Nová ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která nastoupila po plagiátorovi Petru Krčálovi, jenž se v křesle ministra práce a sociálních věcí neohřál, [1] zazářila před pár dny svým výrokem, že navýšením platů státních zaměstnanců stát vydělá na vyšších odvodech z jejich mezd; že jde o tvrzení poněkud přihlouplé, je každému zřejmé – na to, aby se mírně zvedly odvody z vyšších mezd státních zaměstnanců, by se tyto mzdy musely podstatně zvýšit. Takto se výdělku nedosahuje.

Aktuálně se J. Maláčová proslavila další nekvalifikovaností. Navrhuje zdanit informace. Konkrétně měla prohlásit: „Je to věc systémová, je to o úvahách. Programové prohlášení vlády mně v tomhle dává velký prostor. Například v Německu se v tuto chvíli diskutuje, jak se dají zdanit informace. Nejde o nové daně, ale o úplně nový typ příjmu státního rozpočtu, protože informace je v dnešní době produkční faktor. Můžeme například začít vést debaty tímto směrem.“ [2]

Paní Maláčová je evidentně neznalá problematiky (proboha, co to zase je za vzdělání?) – jestliže je nějaký příjem státního rozpočtu „úplně novým příjmem státního rozpočtu“ a to důchodového charakteru (Maláčová mluví o dani, tedy nikoli o příjmu z nakládání se státním majetkem), pak takový nový typ důchodového příjmu může být tvořen pouze novým typem daně (nejlépe důchodové). Není to o úvahách. Je to o znalostech. Paní Maláčová má systémové neznalosti.

Jedním z obligatorních daňových prvků je předmět zdanění; např. u daní z příjmů je to zdanitelný příjem v korunách českých (a vytvořený základ daně), u daně z nemovitých věcí to je vlastněná nemovitá věc (a dle zákona vyměřený základ této daně) atd. Jaký by asi tak mohl být základ daně u daně z informací? Bude se daňový základ vyměřovat v bajtech, bitech, přenesených normostranách, arších…? Něco takového je přece nesmysl. IT firmy jsou zdaňovány podle svých příjmů a vytvořených daňových základů pro zdanění daní z příjmů právnických osob. Diskutovat lze o výši jejich daňového zatížení v různých zemích atp. Veškeré úvahy, např. o proporční dani (proporční evropská daň by se přerozdělovala mezi jednotlivé země podle toho, kolik kde mají IT firmy zákazníků), či o zdanění IT firem nikoli na základě zisku, nýbrž obratu, o zdanění online reklamy nebo o srážkové dani z plateb IT firmám atp. mohou vést jen tímto směrem – nic z toho ovšem není zdaněním informací. V Německu se o žádném zdanění informací nediskutuje; uvažuje se změnách, které uvádím v předchozí větě.

Herostratismus je chorobná touha stát se slavným za každou cenu. Proto nás někteří ministři či ministryně krmí svými neznalostmi. Co neznalostmi. Stupiditami.

Dovolte, abych přetiskl několik názorů z diskuze k názoru ministryně pí Jany Maláčové; jsou poučné (neupraveno, přetiskuji jak publikováno): [3]

paní ministryně již předvedla epochální výron své geniality, když přišla na to, že navýšením platů státních zaměstnanců, stát vydělá na vyšších odvodech z jejich mezd. nyní přichází další perla o zdanění informací. sice neví co to je, ale blbejm se to bude líbit. hodný hrabiš sebere peníze někomu jinému - a dá je zajisté jim!

že funkci ministra dostane 1. slepice co přeběhla dvorek. Státní služba je služba veřejnosti a my občané si ji již platíme setsakra dobře.

Ta je tak blbá že to cítím až sem. Bůh nás ochraňuj, protože tady už není pomoci.

Myslím si, že úlohou státu není pořád jen něco "DANIT", úlohou státu a Úřadu práce je pomáhat lidem vytvářet skutečná a ne neexistující pracovní místa. Práce je dost, je jen důležité dát do funkcí lidi, kteří umí vést lidi.

Jestli zdanit nějaké informace, tak hlavně ty zamořujícího charakteru (podobně jako odpady). Veškerá reklama, zákony s životností 6 měsíců, bulvární časopisy, reality show atd. Hodně by se třeba vydělalo na politických slibech před volbami - mohlo by to fungovat podle vzoru morálního kreditu z Demolition Mana.

Vlastně už sám návrh na zdanění informaci by měl správně zdanit sám sebe.

Ano, spotřební daň na informace. Jako u cigaret - je to návykový, je tak co řešit. Ovšem cancy z ministarstva a veleprogram státní televize by byly osvobozeny.

Co čekat od socanské pipky, která nemá ani páru o reálném životě a celý svůj život se nechá živit od daňových poplatníků. Ostatně Schillerová, Maláčová, Dostálová a spol. jsou prototypem ženy - úřednice, které o reálném životě nevědí nic, samy by se neuživily, ale o to více obtěžují okolí.

Navrh jak by to mohlo vypadat: Hodnotne informace danit 30%. Blaboly dotovat. At zije socializmus!

Vladimír Pelc

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.