Průměrně se o politiku podle OECD vůbec nezajímá (co se týká zemí OECD) každý pátý člověk. Mezi mladými (ve věku 15 – 29 let) je to pak každý čtvrtý. V České republice se však o politiku podle vlastních slov vůbec nezajímá 30 % občanů (téměř tedy každý třetí), mezi mladými je to pak neuvěřitelných 57 %. O politiku se tedy nezajímá ani každý druhý Čech ve věku 15 – 19 let. Menší zájem o politiku už projevují pouze mladí Litevci, kde ještě o dvě procenta mladých více než v ČR uvedlo, že se o politiku vůbec nezajímá.

Pokud se podíváme, jak si ve svém nezájmu o politiku stojí naši spojenci z V4, vidíme, že na Slovensku se podle vlastních slov o politiku nezajímá 18 % dotázaných a co se týká mladých, z nich nemá o politiku žádný zájem 39 %. Politika nezajímá také 36 % Maďarů a 49 % mladých Maďarů, celkově 17 % Poláků a 28 % mladých Poláků.

Pokud se podíváme na nejsilnější země EU, vidíme, že v Německu se o politiku nezajímá pouze 5 % občanů a 7 % mladých. Ve Francii je nezájem vyšší a vůbec se zde o politiku podle OECD nezajímá 19 % občanů, a 27 % mladých lidí.

Společné všem jmenovaným státům (i většině zemí OECD) je, že mladí ve věku 15 – 29 let vykazují o politiku větší nezájem než starší věkové skupiny. Nezájem mladých Čechů je však zcela „unikátní“.

Volební účast je v České republice průměrně obvykle nižší, než jaký je zájem lidí o politiku, ale politické strany každopádně stále ještě mohou lovit nové voliče mezi těmi, které politika dosud nezajímala. Je velkou chybou právě i českých politických stran, že nepřichází s takovými programy (některé raději nepřichází s žádnými), které by přilákaly také mladé lidi.

Pokud u nás politika vůbec nezajímá 57 % občanů ve věku 15 – 29 let, je to skutečně extrémně smutné číslo, které hovoří o tom, že mladí lidé zkrátka nemají pocit, že by svým zájmem o politiku mohli nějak změnit svůj život, resp. že se od sebe různá politická uskupení navzájem liší takovým způsobem, že by uplatňováním své moci mohla pozitivněji nebo negativněji ovlivňovat život mladých lidí (a celkově v takové skepsi žije podle zjištění OECD 30 % českých občanů).

Česká politická kultura je tak nějak zaseknutá v bodě – vše je špatně. Většina politiků a politických stran ráda hovoří o tom, že něco nejde nebo něco je špatně, protože to špatně zařídila předchozí politická reprezentace. Toto podhoubí zrodilo i novou „politickou hvězdu“ A. Babiše, který stále ještě nabírá nové voliče zprava i zleva díky neustálému opakování mantry, že všichni tradiční politici jsou zloději a tradiční strany jsou organizacemi, které zloděje sdružují. Před Babišem se zkrátka z různých zlodějin obviňovaly navzájem pravice a levice, pak přišel A. Babiš a řekl, že zloději jsou všichni zleva zprava – alternativu v podobě srozumitelného a propracovaného programu, který by v sobě zahrnoval také aktuální témata, která lidi zajímají a která by k zájmu o politiku mohla přilákat i mladé lidi, však pochopitelně nenabídl.

Stálé odhalování nových a nových kauz (vrcholem byl zřejmě zásah ÚOOZ na Úřadu vlády) lidi od politiky spíše odpuzuje, protože politiky a politiku v očích lidí absolutně znevěrohodňuje. A. Babiš právě tohoto fenoménu využívá a i prostřednictvím dalších a dalších kauz a odhalení (která se pak mnohdy ukážou jako lichá) sbírá hlasy voličů, kteří zkrátka nevědí kudy kam: někteří z nich povzbudí hnutí ANO nebo jinou obskurní skupinu (například Okamuru), která však Babiše nijak neoslabuje ani neohrožuje, někteří přestanou chodit k volbám a někteří z nich absolutně ztratí zájem o politiku – nic z toho A. Babišovi vadit nemusí.

Babišovi zatím, i když jistě ne tak mocně, jak by si přál, hlasy přibývají. Tradičním stranám naopak voličské hlasy ubývají.

Právě tradiční politické strany by se měly soustředit na inovaci svých politických programů, tak aby voličům ukázaly, že jim ještě mají co dát a že politika neznamená pouze přijímání úplatků při modernizaci nemocnic apod..

Strany tradiční pravice i tradiční levice by do voleb do sněmovny, které proběhnou za rok, měly aktualizovat své programy takovým způsobem, aby jejich obsahy zajímaly i mladé lidi (J. Paroubek ve svém článku ČSSD několik bodů nabízí) a měly by se postarat o to, aby tyto inovované programy byly v předvolební kampani marketingově náležitě využity. Pokud budou na program kašlat i tradiční politické strany, povede to pouze k tomu, že zájem Čechů o politiku bude stále nižší a nižší…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.