Při bloudění v archivních materiálech jsem na jednu takovou zaručeně poplašnou zprávu narazil. Vznikla v březnu 1938, byla ve sdělovacích prostředcích publikována – a tak tehdejší cenzoři důrazně zasáhli.

Vrchní státní zastupitelství v Praze vydalo dne 18. března 1938 podřízeným státním zastupitelstvím cenzurní pokyn, ve kterém stálo:

„.... zpráva vzbuzující pochybnosti v tom, že by spojenci ČSR: Rusko, Francie, státy Malé Dohody nepřispěli v případě nutnosti na pomoc Československé republice a také líčení jich poměrů vnitřních v tom smyslu, že nebudou s to dostáti těmto závazkům, jako poplašné buďtež potlačeny. Ze stejného hlediska buďtež posuzovány zprávy o stanovisku Anglie a Spojených států severoamerických.“

No zkrátka poplašná zpráva jak vyšitá.

Vždyť teprve až v dubnu (24.) toho roku Konrad Henlein na sjezdu Sudetoněmecké strany vyhlásil Karlovarský program, teprve až v červnu v Bratislavě vznikla polovojenská organizace Hlinkova garda, teprve až v září (12.) stejného roku vypuklo sudetoněmecké povstání, teprve až v září (17.) toho roku vznikl Sudetoněmecký sbor dobrovolníků (Sudetoněmecký Freikorps; Sudetendeutsches Freikorps, SdFK, čili Ordneři podle Ordnergruppe), teprve až v září (13.) toho roku sudetoněmečtí ordneři vraždili v Habartově, až v září (21.) vraždili v celnici v Habarticích, teprve až v září (21. až 24.) toho roku útočili na oddíly Stráže obrany státu (SOS) a československé armády ve Šluknovském výběžku.

A teprve až po tom všem, teprve až 30. září toho roku, tedy až po šesti měsících od šíření uvedené poplašné zprávy, naši spojenci, Velká Británie a Francie, podepsali s Adolfem Hitlerem a Benito Mussolinim Mnichovskou dohodu.

Tím se poplašná zpráva stala pravdivou. Ovšem teprve až tehdy, kdy naši spojenci nedostáli svým spojeneckým závazkům k nám. Půl roku před tím to přece byla jen poplašná zpráva podléhající cenzuře.

Jsem zvědav, o jakých poplašných zprávách nás bude informovat současný cenzurní odbor ministerstva vnitra (Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám). Asi o podobných.

Vladimír Pelc

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.