Nevím, jestli jsem ten titulek už někde nepoužil, ale vnucuje se sám – zemědělské dotace podporují takový způsob hospodaření, který ničí klíčový organismus pro naše přežití – půdu. Ničil, ničí a ničit bude. Nejnovější dohoda zástupců evropských vlád, Evropského parlamentu a Evropské komise z konce června zajišťuje, že tohle bude pokračovat dalších sedm let a vynaloží se na to 54 miliard eur, to je asi 1 300 miliard korun.

Sliby „nové zemědělské politiky“ byly chyby. Jak upozorňují ekologické organizace, zmíněná dohoda pokračuje s plošnými dotacemi na plochu a neobsahuje požadavek na sladění se Zelenou dohodou (Grean Deal for Europe), která má daleko ambicióznější cíle v oblasti udržitelného zemědělství nebo podpory biodiverzity.

„Řada odborných studií potvrdila, že intenzivní zemědělství podporované společnou zemědělskou politikou ohrožuje mnoho druhů vyhynutím. Od roku 1980 ztratila EU 57 % svých ptáků zemědělské krajiny. Z krajiny mizí také motýli, divocí opylovači a ostatní létající hmyz. Stávající návrh přitom umožňuje členským státům EU, aby nadále pokračovaly v modelu zemědělského hospodaření, které vede k degradaci přírody. To je zcela neslučitelné se sliby Evropského parlamentu transformovat zemědělství a jejich závazky vyplývajícími z klimatického zákona nebo strategie na podporu biologické rozmanitosti,“ burcují ekologové a vědci. (ZDE)

České ekologické organizace proto odeslaly ministru zemědělství Miroslavu Tomanovi a ministru životního prostředí Richardu Brabcovi otevřený dopis, ve kterém je vyzývají, aby nepromarnili další roky a nastavili zemědělské dotace správně.

První část výhrad se týká národního Strategického plánu, který připravuje ministerstvo zemědělství a obsahuje návrh na rozdělení více než 140 miliard korun z evropských zemědělských dotací pro roky 2023-2027. Ten musí vláda odeslat Evropské komisi do konce roku. Ministerstvo v průběhu minulých měsíců pořádalo pracovní skupiny k obsahu Strategického plánu, avšak připomínky a komentáře ekologických organizací nebyly brány v potaz a nepromítly se do prozatímní výsledné podoby. Současné dotace však neplní svůj účel, jak dokládá krajina nepřizpůsobená klimatické změně, voda zanesená pesticidy nebo pokles biologické rozmanitosti.

Naopak za nedostatečnou pisatelé považují podporu ekologického zemědělství, pro jehož rozvoj musí být vyčleněno větší množství prostředků, pokud má být dosaženo 25 % ploch v ekologickém režimu do roku 2030 podle Zelené dohody pro Evropu. Za zásadní pak považují větší spolupráci ministrů na obnově zeleně a dalších přírodních prvků, jejichž absencí česká krajina výrazně trpí. (ZDE)

Na sympoziu o Živém zemědělství, ke kterému se tímto příspěvkem naposledy vrátím, se o vztahu zemědělských dotací a zdraví lidí a krajiny také hovořilo. „Konvenční zemědělství ničí půdu, ale produkčně vítězí,“ připomněl Jaroslav Záhora z Masarykovy univerzity v Brně jeden z paradoxů agrobyznysu. Popsal pak jev, kterému se říká dešťová past. Odehrává se v mrtvé půdě, zničené těžkými mechanismy, chemií a hlubokou orbou. V mrtvé půdě se jíl vyplaví a usadí na dně brázdy, jak je vyřízla radlice, a vytvoří tak neprostupnou vrstvu. Na povrchu brázdy zase vznikne krusta, která nedovolí odpar, a tak dokud vláha v té tenké vrstvě vystačí, rostliny výborně prosperují. Avšak běda, když tato malá zásoba vody dojde, hned čelíme nějaké stoleté katastrofě a místo deště prší státní pomoc.

Když kopneme hlouběji, je tam sucho. Déšť prostě už hlouběji nemůže. „Do zdravé půdy zatéká tři až pětkrát více první vody ze srážek,“ říká Záhora. „Musíme půdu znovu naučit dýchat a pít.“

Konvenční či průmyslové zemědělství tak přineslo zvrat, kdy půda, která by normálně fungovala sama, je najednou odkázána na rozsáhlé vnější vstupy energie, živin a vody. Hospodaření je proto stále nákladnější, ale má díky této intenzifikaci větší produkci. Dotace to podporují, a když odečteme ty „přírodní katastrofy“, zdálo by se, že se to vyplatí. To však nesmíme počítat taky tu obrovskou kumulací rizika.

Pamatuji, jak jsme natáčeli o suchu v Čechách a vylezli na kopec v Mikulčicích, odkud je vidět do Rakouska. Hned za čárou, kterou ohlašují menší a pestřejší pole, žádné sucho nebylo. V Česku nám tedy nabídla katastrofu mrtvá půda, kterou jsme napřed sami zabili. Je tam ale ještě další riziko. Půda, kterou nedrží pohromadě mikroorganismy a houby, je také náchylnější k erozi a mizí téměř před očima. Zrovna na té jižní Moravě, která bývala rájem díky půlmetrové vrstvě černozemě, je drtivá většina tohoto půdního pokladu dávno pryč. Odvály jej větry, spláchly jej deště. Někdy jen do údolí, takže by se půda ještě dala vozit nahoru, ale bahno většinou pokračovalo do potoků a do řek a z řek nevratně do moře. Nakonec tam nebude nic k dispozici ani jako substrát pro ta hnojiva.

