Obrovskou službu Evropě prokázal americký prezident Donald Trump, když jí vysvětlil, že si skutečně musí vybrat, jestli chce s Ruskem spolupracovat, nebo na něj útočit. Obojí dohromady nedává smysl. Sdělil to důrazně generálnímu tajemníkovi NATO Jensu Stoltenbergovi hned při úvodní pracovní snídani. Demonstroval to na politice Německa:

„Tohle prostě nedává smysl, když platí miliardy dolarů Rusku, a my je pak máme proti Rusku bránit.“

Do kamene tesat!

Až nad tímto zpravodajstvím jsem pochopil, proč se náš dědoušek tak snažil vetřít do Trumpovy přízně. Chtěl být přítomen okamžiku prozření.

„K čemu je NATO, když Německo platí miliardy dolarů Rusku za plyn a energii?“ tweetoval Trump před večerním kolem středečního jednání.

Německá kancléřka vzápětí potvrdila, že jde o správný směr uvažování:

„O své politice rozhodujeme sami a můžeme dělat svá vlastní rozhodnutí, což je velice dobře.“

https://www.ft.com/content/ea3bf5ce-84a1-11e8-a29d-73e3d454535d

Kancléřka Merkelová došla tomuto závěru po nelehké cestě, jejíž výchozí bod charakterizovala celkem odevzdaně bezprostředně po Trumpově příletu do Bruselu:

„Jsme druhým největším dodavatelem jednotek. Největší část našich vojenských kapacit nasazujeme ve prospěch NATO,“ vypočetla a dodala: „Hájíme zájmy Spojených států.“

Hájíme zájmy Spojených států... Nenastal čas uvažovat i o vlastních zájmech a zájmech Evropy?

Atmosféra lámání chleba se promítla i do rétoriky závěrečného prohlášení, které odsuzuje „agresivní chování, zahrnující hrozby a použití síly pro dosažení politických cílů“. To jistě není hezké, ať už to dělá kdokoliv, byť zrovna v tomto případě se ukázalo, že jde o rituální zaříkávání Ruska.

Nicméně Trumpovo přímočaré uvažování pomohlo odhalit klíčové rozpory aliance NATO, o které americký prezident neskrývá, že je zastaralá. Stačí si přečíst článek 1 Washingtonské smlouvy, aby bylo jasné, že to není k ničemu:

„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“

Jaká mezinárodní bezpečnost? Spojené státy trvají na tom, že musejí mít naprostou převahu, aby se nedostaly do situací boje „na férovku“ s nejistými vyhlídkami. Spravedlnost je zástěrka těch, kdo chtějí ohrozit výjimečnost USA. Do toho jim nemá OSN co mluvit (může být ráda, že ji ještě platí).

Nebo ta drzá věta v článku 2, podle které členské státy „budou usilovat o vyloučení konfliktů ze své mezinárodní hospodářské politiky“. Obchod má být naopak konfliktem určován. Jakýpak ruský plyn pro Evropu. Jen si pěkně kupujte americký plyn, který vám přiveze svobodu velikosti tankové lodi. Bude to sice dražší, ale když už se jednou odstřihnete od ruských trubek, nebude vám vadit ani zdvojnásobení výdajů na obranu.

Takže NATO je staré haraburdí, které je třeba nahradit jasným seřazením za americkým vlajkonošem a bezohledným prosazováním amerických zájmů.

A pak je tu taky EU, které je rovněž zralé na rozpuštění. Brexit je první vlaštovka, po které by měly přijít další. Proč to nezkusí taky Francie?, sondoval Trump u prezidenta Macrona.

Citace výroků Donalda Trumpa mají však jednu slabinu. Potřebujete na ně americké uši. Způsob, jakým se debatuje o politických záležitostech ve Washingtonu, je evropské kultuře cizí a vyžaduje tlumočení od zkušených etnografů. Většina výroků není motivována záměrem něco udělat, ale demonstrovat vyšší míru odhodlání než má kterýkoliv z protivníků. Je to spíš verbální podoba výrazového tance, jehož smyslem je sklidit emotivní souznění.

Trump teď musí vyznít děsivě protirusky, když se chystá jednat s Putinem – a dokonce za zavřenými dveřmi! Také protičínská obchodní opatření, která spouští ve stejnou dobu, jsou tu hlavně proto, aby bylo o čem jednat bez podezření, že je opuštěna zásada Amerika na prvním místě. To se ve Washingtonu kontroluje. Evropa tam na prvním místě rozhodně není. Dokonce ani na druhém nebo třetím.

Nejnovější přátelskou nabídkou evropským spojencům na výročním shromáždění NATO byla výzva Donalda Trumpa, aby se srovnal krok ve zbrojích výdajích. Jednou z možností je vydávat 2 procenta HDP hned, ne až za pár let, a za těch pár let pak dávat rovnou 4 procenta HDP. Utratit to není problém, amerických zbraní je dost. Diskutovaná zatím nebyla opačná možnost, že by USA zvolnily a vydávali jen tolik, co Evropané.

Česká republika, která se zatím držela dost zpátky a jejíž vojenské výdaje v poměru k HDP patří k těm nejmenším v NATO, to zkusí ještě jinak. Jak řekl premiér Andrej Babiš ve sněmovně před hlasováním o vládní důvěře:

„My je skutečně chceme do roku 2021 navýšit minimálně na 1,4 % HDP. Pro důstojné a efektivní fungování Armády České republiky je to samozřejmě důležité. Chceme zvýšit počet vojáků z povolání na 30 tisíc. Podporou programu dobrovolného vojenského výcviku by pak mělo dojít i k požadovanému navýšení aktivních záloh. Také zmodernizovat armádní techniku s ohledem na aktuální potřeby a vývoj bezpečnostní situace. Je potřeba akcentovat podporu domácího zbrojního průmyslu a k vybavování využít zejména lokální produkty . Všemi těmito kroky dojde zejména k zapojení českých subjektů do dodavatelských a subdodavatelských řetězců a k maximální možné míře transferu technologií, know-how a výroby do České republiky .“

Nevím, jestli to Američané s tím zvyšováním vojenských výdajů mysleli zrovna takhle. Možná i proto bylo po celé jednání jak ve sněmovně, tak před ní pěkně rušno.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele