Má dost sil kontrolovat vznikající legislativu a prosadit radikální reformní program v neprospěch zavedených stran a finančního sektoru a ve prospěch obyčejných lidí. Přesněji – má na to dost hlasů ve sněmovně, kde může vystupovat jako podmíněná podpora jednobarevné menšinové vlády levého středu, kterou se pokusí ustavit Demokratická strana Luigiho Bersaniho. Zda to myslí vážně a je na to připravena i odborně a personálně, to se teprve uvidí.

Beppe Grillo reagoval na volební úspěch, ze kterého jsou všichni ostatní političtí partneři upřímně zděšeni, prohlášením, že bude posuzovat legislativní návrhy individuálně a v souladu se svým programem. I když tedy na první pohled vypadá jako italská obdoba českých veverek, je tu zřejmý zásadní rozdíl. Nechce vstoupit do vlády a nechce se schovávat za kompromis vládního prohlášení. Zda je to principiální přístup, nebo jen obava z opakovaných voleb, na to se mohou názory různit. Výzvy, aby se volební souboj pro velký úspěch zopakoval, však zaznívají hlavně ze zahraničí.

Těsný vítěz Luigi Bersani, reprezentující spořádanou levici, o nové volby určitě nestojí. Hlavní poražený, skandály ověnčený bývalý pravicový premiér Silvio Berlusconi, který málem realizoval svoji mediální převahu a v cílovém finiši zaostal jen o pár desetinek procenta hlasů, už nové volby vyloučil. Vidí svoji šanci ve velké koalici, která nemusí přijít na pořad hned, ale jejíž ideu lze vytahovat při každé větší krizi.

Bersani zatím odmítá jak velkou koalici s Berlusconim, tak další povolební spojenectví, informuje www.eurointelligence.com s odvoláním na list Il Corriere della Sera. Volby jsou podle něj výsledkem znechucení z politické situace a selhání unijních politik škrtů. Říká to, přestože sám program proti zadluženosti podporoval. Nyní poukazuje na to, že tento program Evropské unie podle všeho prostě nefunguje, zvlášť když do toho vpadnou iracionální finanční trhy.

Jak už to tak bývá, předvolební průzkumy nástup nevítaného protivníka nezachytily. Massimo Franco, prezident nejvýznamnější agentury SWG, uznal chybu a teď tvrdí, že hlasy pro M5S nebyly pouhým nespecifickým protestem, ale vyjadřují odmítavý postoj značné části italské společnosti proti celkovému chování státu a zavedených politických stran. Průzkumy nepostřehly, jak moc jsou lidé unavení a rozzlobení. Volební kampaň ještě vyhrotilo, když se i strany středu musely přizpůsobovat radikalismu Grilla a Berlusconiho.