Na Česko se valí bída. Údaj o čtyřprocentním růstu českého hospodářství v prvním čtvrtletí můžeme komentovat slovy: dobře už bylo. Ekonomických příšer, které se o to postarají, je celý chumel. Jsou tu vlivy oslabení po pandemii, která někde – v Číně nebo v USA – ještě trvá. Zpřetrhala obchodní vazby, vytvořila nedostatek klíčových součástí, jako jsou čipy, ale třeba i kabelové svazky do aut nebo saze do pneumatik. Automobilová výroba je v prudkém poklesu. Na to volně navázala embarga a sankce proti Rusku a Číně, která navíc přinesla rozvrácení energetických toků a zvyšování bezprecedentní inflace.

Inflace znamená, že co neutratíte dnes, o to zítra přijdete. Rozhodování je to těžké, protože pokud se začne propouštět, můžete zítra přijít o dosavadní příjmy. Nějakou rezervu člověk potřebuje, jenže co mu z ní zbyde, když to bude trvat dlouho? A když začnou šetřit všichni a obchody zamrznou, ekonomika poletí dolů ještě rychleji.

Fialova vláda se teď tváří, že by tu a tam někomu pomohla v tísni, ale současně podporuje válku na Ukrajině a chtěla by být premiantem právě v tomto oboru. Válka bude něco bude stát, a navíc to povzbuzuje zájemce o důrazné přifukování vojenského rozpočtu. Co půjde na zbraně, nemůže jít lidem. Vedle toho musíme počítat s těžko odhadnutelným počtem uprchlíků na našem území, až se to vyhrotí. Teď jich tu je 300 tisíc.

Naše podniky válka připravila o část domácí poptávky, jak lidi chudnou (nebo se bojí zchudnutí, což vyjde nastejno). Co horšího, připravila je také o trhy a zdroje. Vždycky jsme se holedbali, jaká jsme to otevřená exportně orientovaná ekonomika. Pravda, ekonomika malá, proto nikoliv tvůrce, ale příjemce ceny. Děláme za to, co nám kdo dá. Nemůžeme si moc vybírat, protože jsme to otevřeli i doma, a tak zahraniční investoři přišli, nakoupili, a nám už skoro nic nepatří.

To se teď rozpadá. Máme hledat nové zdroje ropy a plynu, přesněji musí to hledat zahraniční majitelé našich rafinerií a plynové distribuce. Jak to udělají, to závisí jen na nich, ale cena taky. To však není jediný problém. Spousta českých podniků, která do zemí válečného konfliktu vyvážela nebo brala součástky a materiály, je teď bezradná. S Ruskem se nesmí, Čína se brzdí a Ukrajina nemůže. Moc nás neutěší, že hodně těchto obchodů se odehrávalo přes německé partnery a musí to řešit napřed Němci. Ti se také nedokážou otočit na obrtlíku. Může se stát, že už nás nebudou tolik potřebovat.

Co tedy vláda zmůže? Když ekonomika klekne, nebudou daňové příjmy. Naše komická daňová soustava, která činí pro zahraniční investice nejvyšší ziskovost v EU a umožňuje tak nejvyšší odliv dividend a dalších příjmů do zahraničí, ta je svatá. Na to se šahat nebude. Svaté jsou také vysněné americké stíhačky, kterých potřebujeme o to víc, že se nad naším územím při té rychlosti nedokážou ani otočit. Můžeme zkusit žebrat v EU, ale takových potřebných členů bude, takže příspěvky budou jen symbolické nebo formou půjček a vytloukání klínu klínem.

Nezapomínejme na hrozící potravinovou krizi, když ke stále častějšímu suchu či záplavám se přidává nedostatek dusíkatých hnojiv, vyráběných za pomoci zemního plynu. Dolehne to zejména na rozvojové země. Ty už to mají beztoho těžké, když jsme jim rozmluvili potravinovou výrobu a přesměrovali je na produkci exportních plodin. Potraviny byly pro lidi, export je pro akcionáře zahraničních firem.

