Existuje pár mistrů, kteří se dokázali dívat na celý televizní souboj republikánského prezidenta Donalda Trumpa a jeho demokratického vyzyvatele Joe Bidena na obrazovkách Fox News. Někteří to přežili ve zdraví, nejsou internováni v zatemnělé polstrované místnosti v péči psychiatrů, a dokonce o té televizní zběsilosti píšou. Nedopadli jako já, který po shlédnutí naší volební „superdebaty“ na Nově v obdobném žánru odmrštil klávesnici a svěřil se péči několika panáků.

Z té americké překřikované dokázal komentátor Janan Ganesh ve Financial Times dokonce vypreparovat nosné téma. Podle něj se Joe Biden nenechal vtáhnout do bažin bojů o identitu, bílých proti černým, práva a pořádku v rukou rasistické policie, či žen, které musí nebo nemusí snášet obhroublou pozornost velkého šéfa a mydlí do sebe žerděmi praporů, na kterých je cosi o těhotenství. Ukazuje to příznačná Bidenova reakce na Trumpův návrh na doplnění Nejvyššího soudu o soudkyni ultrakonzervativní orientace. Nekomentoval vliv na rozhodování o potratech, kultovní téma „evangelického“ křídla amerických Republikánů. Vidí tu hrozbu, která je nebezpečnější pro elektorát s nižšími příjmy. Nejvyšší soud tohoto složení může definitivně zabít právo na zdravotní pojištění podle zákona Obamacare.

Ve chvílích, než se Trump stačil nadechnout, aby spustil další spršku výkřiků s rolí rušičky jakéhokoliv dialogu, Biden poznamenal na adresu soupeře cosi o „milionářích a miliardářích“ jako je on a o tom, že pohrdavě „přehlíží lidi, kteří nemají peníze“, všímá si Ganesh v FT.

V normální debatě by nejspíš došlo na to, že u Bidenů také občas přehazují peníze vidlemi, když domů zavítá syn Hunter, napíchnutý na ukrajinské plynaře. Zatímco Trump by mohl pitvat tohle, Biden by mával daňovým přiznáním, které před debatou na rozdíl od pana prezidenta zveřejnil. Mohl by přitom znovu a znovu opakovat, že miliardář Trump platil spoustu let méně federálních daní než poslední uklízečka. A nechat Trumpa, ať se pohřbí vlastní odpovědí, když říká, že každý přece využívá daňové optimalizace, „pokud není blbý“. Byl by blázen, kdyby nevyužil všech možností a neplatil, když nemusí.

Tady podle britského komentátora Biden selhal. Nabízí se největší téma prezidentské kampaně. Trump podváděl? Nebo opravdu platit nemusí? Těžko posoudit, neumožňuje nahlížet do svých účtů. Možná je to s daněmi v pořádku, v minulosti několikrát zkrachoval, z toho se moc nepoplatí. Pak ale není tím geniálním podnikatelem, za kterého se vydává. Možná, že to, co je vnímáno jako majetek, není bohatství, ale dluhy. Biden je veterán americké politiky, byl stále pod mikroskopem, a tak je snadné po něm pokřikovat, že se mu 47 let nic nepodařilo. Trump je pořád nováček. Kdo je tedy doopravdy? To by měli voliči vědět. Když pomineme, mu že na nějakém tom slovu moc nezáleží.

Stařičký Biden byl v primárkách podporován vedením Demokratické strany, které by spíše spolklo porážku ve volbách než dopustit, aby do prezidentského křesla dosedl jeho stranický soupeř Bernie Sanders. Ten je v podobných letech, ale nepůsobí dojmem člověka hluboko za zenitem. Nelze se divit názorům komentátorů, kteří mluví o propadu americké demokracie na samotné dno. Biden se možná divoce hádal s Trumpem taky proto, aby ukázal, že na nějakou živější reakci ještě má, i když musí chodit – jak ukázal jeden záběr na scéně – s doprovodem.

Ve skutečnosti to nebude tak zlé. Biden nepůsobí svěže, ale jeho okolí ano. Biden je vedením Demokratů považován za „umírněného“, ale návrhy daňové reformy, které vznikly ve spolupráci se senátorkou Elisabeth Warrenovou a lidmi ze Sandersova tábora, jsou radikálně levicové. Ti, co platit mohou, platit musí, má-li fungovat státní struktura pro ochranu občanů před zdravotními, sociálními či bezpečnostními riziky. O její orientaci může běžet debata, ale napřed musí být jasné, že na to máme.

S americkými dluhy je to trochu jinak než s těmi českým, mohou být nekonečné, dolary se tisknou snadno. Je v nich spíše politické riziko, mohou se vytáhnout jako klacek, který opozice otlouká vládě o hlavu. Jsou příležitostí, jak občas vládu zahnat do rohu a třeba ji na pár týdnů úplně vypnout.

Biden volí přístup sociální demokracie, ale přednost dává ekonomice pro lidi, otázkám příjmů a zdraví. Jeho štáb je považuje za důležitější než odvozená témata identity, kterými se nechává unést evropská sociální demokracie s pocitem viny. Avšak Evropa zde skutečně zachraňuje to, co zanedbala, nebo jde jen o úhybný manévr a projev alibismu, protože ve svém třídním (ekonomickém) poslání zbaběle ustoupila neoliberálům?

První americká vrcholná překřikovaná před listopadovými volbami zatím ukázala Bidenův návrat k třídnímu boji jen fajnšmekrům s touhou po adrenalinu. Jde však o to, aby ekonomická témata silně zazněla tam, kde mohou volby rozhodnout. Platí to zejména na Středozápadě, kde Trumpova dočasná podpora zjevně eroduje. Volební mapa už není tak stereotypní, kdy ve vnitrozemí byl modrý jen stát Illinois. Podle RealClearPolitics už má Biden náskok průměrných preferencí i v Pennsylvanii (5,7) a Michiganu (5,2), zatímco v Iowě došplhal na plichtu. Rozdíly v podpoře se v různých průzkumech liší, jinde se třeba Trumpovi daří víc, ale průměrný šestibodový Bidenův předstih se řadu měsíců nemění. V nerozhodných státech je podpora Bidena menší, než měla Clintonová před čtyřmi lety, ale celkové součty pravděpodobných volitelů pro Bidena narůstají.

Formát prezidentský debat se možná změní, ale tak moc na nich zase nezáleží. Trump si vyhradil právo říkat cokoliv, a pak znovu a znovu, kdo by se s tím přebíral. V Bidenově štábu nejspíš vzali vážně některá doporučení odborníků z tisku, aby kandidát Demokratů nemluvil k prezidentovi, když to nemá cenu, a obracel se přímo na kameru, tedy divákům do očí. Řada záběrů ve Fox News to zachytila, ale působí to strojeně a schizofrenně. Za těchto podmínek se toho v televizi moc nepodělá. Případně, podělá i nepodělá, záleží, na které straně stojíte.

Bude hodně záležet na armádě chodců, kteří zvoní u každých dveří a z improvizovaných call center hučí do každého ucha. Tohle byla silná stránka Sandersova štábu, který rozesel po celé zemi organizované týmy mladých nadšenců. Důraz na příjmové nerovnosti v rozhodující části volební kampaně možná v televizi zanikne, ale může se dostat k voličům touto přímou cestou.

Jistě, může se stát, že na výsledku voleb nezáleží, když jej účastníci odmítnou. Může to přerůst v silovou hru. Budoucnost je nejistá, což ovšem platí vždycky. Ale teď to vypadá pro Bidena a návrat USA k idejím sociálního státu podle receptů sociální demokracie velmi nadějně.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele