Vzhledem k tomu, že se neznalost ústavy neomezuje pouze na politiky, ale ani někteří novináři nezůstávají pozadu, ba dokonce tu a tam i členové akademické obce, neškodí si připomenout základní konstrukční rysy české ústavy. Ústava byla připravována narychlo před rozpadem státu a, tak se jako přirozené východisko jevilo obrátit se pro inspiraci k ústavě první republiky. Prvorepubliková ústava byla vcelku logicky navrženým dokumentem: měla podobnou konstrukci jako ústavy konstitučních monarchií. Prezident byl hlavou státu. Platnost všech jeho a0ktů byla podmíněna spolupodpisem předsedy vlády nebo příslušného ministra, který podpisem přebíral za prezidentův akt odpovědnost- To se přirozeně interpretovalo tak, že rozhoduje vláda a prezident má symbolickou funkci. To je konstrukce zcela v souladu s logikou ústav. Základním účelem ústav je omezit arbitrární moc. Jak by tedy mohl rozhodovat někdo, kdo za svá rozhodnutí nenese odpovědnost? 

Bohužel, ústavy málokdy vznikají v klidu akademických pracoven. Vzhledem k tomu, že v roce 1992 byl českým premiérem Václav Klaus a budoucím prezidentem měl být Václav Havel, připadalo autorům ústavy nemožné, aby byl Václav Havel ústavní konstrukcí zcela vázán na vládu jako Masaryk. A tak, ačkoliv v ústavě ponechali neodpovědného prezidenta, svěřili mu poměrně rozsáhlé samostatné kompetence, včetně práva veta. Tím se v ústavě objevil logický lapsus, který vedl k tomu, že si prezidenti si začali myslet, že všechny kompetence, i ty vázané na souhlas vlády jsou vlastně jejich kompetencemi. Ve skutečnosti je to ale obráceně. U kontrasignovaných kompetencí je prezident asistentem vlády. Jedině ústavní soudce Klokočka na to upozorňoval a sklidil za to velkou nelibost Václava Klause. Ovšem, protože funkce prezidenta má v české veřejnosti mnohem vyšší prestiž než vláda, a protože česká veřejnost neměla a nemá o ústavní konstrukci ponětí, nedalo prezidentům téměř žádnou práci, ji přesvědčit, že rozhoduje prezident a vláda pouze schvaluje jeho rozhodnutí. 

Čas od času se v českých médiích odehrává diskuse o tom jaké má prezident kompetence. Obvykle slyšíme, že český prezident má malé kompetence. Klíčové však je, jestli zkoumáme kompetence popsané v ústavě, nebo reálné kompetence, které si prezident bez následků může dovolit. 

Ve skutečnosti mají neodpovědní čeští prezidenti rozsáhlé kompetence. Který prezident může sám jmenovat Bankovní radu? Když uvážíme, že se prezidenti často chovají svévolně, daleko za hranicemi svých kompetencí, aniž by jim hrozilo odvolání, vidíme, že čeští prezidenti mají ve skutečnosti mimořádně silné postavení. Je ovšem založeno na nepotrestatelném zneužívání ústavních kompetencí.