Tyto státy teď musí potraviny kupovat. Když je jich ve světě nedostatek a roste cena, musí je taky subvencovat, jinak se lidi začnou srocovat na náměstích. Tohle možná potká i nás, protože jsme obilí prodali ještě než vykouklo ze země. Subvence potravin ohrozí státní rozpočty rozvojovek, státní dluhy oslabí měnu a kolabující měna dovozy zdraží natolik, až se stanou nedostupnými. Hladoví lidé svrhnou vládu a z rozvrácené země začnou proudit uprchlíci, část i na středomořské pobřeží Evropy a dále na sever. Ale nepodceňujme ani klimatické uprchlíky. Třeba Indii teď sužují vlhká vedra, která se blíží hranici přežití. Při stoprocentní vlhkosti člověk umírá za vnější teploty nad 35 stupňů, teď je tam lehce přes 30.

Kam se člověk podívá, tam to není promyšlené, nebo aspoň promyšlené z hlediska nikoho jiného, kdo to s úspěchem džúsuje.

Válka je selháním politiky, která byla ochotna bojovat v Kábulu za Prahu, ale nebyla ochotna vnímat bezpečnostní rizika Ruska v sousedství Ukrajiny. Rekordní otevřenost české ekonomiky byla maximálně efektivní v příznivých časech, ale nyní vidíme, jak je to zranitelné. Nastavení na maximální efektivnost vždycky soupeří s resiliencí, která vyžaduje pestrost únikových cest a rezervy, zvyšující schopnost odolávat šokům. Odpor fosilní a jaderné lobby proti obnovitelným zdrojům nás stál deset let vývoje, která teď krutě zaplatíme.

Co znamená přechod na kapalný plyn z USA? Henry Hub v Luisiane, reprezentující americké centrum zkapalňování břidličného plynu, hlásí růst ceny za milion BTU (jednotka výhřevnosti, smysl poznáme ze srovnání) na 8,41 dolaru, tedy dvojnásobek ceny ze začátku roku a trojnásobek předchozího desetiletého průměru kolem 3 dolarů. V Americe. To v Evropě jsou podle Financial Times tento týden ceny kolem 37 dolarů za milion BTU, pětinásobku Ameriky, a jsou dokonce vyšší než v Asii, kde se pohybují kolem 23,5 dolaru. To láká americké producenty k evropským vývozům, ale vázne to na možnostech produkce. Ona se nedá moc rychle zvyšovat ani těžba, ani zkapalňování.

Válka nás naučí uvažovat o ekonomice jinak. Ale kdyby nebyla válka, je tu ještě ČNB. K růstu cen přidává růst finančních nákladů v podobě zvyšování úrokových sazeb. V mysli se vybavují zárodky finanční krize 2008, kterou spustilo zhroucení hypotéčního trhu v USA. Bankéři v Česku začínají být nervózní, jak se dočítám v E15:

„Úrokové sazby delších splatností se pohybují na nejvyšší úrovni od roku 2008, u kratších splatností jsou pak nejvyšší za poslední dvě dekády,“ zhodnotil situaci hlavní ekonom České bankovní asociace Jakub Seidler. … „U nejčastěji volených fixací na pět let bude nárůst sazby kolem tří procent,“ říká obchodní ředitel skupiny Partners Jan Brejl.

Co je nárůst kolem tří procent? To je víc než dvojnásobek minulých sazeb pod dvě procenta, které umožnily hypotéční boom. Co bylo v minulosti snadné, tak může být v budoucnosti nemožné. Přičtěte k tomu hospodářské problémy, o kterých jsme mluvili, a jediný závěr je, že příjmy domácností klesnou a výdaje vzrostou. Jestliže začnou váznout splátky hypoték, vysoké úrokové sazby už postihnou i banky, nejen průmysl, jehož obchodování je založeno na úvěrech.

