Aktivista v TV zvěstuje, že Noční vlci znovu nepřijedou. Falešný prorok přepisuje dějiny? Aktivista Martin Uhlíř rádobymírovým projevem v TV u Martina Veselovského předvádí cynický pokus, jak ukrást realitu a démonizovat Rusko. Uhlíř zosobňuje diskreditaci (sovětského) Dne vítězství, kterému se snaží připsat alespoň jinou hodnotu, než která mu náleží. Kdyby Gorbačov dostal od Západu stvrzenku za rozpad SSSR a písemné reciproční garance za sovětské ústupky Washingtonu, byl by dnes svět zřejmě klidnější a historicky korektní.

Martinové Uhlířové manipulují veřejnost. Vyvolávají dojem, jako by SSSR žádnou úlohu ve druhé světové válce neměl. Skrz neurotický smích prosazují myšlenku, že bychom ozbrojené síly Třetí říše ze sebe setřásli i tak. Levou zadní. Ti Rusové vlastně slaví pomýlený Den vítězství. Navíc v chybném čase. Zas tu máme vyživovanou teorii o vlasovcích, se kterými se přitom doboví radní Prahy jasně odmítli bavit. Aby taky ne, když se vlasovci nechávali vidět prakticky v uniformách Wehrmachtu! Jak je to tedy s oním Dnem vítězství? Potažmo jakými inhalacemi plní své plicní vaky aktivista Martin Uhlíř? Tento článek se zaměří na první část otázky.

Uvidíme časem na dnešním náměstí Kinských v Praze alegorický pomník věnovaný vlasovcům? Bude mít atributy Reichu? Když jsem tuto otázku před časem položil řediteli Vojenského historického ústavu (VHÚ) – ptal jsem se v souvislosti s přemalováním sovětského tanku na růžovo (dnes i socha gen. Koněva dostala růžový nátěr, dříve onen historický tank i vysloužilé vozy pražského metra) – ředitel vyhýbavě odpověděl. Řekl, že na takový pomník vlasovcům ještě není čas. Ředitelova slova zde cituji tak, jak jsem je od pana magistra podplukovníka v roce 2017 slyšel. Historici se pokoušejí tvrdit, že Vlasov neměl s vojáky ROA jinou možnost než s Němci kolaborovat. Tím spíše není jasné, co z něj dělá hrdinu. Jinými slovy: zasloužil by památník terorista, který by propustil své vězně? Zasluhují úctu, vděk, vojáci Wehrmachtu (vlasovci), kteří „osvobodili“ Prahu od těch, jimž sloužili? S nimiž „museli“ kolaborovat?

Rudá armáda ztratila při osvobození Evropy tolik lidí, kolik je Pražanů

Při osvobozování Prahy padly ve městě desítky sovětských vojáků. V průběhu celé „Pražské operace (ofenzívy)“ jich nicméně padlo 11 265. Pro srovnání: pražský Karlín (část Prahy 8) čítá kolem 12 000 obyvatel. Představme si Prahu bez Karlína! Jsou to všechno snad malé počty? Leží na Olšanech v hrobech zbytečné oběti? Cizí vojáci, kteří padli na našem území, obětovali se pro mír zbytečně? Celkové ztráty (i s těmi neletálními, zdravotnickými) činily během „Pražské operace“ cca 49 348 sovětských vojáků. Znovu pro srovnání: zhruba padesátitisícová je populace pražských Stodůlek.

Při osvobozování Československa život položilo 139 918 vojáků Rudé armády. Znovu srovnání: je to o něco více lidí, než kolik představuje celá populace Prahy 4. Tolik představuje řádově 82 % obyvatel Plzně, tedy více jak 3/4 Plzeňanů. Tyto údaje se na různých serverech mohou lišit. Nezmění to však nic na faktu, že při osvobozování Evropy bylo zmařeno zhruba milión životů vojáků Rudé armády. V celé válce SSSR ztratil 8 668 400 vojáků RA (absolutní nenávratné ztráty vlivem všech okolností; z toho připadlo skoro 5,7 miliónů na etnické Rusy).