V posledních dnech se v médiích objevila informace, že ČR pověřila zastoupením ve věci podání civilní žaloby u soudu ve Švýcarsku na vymáhání několika miliard korun, o které ČR přišla při privatizaci severočeských dolů společností MUS, advokátní kancelář PRK Partners, s.r.o. v Praze. Podle téže informace bude muset ČR zaplatit na soudním poplatku 20 mil. Kč a na nákladech advokátní kanceláře cca 7 mil. Kč. Jsou to náklady, které by ČR nemusela vynaložit, kdyby se včas na základě několika výzev ze švýcarské strany připojila jako poškozený k trestnímu řízení vedenému proti obviněným - osobám ze společnosti MUS. Je to nepochybně další škoda, která České republice vzniká, neboť i kdyby civilní spor skončil pro Českou republiku úspěšně (což ovšem bude vzhledem k důkaznímu břemenu výrazně obtížnější), lze pochybovat, že by náklady řízení žalovaná strana zaplatila, neboť majetek získaný trestnou činností obvinění již dávno ukryli nebo převedli na třetí osoby. VPK doplňuje své trestní oznámení ze dne 9.12.2011 podané na odpovědné osoby na Vrchní státním zastupitelství a Ministerstvu financí.

Ne méně důležitou kauzou, která dotváří obraz současné reality českého zákonodárství, je snaha některých subjektů zabránit rozkrytí vlastnické struktury firem, které vstupují do soutěže o veřejné zakázky. Novela zákona o veřejných zakázkách byla vrácena Senátem do Poslanecké sněmovny. Jádro senátní změny spočívá v tom, že účastník soutěže o veřejnou zakázku nesmí být totožný s osobou, která o této zakázce rozhoduje. Není-li tato podmínka zajištěna, nemůže existovat efektivní soutěž o veřejnou zakázku a ani nelze dosáhnout úspor peněz z veřejných rozpočtů vynaložených na veřejné zakázky. K dosažení tohoto cíle návrh vyžaduje rozkrytí vlastníků firem účastnících se veřejných zakázek, a to nejen u dodavatelů, ale i u jejich subdodavatelů a nepřímých subdodavatelů, až po konečného vlastníka-fyzickou osobu. Návrh provádí jedno ze zásadních protikorupčních opatření navržených Národní ekonomickou radou vlády (NERV).

Návrh je bohužel nepochopitelně odmítán jak ministrem pro místní rozvoj, tak i jeho Platformou pro veřejné zakázky, která tvrdí, že rozkrytí vlastnické struktury firem do zákona o veřejných zakázkách nepatří a že řešením je zákon o transparentnosti právnických osob, připravovaný ministerstvem spravedlnosti.

Tento argument je naprosto nesprávný, neboť zákon o transparentnosti se bude týkat všech soukromých společností, tedy nejen těch, které usilují o veřejné zakázky, a nebude (ani nemůže) ukládat těmto společnostem, aby zpřístupnily informace o svých vlastnicích až do koncových fyzických osob. Pro účely soutěže o veřejnou zakázku však musí být právě v zákoně o veřejných zakázkách stanovena podmínka získání veřejné zakázky rozkrytí vlastnické struktury až do koncového beneficienta (fyzické osoby). Pokud toto nebude splněno, nezabrání se obřímu rozkrádání peněz z veřejných zakázek, které končí v kapsách těch, kteří o zakázkách rozhodují! A této skutečnosti by si právní experti Platformy měli být vědomi. Jejich postoj je nepochopitelný neboť nesleduje záměr zprůhlednění procesu veřejných soutěží, nýbrž petrifikace stavu současného, kolem nějž se vytvořila kouřová clona snahy o zlepšení.