Na Česko se valí bída. Údaj o čtyřprocentním růstu českého hospodářství v prvním čtvrtletí můžeme komentovat slovy: dobře už bylo. Ekonomických příšer, které se o to postarají, je celý chumel. Jsou tu vlivy oslabení po pandemii, která někde – v Číně nebo v USA – ještě trvá. Zpřetrhala obchodní vazby, vytvořila nedostatek klíčových součástí, jako jsou čipy, ale třeba i kabelové svazky do aut nebo saze do pneumatik. Automobilová výroba je v prudkém poklesu. Na to volně navázala embarga a sankce proti Rusku a Číně, která navíc přinesla rozvrácení energetických toků a zvyšování bezprecedentní inflace.

Inflace znamená, že co neutratíte dnes, o to zítra přijdete. Rozhodování je to těžké, protože pokud se začne propouštět, můžete zítra přijít o dosavadní příjmy. Nějakou rezervu člověk potřebuje, jenže co mu z ní zbyde, když to bude trvat dlouho? A když začnou šetřit všichni a obchody zamrznou, ekonomika poletí dolů ještě rychleji.

Fialova vláda se teď tváří, že by tu a tam někomu pomohla v tísni, ale současně podporuje válku na Ukrajině a chtěla by být premiantem právě v tomto oboru. Válka bude něco bude stát, a navíc to povzbuzuje zájemce o důrazné přifukování vojenského rozpočtu. Co půjde na zbraně, nemůže jít lidem. Vedle toho musíme počítat s těžko odhadnutelným počtem uprchlíků na našem území, až se to vyhrotí. Teď jich tu je 300 tisíc.

Naše podniky válka připravila o část domácí poptávky, jak lidi chudnou (nebo se bojí zchudnutí, což vyjde nastejno). Co horšího, připravila je také o trhy a zdroje. Vždycky jsme se holedbali, jaká jsme to otevřená exportně orientovaná ekonomika. Pravda, ekonomika malá, proto nikoliv tvůrce, ale příjemce ceny. Děláme za to, co nám kdo dá. Nemůžeme si moc vybírat, protože jsme to otevřeli i doma, a tak zahraniční investoři přišli, nakoupili, a nám už skoro nic nepatří.

To se teď rozpadá. Máme hledat nové zdroje ropy a plynu, přesněji musí to hledat zahraniční majitelé našich rafinerií a plynové distribuce. Jak to udělají, to závisí jen na nich, ale cena taky. To však není jediný problém. Spousta českých podniků, která do zemí válečného konfliktu vyvážela nebo brala součástky a materiály, je teď bezradná. S Ruskem se nesmí, Čína se brzdí a Ukrajina nemůže. Moc nás neutěší, že hodně těchto obchodů se odehrávalo přes německé partnery a musí to řešit napřed Němci. Ti se také nedokážou otočit na obrtlíku. Může se stát, že už nás nebudou tolik potřebovat.