Projevy předsedy vlády Petra Nečase patří k mediálním zážitkům, jaké tu nebyly od časů legendárního Václava Kopeckého (pro nepamětníky - vládní tlučhuba z počátku 50. let). Když se na Nečase podíváte, tak to, co říká, je svatá pravda. A když si to pak přečtete a dáte tomu opačné znaménko, je to pravda taky.

V pátek hájil Nečas ve sněmovně právo na další budoucnost své vlády (jejíž pilíř „platforma“ vyvolává pajdavou představu platfusu). Nejpozoruhodnější hláška spočívala v tvrzení, že „tato vláda dále půjde cestou vyrovnaných rozpočtů“.

Ví bůh, co tím premiér myslel. Pár dní předtím proběhla notifikace vládního deficitu a dluhu za ČR v evropských institucích (v Eurostatu), kde byla za rok 2011 pro vládní dluh ČR uznána částka 1 567 799 milionů korun, stručně 1,6 bilionu korun. Za jediný rok se tento dluh zvýšil o 117 856 milionů korun, tedy o 118 miliard korun (čistého, podle evropských standardů). O rok dřív to bylo o polovinu víc a o dva roky dřív to bylo dvakrát tolik. Kam by měl jít Nečas dál i s celou vládou, to mu radila spousta lidí na přeplněném Václaváku (a bylo to zcela jinam). Přesto se podívejme, co v uvedeném projevu ve sněmovně Nečasovo slovo „dál“ znamená.

K jeho smyslu nás vede zmíněné číslo zhruba 120 miliard, protože v Nečasově projevu zaznělo ještě jednou, ale v přesně opačné souvislosti. Premiér se holedbal, že dál zachová složenou daňovou kvótu (celkové daňové zatížení včetně pojistného) na 38 procentech HDP, tedy o 3 procentní body níže, než bylo za vlád sociální demokracie. Co by se občanům stalo, kdyby tahle vláda padla? Když sociální demokracie slibuje, že vrátí daně na původní úroveň, znamená to – zvolal Petr Nečas vzrušeným hlasem – že vám každoročně vytáhnou z kapes 120 miliard korun navíc!!

Jak bylo patrné z čísel, sdělovaných evropským institucím, vláda tedy dala přednost tomu, že o těchto 120 miliard korun zvýšila vládní dluh. Zvedla jej bez ohledu na okolnosti. Zatímco zvedla dluh o 3 procentní body, ekonomika rostla jen o 1,7 procentního bodu. Tento dluh však není primárně problémem ekonomiky. Nebyl důsledkem toho, že není z čeho daně vybrat. Rok předtím Nečasova vláda zvedla vládní dluh o 183 miliard korun, zatímco největší banky, energetické a telekomunikační firmy v ČR měly rekordní, nevídaně vysoké zisky.

Jakmile se letadlo dostane do vývrtky, není snadné jej zastavit, a ani Nečas v piruetě není snadno řiditelný. Dočetl stránku s varováním, jak nás všechny sociální demokracie okrade, a vzápětí se pochlubil, že on sám už ve státních rozpočtech ušetřil 385 miliard korun. Kde bychom byli, kdyby nebyl? Kdyby se nestaral, všechno bylo ještě o 385 miliard korun horší!

A jak těch úspor dosáhl? Ptáte se, kdo komu co vytahoval z kapes? To neřekl, ale třeba vás něco napadne. Pravda je, že je ne nevytahoval všem. Některým tam i přibylo.

Jako zkušený bavič, nejlepší fór si nechal Nečas na konec. „Žádám o podporu ty z vás, kteří si nemyslí, že se dluhy nemusí platit,“ zvolal, jako kdyby mu tam i těch chybějících 118 miliard korun, které tento týden zaevidovali v Bruselu, nasázel někdo jiný. Připomínalo to hosta, který volá na vrchního: „Platit, prosím!“, ale ukazuje na souseda.

Premiér ve skutečnosti neřekl, kdo bude ty dluhy platit a kdy. Placení hájil, ale současně před ním i varoval. Kasal se, že vláda dokázala oželit v příjmech 120 miliard korun ročně, ale nepřipomněl, že od počátku daňové reformy v roce 2008, která tak šetřila naše kapsy, vzrostl vládní dluh z 1 020 693 milionů na uvedených 1 567 799 milionů korun, tedy o 547 miliard korun. Všichni jsme ušetřili a dluh vzrostl o půl bilionu korun. Nyní tam vedle letošní dávky přihodí ještě 100 miliard korun za církevní restituce a 20 miliard korun ročně za penzijní reformu, a pak s klidem zmizí a může se plně věnovat svému koníčku, jímž je tvrzení, že dluhy se přece platí.

Nad těmito čísly nejlépe vychutnáme perličku, kterou Petr Nečas přizdobil své vystoupení ve sněmovním jednání ještě lépe než výraz „důvěra“ u názvu schůze. Stačí si vzpomenout na „řeckou lež“, se kterou se ODS drala k moci, když varovala před zhroucením českých státních financí při stabilizovaném zadlužení pod 29 procenty HDP. Nyní, kdy zadlužení vyskočilo na 41,16 procenta (podle zmíněné notifikace z 23. dubna 2012), premiér prozřel a pravil: „V rámci Evropské unie si mimochodem, dámy a pánové, vůbec nestojíme špatně.“ Proč? „Máme sedmý nejnižší veřejný dluh.“

No, nedali byste mu … důvěru?