana Eliáše, lze více než důvodně předpokládat, že Policie ČR objíždí věznice v těchto dnech s maximální snahou o zajištění svědka, kterému se též Jan Eliáš ve spánku přiznal.

Oba případy spojuje zcela flagrantní –  pomíjení důkazů ve prospěch obou shora uvedených “odsouzených” včetně deformace těchto důkazů a jednoznačná libovůle v jejich jednostranném hodnocení.

Oba případy, v krátkém sledu po sobě, jsou zcela typickou ukázkou naprostého selhání mlýnku mladých lidských osudů s názvem česká justice.
 
Z těchto pár společných momentů je zřejmé, že se mění osoby a obsazení z řad soudců, státních zástupců a policistů, avšak mechanizmus konstrukce odsuzujících rozsudků je zcela totožný.

V dané fázi řízení, kdy obě trestní věci byly vráceny nalézacím soudům, lze jen těžko předpokládat, že se s ohledem na časový odstup (u Jana Eliáše už 9 let) objeví nový, soudu dříve neznámý důkaz, prokazující vinu obou odsouzených.

Nové rozhodnutí obou soudů, že jejich konstrukce byla zcela mylná, vadná a naprosto nedostatečná, bude cesta velmi trnitá s nejistým výsledkem a to díky snaze za každou cenu udržet neprolomitelnost soudního rozhodnutí o jejich vině, protože soud se přece nemůže mýlit.

Pevně doufám, že se u obou řízení neobjeví opět zástupy “Fundů v kukle” či utajených profesionálních svědků V.H, s informací, že se jim opět Jan Eliáš a Lukáš Nečesaný ve spánku přiznali, protože jiných možností k udržení stability soudního rozhodnutí věru opravdu už moc nezbývá. V opačném případě bude nutno upravit Ústavu České republiky o “dodatek”, že i pokud je pravomocným rozsudkem vyslovena vina, vůbec to neznamená, že tento čin odsouzený opravdu spáchal.

Václav Peričevič