Co si ČNB od zvyšování úrokových sazeb slibuje? Nabízím spikleneckou teorii. ČNB má rezervy ve výši čtyři biliony korun, které jsou v tomto množství zátěží blokující rozumnou měnovou politiku. Celý český HDP zůstane pod 6 biliony. Vzniklo to při umělém oslabování koruny. Je to v dolarech a eurech, a je toho moc. ČNB už to nepotřebuje, ale nehýbe se to, nedá se s tím nic dělat. Ani extrémní úrokové míry nezabránily, že v minulých týdnech koruna znovu klesala.

Chtělo by to nějaký otřes. Co když vysoké úrokové sazby přinesou přeskupení investorů do korun, česká ekonomika po čase zázračně okřeje, koruna ulehčeně posílí a ČNB pro změnu sazby prudce sníží. Teprve to by umožnilo vytřást zahraniční investory z kožichu české centrální banky.

Na spiklence však raději nedejme. Nabízím jinou teorii. Největším tahounem inflace jsou nízké české mzdy, protože energii nakupujeme na lipské burze, která reaguje na německé poměry, ne na ty naše. Podobné je to u potravin, které přebírají i rostoucí ceny obilí na světových trzích. Svoji úrodu už jsme prodali, to znamená, že budeme obilí kupovat se stále vyšší cenou.

České mzdy jsou třetinové proti Německu.Nevěřím, že problém není v hladině, ale v tempu růstu. Avšak tempo růstu mezd mohlo guvernéra ČNB polekat víc než to, že průměrná mzda v ČR už překročila úroveň desetiny té jeho (i když popravdě nevím, kolik aktuálně bere). Tvrdím, že problém je v tom, že jsme chudí. Jestliže odborová centrála ČMKOS volá po zvýšení minimální mzdy o inflaci, dává podnět k pohybu celé mzdové hladiny, aby si aspoň zachovala svoji kupní sílu. Je to nezbytné. Jakmile snížíme odstup českých mezd od mezd vyspělých zemí (pokročí naše mzdová konvergence), omezíme tlak rozdílu v cenové hladině. Naopak zdražování peněz zvyšováním úrokových sazeb k inflaci přispívá.

Máme se bát, že vyšší mzdy ohrozí pracovní místa? Určitě ano. Jenže nízké mzdy, které povzbuzují k zahraniční podřízenosti a natahují inflaci, je ohrožují také. Česká ekonomika se musí zásadně změnit. Poučila nás už pandemie, další lekce nabízí válka. Berme ta poučení vážně. Musíme být méně subdodavateli a více finalisty. Potřebujeme strategické plánování ekonomické odolnosti Česka, co je doma, to se počítá. Potravinová bezpečnost nespočívá ve zvyšování dotací pro exportní zemědělství ničící půdu a krajinu. Větší pestrost hospodářských forem, včetně družstev, decentralizace, větší daňová svoboda regionů, to všechno jsou nástroje větší odolnosti a odstraňování chronické české chudoby, pro kterou zatím vyšší míra kontaktů se zahraničím znamená jen vyšší tempo růstu cen.

ČNB říká, že musíme krotit poptávku, ta potom zkrotí i ceny. Jenže žádné ceny nezkrotí absolutní nedostatek. Životní náklady jen vzrostou ještě o ty úroky. Začne přibývat lidí, kteří na splátky hypotéky prostě nemají. Nebo si nemohou dovolit v zimě zatopit. Státu začnou narůstat dluhy a ubývat možnosti něco s tím dělat.

ČNB také tvrdí, že její včasný zásah proti inflaci zabrání tomu, že lidi si na inflaci zvyknou. Že inflace zakoření v našich inflačních očekáváních. Jenže když ČNB slibuje další a další zvyšování úrokové míry (na mnohonásobek standardu Západu, eurozóny i amerického trhu, čímž nás vede kamsi na Východ), musíme s tím přece počítat.

Jsme chudí a máme být ještě chudší, aby se naplnily předpoklady počítačových modelů, kterými se centrální banka řídí. Ani do těch modelů nevidím, ale předpokládám, že počítají s funkcí trhu. Avšak ke všem těm hrůzám u nás často vládnou monopoly, a tam se na trh nehraje. I to poznáme podle cen, které jsou nás vyšší než na Západě, přestože nás od něj dělí ona mzdová opona.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele