V reklamách na EET se dozvídáme o tom, že díky evidenci přibude ve státní kase až 18 miliard korun, ale mnozí ekonomové předpokládají, že zavedení EET bude mít na zmenšení objemu šedé ekonomiky jen nepatrný vliv, protože živnostníci zkrátka nejsou jedinou skupinou, která šedou ekonomiku vytváří. Dokud ČR nebude mít v ruce účinný nástroj k boji proti daňovým rájům, šedá ekonomika stále pokvete.

Ministr financí Babiš však debatami o zavádění opatření proti daňovým rájům čas neztrácí. Přitom by mu nic nebránilo iniciovat na evropské úrovni taková opatření, která by vedla k omezení daňových rájů… Zdá se tak, že šedá ekonomika A. Babišovi vadí pouze v některých případech. Přitom do daňových rájů podle odborných odhadů z ČR zmizí až 60 miliard korun ročně. A šedesát miliard je přeci jen několikanásobně více než 18 miliard, kterým dělá Babiš reklamu.

A stejně tak jako Babiš ignoruje potřebu boje proti daňovým rájům, nechce také ani slyšet o zavedení II. sazby korporátní daně pro největší české firmy, které ve svém oboru často působí jako oligopoly. A to přesto, že Česká republika patří mezi zeměmi mezi ty, z nichž ročně odchází na dividendách do zahraničí k poměru k HDP nejvyšší částky, a odliv výnosů z ČR dokonce od roku 2005 převyšuje příliv zahraničních investic.

Z ČR každoročně na dividendách odchází do zahraničí více než 5 % HDP. (Více odchází pouze z Malty a Irska). Pokud se podíváme na čisté příjemce peněz z dividend, vidíme, že jsou jimi nejbohatší státy EU: Německo, Velká Británie, Švédsko, Francie či Holandsko… Proč A. Babiš, nejlepší ministr financí států emerging markets, stojí o to, aby Česká republika dotovala mnohem bohatší státy, než je ČR, a nesnaží se z oněch zhruba 300 miliard korun, které každý rok tímto způsobem odcházejí z republiky, alespoň 50 – 60 miliard korun zadržet pro český rozpočet?

Odpověď je jednoduchá. Pokud by došlo k zavedení korporátní daně pro největší české firmy, dotklo by se to také společnosti Agrofert, která ministru Babišovi patří. Za 60 miliard korun bychom sice postavili třikrát více škol, vybavili třikrát více nemocnic, zaplatili třikrát více lékařů, vybudovali třikrát více parků atd., než za peníze, které se podle ministerstva financí mají vybrat do státní kasy po zavedení EET, ale část, i když třeba nepatrná, z těch šedesáti miliard by šla také z kapsy A. Babiše. A to je zřejmě limit, který „Chceme lepší Česko“ Babiš překročit nehodlá. Veřejnosti pak tento svůj odpor prodává jako nechuť zvyšovat daně a lidé jeho „vysvětlení“ díky jeho dobrému marketingu beze všeho přijímají…

Je na ostatních dvou vládních stranách, zda ministra financí Babiše budou s tímto jeho konfliktem zájmů, kterým české ekonomice vyloženě škodí, konfrontovat, nebo budou tuto oblast přecházet bez povšimnutí, či maximálně konstatováním toho, že uvažování o zavedení II. sazby korporátní daně pro největší firmy je utopie…