Postavení současné moderní polokolonie, v rámci Německé, dříve Evropské unie, má následující charakteristické znaky:

1. skutečný, Francouzi nevolený, prezident sedí v koloniální metropoli Berlíně. V Paříži úřaduje Emmanuel Macron, jako jeho „volený viceprezident pro francouzská území“,
2. Berlín (zastoupený Bruselem) bude rozhodovat o nejdůležitějším francouzském zákonu roku – státním rozpočtu,
3. Berlín (zastoupený Bruselem) nastavuje Francii hospodářskou politiku ve smyslu, „co je dobré pro Německo, musí být dobré i zbytek Unie“, a tedy i pro Francii, Berlín
4. (zastoupený Bruselem) řídí zahraniční politiku Francie. Berlín
5. (zastoupený Bruselem) navrhuje a schvaluje 70–80 % zákonů, které naopak ve Francii platí Do statusu úplné německé kolonie, v němž je například Česká republika, chybí ještě poslední bod:
6. armáda kolonie je plně podřízena velení z Berlína.

Otevřeně přiznávám, že jsem si nemyslel, že Francouzi takhle snadno před Němci kapitulují. Však také německý tisk oslavuje: „Noční můra se nestala skutečností: Pravicová extremistka se nenastěhuje do Elysejského paláce. Západní svět, Evropa byly ušetřeny dalšího politického zemětřesení po Brexitu a Trumpovi,“ píše například server Frankfurter Allgemeine. „Vítězství jeho vyzývatelky Marine Le Pen by pro zemi a pro EU mělo nepředstavitelné následky. Tato politická katastrofa je odvrácena, Francouzi se v tradici republikánského rozumu rozhodli pro kandidáta středu a umírněnosti“, stojí v komentáři listu Süddeutsche Zeitung. Ze všech německých médií sálá radost z toho, že se stanou nejvlivnějším národem v Evropské unii. Německá kancléřka také patřila mezi první gratulanty.

Co můžeme očekávat od vlády Macrona, za nímž myšlenkově stojí zejména Jacques Attali? Filozofie Attaliho (pocházejícího z prostředí alžírských židů, blíže viz: ZDE) se názorově přiklání k tomu, že všemoc peněz je jediným spravedlivým světovým pořádkem a rodící se globalizační elita musí být důsledně odříznuta od svých národnostních kořenů, aby mohla bojovat s místními (lokálními) elitami, a to i ve vlastní zemi. Je jen spravedlivé, tvrdí, když globální elita disponující obrovskými finančními zdroji se stane jediným opravdovým vládcem zeměkoule. Zastánci globálních elit v Evropě také neříkají, my jsme Němci, Francouzi, ale my jsme Evropané.

Převážná většina českých médií nadšeně oslavuje vítězství Emmanula Macrona. Já bych byl přece jen trochu opatrnější. Globální elita, jíž je Macron příslušníkem, si dříve či později začne brousit nože na malé státy, jakými jsou Česko a Slovensko, protože jsou snadným soustem. Cílem je malé země úplně vymazat z mapy světa a například z Čech udělat 17. spolkovou zemi Německa (viz mapa).

Samozřejmě platí, že čím více zemí z mapy vymažou, tím snadněji se jí bude svět řídit. Je to obdobné jako v rodině – čím méně je početná, tím snáze dochází ke společnému závěru, a tím lépe se ovládá a řídí.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami