Zkušenosti z první vlny

V první vlně nikdo nevěděl, jak se chová skutečně koronavirus, a lidská představivost dokáže vykreslit všelijaké příběhy, včetně středověkých morů, mrtvol na ulicích apod. Tento strach byl živen zprávami z Číny a Itálie, jednak drakonickými opatřeními v Číně a přeplněnými nemocnicemi v Itálii, kde prý lidé leželi bez pomoci na chodbách nemocnic. Lidé tomu neměli důvod nevěřit.

Vládní opatření byla razantní a účinná. Stali jsme se vzorem pro jiné. Lidé poslouchali vládní opatření, nastala vlna solidarity, lidé si šili roušky, šili i pro jiné, mnoho lidí se nabízelo k výpomoci důchodcům v domovech, mladí lidé donášeli starým lidem potřebné věci do domu. Zavládlo něco, co by se dalo nazvat národní jednota. Myslel jsem si, že je to jakási samozřejmá reakce a byl jsem dokonce hrdý na to, že náš národ dovede být tak solidární. Výsledek byl viditelný, ovšem také mnozí poznali, jak je tato opatření ekonomicky poškodila, jak omezila jejich svobodu a narušila normální běh života. Časem vznikla otázka, zda to bylo nutné.

Vládu, kromě prezidenta, nikdo nepochválil, pokud ano, tak si to nechal pro sebe. Byli slyšet jen kritici, štváči a šiřitelé konspiračních teorií. Opozice hledala selhání vlády, a jak byla zvyklá z dřívějších štvavých kampaní, pokračovala ve vytváření svého PR, jak jinak než opětnými štvavými útoky. Tenkrát už bylo jasné, že ve společnosti není něco v pořádku. Vlastně už dlouho to není v pořádku a pandemie to jen drasticky odhalila.

V situaci jen materialisticky založeného lidu, který volí toho, kdo mu dá „chléb a hry“, se lidé neobtěžují úctou k nějakým hodnotám a chybí jim vděčnost. Proto se úspěšný vládní čin po sérii propagandistických kampaní promění v cosi rozbředlého a nejasného (dokonce při zvláště sofistikované propagandě se může stát zločinem). Navzdory všem kompenzacím určitě je mnoho poškozených z první vlny. Je otázkou, kdo je poškodil? To se dá vyjádřit dvěma způsoby: buď epidemie sama, nebo vláda. Na epidemii nelze nadávat, protože je to přírodní jev, adresné odsudky mohou být jen na vládu, zvláště když ji celá fronta nenávistných štváčů pomlouvá, snadno se najdou argumenty. A tak se celé jaro a léto jen nadávalo na vládu a to samozřejmě nemohlo nemít vliv na chování politiků při nástupu druhé a další vlny.

Jestli si někdo myslí, že štvavé kampaně, které se tak dobře vyzkoušely při předchozích protestech proti Zemanovi a Babišovi, a které pokračovaly v koronavirové době, jsou správné, protože na ně mají kritici „právo“, potom se mýlí. Právo není bez povinností a svoboda není bez zodpovědnosti. Nihilistické myšlení neuznávající přirozené společenské hodnoty nedovede stanovit míru kritiky - kdy je kritika oprávněná, kdy je to politická soutěž, a kdy je to štvaní, lži a pomluvy šířené k likvidaci oponenta. Tato neschopnost uspořádat hodnoty je typická pro dnešní dobu a třetí postoj je nejúspěšnější.