Pan profesor je největší kapacita v ČR na ústavní právo, prorektor Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Kdyby ještě nedávno tato vědecká kapacita promluvila s někým z těchto senátorů, tak by se daní jedinci počůrali blahem a nechali si alespoň podepsat některou z knih, které pan profesor vydal. Tyto senátní figurky, jejichž rostoucí ego a narcistické zalíbení v sebe sama stoupá rychlostí balónku napuštěného héliem, si neváží erudice odborníků a pouze vybírají podle principu stranické nomenklatury a ne podle zásady odbornosti k výkonu dané funkce.

Horní komora byla původně zřízena pro vysloužilé a zasloužilé členy politických stran jako moudrá, zkušená a fungující rada starších. Jak ale řekl klasik, moudrost přichází se stářím, někdy však stáří přichází samo.

Když oddělíme výrazné členy Senátu, tak mimo některých osobností, jakou je například senátor Čunek, který prošel od základních funkcí v regionu přes ministerské funkce až na post senátora, a několik dalších senátorů, kterých si můžeme vážit, se jedná o politické kreatury, které dělají politiku jen pro vlastní blaho, nikoliv pro blaho občanů naší země.

Jako prvního bych uvedl senátora Lásku, ne moc úspěšného četníka, potažmo vyšetřovatele, který vyplodil 20 bodů ústavní žaloby na prezidenta Zemana.

Dalším je nabubřelý člen senátu, slizký senátor Fischer, kdy musím zmínit jeho směšný nápad, že si pozve do Senátu podnikatele a majitele společnosti PPF Petra Kellnera, aby těmto komikům vysvětloval, jak si mohl dovolit spolupracovat s firmou Huawei. Asi zapomněl, že není generální tajemník strany a že se doba trošku změnila, že "demokratické" nástroje jako STB atd. již nefungují.

Tento senátor, který se chystá na další prezidentskou kandidaturu se projevil kritikou Václava Klause ml. a to slovy, za něž by se nemusel stydět ani havíř v rubání. Nemohu opomenout ani výrazy, pronesené na adresu občanů, kteří přišli uctít památku 15. března. Výrazy, hodící se spíše do slovníku namyšleného trouby pravdoláskaře.

Tento ctihodný senátor s charismatem úklidového mopu je mužem dvojí tváře. Jak psal profesor Koukolík, v politice mají úspěchy hlavně psychopati, s čímž nemůžeme nic jiného než souhlasit.

Pro mnohé senátory, jako je senátor Hilšer je důležitější než práce pro občany exhibovat na televizních obrazovkách. Protože neschválení profesora Gerlocha nebylo nic jiného, než vzkaz občanům „Co je pro občany dobré, nás nezajímají, důležité je, že prosadíme to, co chceme my“, podle starého bolševického hesla „Stranu si rozvracet nedáme, názorové nepřátele zničíme!“

Nebudu se zabývat marxisticko-bolševickými politiky, jakým je mladý Dientsbier a další socialisté, kteří nám káží, co si máme myslet a co si můžeme dovolit a v případě, že s tím nebudeme souhlasit, budeme lynčováni.

Je k zamyšlení, že bývalí komunisté, a to i ti normalizační ze 70. let, se dostali na významné posty ne jen jako členové Senátu, ale dokonce i na post předsedy Senátu, jako soudruh Štěch.

Kdyby Senát byl takový, jakým se prezentuje - pojistka demokracie, a nebyl sestavou bývalých komunistů, kteří po 17. listopadu zahodili stranické knížky, kdyby senátoři nepolitikařili a dělali práci pro lidi bez ohledu na stranickou příslušnost, pak by možná mohl mít smysl.

Senátorům bych navrhl, aby tato funkce byla funkcí čestnou, protože většina našich senátorů stejně vykonává svou vlastní profesi, ale hamižnost je asi rozhodující. Senát by nebyl cestovní kanceláří, o jejímž smyslu má většina občanů velkou pochybnost, čemuž odpovídá volební účast při senátních volbách.

Dalším řešením by bylo rozpustit Senát a tím posílit státní rozpočet - zrušilo by se spoustu zbytečných funkcí a tito lidé by mohli dělat něco užitečného ve svých profesích nebo by si mohli užívat zasloužených důchodů. Díky tomu by jejich nápady nemohly mít destruktivní charakter na život lidí v této zemi.