Současně platná Ústava totiž dělá z Čechů naprosto nesvéprávné pitomce, které absolutně nelze připustit k rozhodování o věcech veřejných. Mohou se zúčastnit voleb a tím také jejich podíl na řízení společnosti - na celé jedno volební období - končí. Původně volební shromáždění "vážených voličů" se vbrzku mění na dav hlupců, který musí řízen "osvícenou vládou" našich poslanců. A pokud se to někomu nelíbí, může se jít vykřičet na Václavské náměstí.

Češi byli jeden z mála evropských národů, který vůbec nedostal možnost se k textu Ústavy vyslovit a podle toho Ústava vypadá. Je napsaná ve prospěch politiků a politických stran a silně v neprospěch občanů. Politici, jako by tím od prvního momentu naznačovali, že občané jim do řízení státu nemají co mluvit.

Co s tím? Nejprve si musíme odpovědět na otázku, zda i v budoucnu chceme být „za pitomce“, který nesmí do ničeho mluvit. Pokud ano, je nejlepší nechat vše při starém a žádnou podstatnou změnu Ústavy nežádat. Dojdeme-li ale k názoru, že pokud máme právo politika zvolit, měli bychom mít také právo jej odvolat, začíná se objevovat světlo na konci tunelu a začínáme zvažovat první změnu Ústavy.

Zánik mandátu poslance a Senátora

Dnes platí Čl. 25 Ústavy, kdy mandát poslance nebo senátora zaniká:

1. odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,
2. uplynutím volebního období (PS 4 roky, S 6 let),
3. vzdáním se mandátu – rezignace (čl. 24 Ú) › prohlášením učiněným osobně na schůzi komory; brání-li mu v tom závažné okolnosti, prohlášením v podobě notářského zápisu ne staršího než 1 měsíc doručeného do rukou předsedy komory,
4. ztrátou volitelnosti – pozbytím státního občanství ČR nebo omezením svéprávnosti, je-li omezeno pasivní volební právo (rozhoduje soud),
5. u poslanců rozpuštěním PS, popř. zkrácením volebního období › zánik pro všechny najednou, čl. 35 Ústavy,
6. vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22 (s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce + další funkce stanovené zákonem),
7. mandát zaniká také smrtí poslance nebo senátora.

Nevidím důvod, proč by nemohl být doplněn ještě bod 8 s textem: mandát zaniká také odvoláním poslance či senátora z funkce jeho voliči. Vyslovení nedůvěry se může konat jednou za celé volební období a nejdříve jeden rok po jeho nástupu do funkce.

Stanovit pravidlo pro odvolání poslance či senátora není žádný problém. Ukažme si to následujícím příkladu: poslanec / senátor byl zvolen 10 000 hlasy (ať se to dobře počítá). Pak už jde jen o to, jakou stanovit hranici počtu nespokojených, nutnou pro spuštění procedury jeho odvolání. Pracovně si ji stanovme na 25% voličů nespokojených s jeho prací. Jinými slovy, v našem modelovém případě by stačilo sebrat 2 500 podpisů k početí procedury na jeho odvolání. Procedury odvolání mohou být různé. Od přímého odvolání, přesáhne-li počet negativních odpovědí víc než 50% zúčastněných voličů, až po opakování voleb v daném obvodě. Samozřejmě přitom musí být počet vyslovení nedůvěry omezen, aby si z toho voliči neudělali národní sport.

Myslím si, že by mělo být v naší nové Ústavě rozšířeno i právo veta (získávané v referendu) tak, jak jej známe ze Švýcarska. Pokud nejsou občané spokojeni s činností Parlamentu či Senátu, resp. mají-li za to, že špatně či vůbec nezastupují jejich zájmy, měli by mít právo odvolat obě komory, jako celek. Osobně nevidím důvodu, když už je lidem volen prezident, proč by jím nemohl být také odvolán. Sečteno a podtrženo: Češi by pak nemuseli chodit planě demonstrovat na Václavské náměstí, ale využít komfortních nástrojů, které jim Ústava nabízí k odstranění chybujících či špatně pracujícího politiků.

Samozřejmě, že nejsem jediný, kdo se zamýšlí nad novou Ústavou. Její návrh zpracovaný Hnutím za přímou demokracii najdete ZDE a velmi zajímavou Ústava Islandu, kterou psal i schvaloval sám lid, najdete v originále ZDE a v českém překladu ZDE. Rozhodně je, čím se inspirovat.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.