Nejnovější podoba tohoto plánu, přezdívaná „Jeden pás, jedna cesta" (anglicky „One Belt, One Road", OBOR, čínsky I-taj i-lu), první částí názvu označuje zamýšlené oživení pozemské obchodní trasy (Ekonomický pás Hedvábné stezky, anglicky Silk Road Economic Belt) z východní Asie přes Střední a západní Asii do Evropy. Druhá část názvu potom představuje Námořní hedvábnou stezku 21. století (anglicky 21st Century Maritime Silk Road), která spojuje Čínu po moři s regiony Oceánie, Blízkého východu a Afriky. Evropa je cílovou stanicí obou větví Nové hedvábné stezky. Širším cílem je vytvoření sféry ekonomického a politického vlivu ČLR.

K této iniciativě se nyní oficiálně hlásí i Česká republika. Peking se snaží uplatňovat svůj vliv především přes východní Evropu; politickým mechanismem je iniciativa 16 + 1, jež sdružuje středoevropské a východoevropské státy v oblasti spolupráce s Čínou. Přes původně nepříliš jasně formulované cíle se zdá, že iniciativa získává konkrétnější obrysy. Na konec roku 2016 jsou např. ohlášeny delegace vědeckých pracovníků Čínské akademie společenských věd a Šanghajské akademie společenských věd, které mají ve svém programu „One Belt, One Road", v říjnu tohoto roku Pekingská univerzita zahraničních studií pořádá Forum for China-CEEC Cultural Exchanges zaměřené na dvoustranné vztahy v rámci iniciativy OBOR apod.

Hedvábná cesta – spojnice Východu a Západu

Co se skrývá za slovy „Hedvábná cesta"? Pro někoho je vzdáleným cílem cesty po historických památkách. Současná nabídka cestovních kanceláří to ostatně značně usnadňuje. Vztahujeme ji zejména k Číně a Střední Asii, která je pro mnohé ještě záhadnější než Čína, protože publikace o dějinách a zeměpisu ji donedávna téměř ignorovaly. Pro jiné je Hedvábná cesta spjata s buddhismem a jeho uměleckými památkami, které nám zprostředkují výpravné publikace, film, televizní dokumenty i konference. Připomeňme např. film Hedvábná cesta (1988) režiséra Džunja Satóa nebo íránský film Námořní hedvábná cesta z roku 2011 i několik filmů a televizních seriálů o Marku Polovi.

Pro ty, kdo se zajímají o dějiny civilizací, zejména o vztahy a vzájemnou výměnu kulturních výdobytků i zboží, není Hedvábná cesta jedinou cestou, nýbrž sítí cest, a to jak po souši, tak i po moři. I když víceméně pravidelné styky mezi Čínou a Západem probíhaly již nejméně kolem roku 1000 před n. l., vlastní počátek diplomatických a obchodních styků musíme hledat před zhruba dvěma tisíci lety, tedy od 1. století před n. l., v době expanze Římské říše na Přední východ a současné expanze Chanské říše (206 př. n. l.–220 n. l.) do Střední Asie. Tehdy poprvé bylo přímo propojeno Středomoří s Čínou, a zároveň i všemi zeměmi ležícími mezi těmito dvěma krajními body eurasijského kontinentu. Obchodní kontakty fungovaly nejen mezi oběma vzdálenými oblastmi, ale samozřejmě i končinami bližšími: pozemní cestou přes celý kontinent i po moři z přístavů ležících na pobřeží Rudého moře, Perského zálivu, Indie, jihovýchodní Asie či Číny.

Čínští historikové začínají dějiny Hedvábné cesty „otevřením cesty na Západ" ve druhé polovině 2. století př. n. l., kdy císař tehdejší dynastie Západní Chan (206 př. n. l. až 8 n. l.) vyslal diplomatické poselstvo v čele s Čang Čchienem (asi 200–114/113 před n. l.) do vzdálených středoasijských zemí severně od dnešního Afghánistánu. Své moderní jméno však Hedvábná cesta dostala až dva tisíce let poté.