V živé půdě jsou minerální částice, tedy prach, písek a jíl, obklopeny houbami a mikroorganismy, které to drží v drobtovitých strukturách pohromadě. Takový půdní agregát je prostupný, proto je plný chodbiček po žížalách a odumřelých kořenech. Voda se do těchto chodbiček a kapilárních struktur nasakuje jako do houby, kubík živé půdy zadrží až dvě třetiny kubíku vody.

Mikrobiální biomasa činí asi půl procenta hmoty půdy, ale má pro ni obrovský význam. Je také nesmírně pestrá, v jednom gramu půdy je až 40 nebo 50 tisíc nezávislých genomů. Spolupráce malých a nižších organismů s rostlinami je výsledkem evoluce snad 500 milionů let, kdy rostliny poprvé začaly pronikat na souši. Zhruba třetina produkce fotosyntézy v rostlinách má těkavý charakter a může být předávána přes kořeny svému blízkém okolí. Podporují tak život mikroorganizmů a symbiotických hub, které zase rostlinám uvolňují potřebné živiny z minerálů. Tento „živinový výměník“ lze nahradit syntetickými hnojivy, ale tím zničíme tu spolupráci. Zhruba polovina umělých hnojiv se ztratí do vzduchu nebo do vody, uvádí Jaroslav Záhora.

Konvenční zemědělství nabízí svou produkci na úkor budoucnosti, když úspěch měří okamžitými penězi a péči nahrazuje zničujícím ekonomickým tlakem. Půda hyne a mízí? Každý rok jen trochu, je to pod hladinou pozornosti. S budoucností si nikdo z velkého agrobyznysu hlavu neláme, poukazují jen na ty náklady a chtějí vyšší dotace. Přitom analýza užití dotací potvrzuje, že umožňují řetězcům (a o něco méně i zpracovatelům) vykupovat zemědělskou dotaci pod náklady. Ve skutečnosti tak zemědělské dotace dotují řetězce, které to pak prodávají s extrémní marží.

Starosti zemědělských firem jsou jiné – vlastní přežití. Tohle jsou zprávy z Německa: Každý den zkrachují dva zemědělské podniky. Koncentrace výroby roste. Polovina veškeré produkce prasat pochází ze tří koncernů. Devět desetin všech potravin na trhu vzniká v pěti koncernech. Chybí mladí podnikatelé, nemají, kde by v tom mohli vyrůst. Nebude nikdo, kdo by navázal…

Pomoc však existuje a přichází zdola. Není bezvýznamná. Komunitou podporované zemědělství je nejvhodnější způsob jako dosáhnout vyššího podílu ekologického zemědělství, oněch 25 procent do roku 2030, říká Klaus Stüber z jedné takové sítě SoLaWi. Martin von Mackensen ze Sítě biodynamických zemědělců považuje postoj veřejnosti za rozhodující: „Ekologické zemědělství může být dobré jen tehdy, když ho budou lidé podporovat. Musí vzniknout vztah mezi zemědělci a lidmi, bez vztahu to nemůže fungovat.“

Ten vztah vzniká tak, že skupina spotřebitelů se dá dohromady a domluví se zemědělci z okolí na odběru jejich produkce za předem domluvených podmínek. Je to mimo trh, spotřebitelé jsou podílníci. Platí se předem. Lidé zemědělci důvěřují, přesvědčil je. A často se do toho sami zapojují, protože některé takové spolky počítají s pracovní výpomocí členů. To může být příjemná společenská akce lidí podobných zájmů. A třeba je přitom napadne i něco jiného, co by mohli společně podniknout.

Už jsem tu informoval o solidárním charakteru řady takových iniciativ. Pro ně nyní vyšla brožura Solid Base, Příručka pro vzdělávací program v oblasti finanční udržitelnosti solidárních potravinových systémů. Vznikla jako souhrn zkušeností zejména z Německa, Francie, Maďarska a Česka. Český podíl na této práci poskytla Asociace místních potravinových iniciativ. Z mého pohledu je nejcennější část od stránky 80, kde jsou opravdu pečlivě vybrané mezinárodní zdroje konkrétních informací o metodice, počítačové podpoře, sítích a dalších prvcích této vznikající odbornosti. Chcete jíst zdravě?

Chcete potraviny zblízka bez prostředníků? Chcete opravdu podpořit české zemědělce? Zorganizujte si to sami. Zapojte se do sítí, kde najdete podporu. Nečekejte na záchranu shůry, žádná nepřijde. Když pro to získáte i obec, která do toho zapojí také prodejnu a hospodu, tím líp. Máme demokracii, můžeme všechno, nejen planě bědovat na sociálních sítích. Vliv miliard na vraždu můžeme zmírnit jen tím, že je svou vlastní poptávkou přesměrujeme na lepší účel.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele