Kde se vzala česká tendence k extrémismu, který vidíme na každém kroku? Nejhorší stav lesů v Evropě, největší lány, největší sucho. Největší výnos zahraničních investic. Největší rozdíl mezi tím, co se v zemi vyrobí, a co za to lidé dostanou. Devět z deseti korun v bankách kontroluje zahraniční majitel. Největší nezávislost centrální banky – operuje dvakrát většími prostředky než vláda – a její největší bezradnost, co teď s tím. Největší vývar mezi vloženou investicí, třeba do privatizace OKD, a vyvedenými penězi, než je firma přivedena ke krachu. Největší tolerance dohlédacích orgánů k takovému drancování národního jmění.

Byla by to krásná práce, kdyby se tomto tématu někdo věnoval hlouběji, ať už v disertační nebo aspoň bakalářské práci. Nebo v knize a dokumentárním seriálu, který přilepí oči národa k obrazovkám. Sám jsem se pokoušel budovat takový seznam, ale je to nad mé síly, a tak se věnuji aspoň jednotlivým jevům, na které náhodně narazím.

Třeba úspěch SPD v eurovolbách nesený na argumentaci proti uprchlíkům vycházel z rozšířené představy, že naše země je jimi nejvíc ohrožena, a navíc, jak naznačují hlasy z Hradu, jsou to hlavně teroristi. Statistika to moc nepodporuje, jeden rok tu bylo přiděleno 14 povolení k azylu, zahraniční teroristický čin jsme tu nikdy neměli žádný, ale kdo by statistice věřil? Jenže kdyby ta statistika byla pravdivá, pak tu máme největší strach z nejmenší hrozby.

Až opadne volební hysterie, SPD jistě najde i jiná témata. Pomohlo jí, že je otevřená novým zájemcům o politické angažmá, zatímco jiné strany – a ČSSD je v tom zcela příkladná – jsou uzavřeným klubem čekatelů na funkci. Ve stranách, jako je ČSSD, vidí v přílivu nových členů jen „velrybářskou“ snahu o vychýlení rovnováhy mezi spřátelenými bratrstvy. Když se pak nějaká významnější osobnost nechá strhnout atmosférou smrtelného ohrožení strany s tradicí 140 let bojů za zájmy neprivilegovaných občanů a nabídne své jméno do volebního boje, je to okamžitě odhaleno jako zlovolný pokus vykroužkovat daleko vhodnější osoby na vedoucích místech kandidátky.

To taková SPD naopak nové osobnosti přijala, a tak se kojím nadějí, že s nimi přijdou i nové myšlenky a pomohou vyvětrat naši zatuchlou politickou scénu. Byť bych byl raději, kdyby ožila i ČSSD.

Ale držme se těch uprchlíků, nebo raději jen cizinců obecně. Na zajímavou informaci mne upozornil web Patrie, což ostatně není náhoda, protože tahle redakce je opravdu velice kvalitní. Šlo o čísla z Eurostatu, který si všímá zaměstnanosti migrantů v zemích EU. Zaměstnanosti v tom smyslu, jaký podíl z nich pracuje. Mají tam tři kategorie. Napřed domácí obyvatelstvo, aby bylo s čím srovnávat (narodili se v dané zemi), potom volný pohyb osob (narodili se v EU), a nakonec osoby, které v zemi pracují, ale nenarodily se v EU. A právě to je ta kategorie, ve které Česko vyhrává.

V Česku je zaměstnanost osob, které v zemi pobývají a narodily se mimo EU, vůbec nejvyšší z celé unie. Předpokládám, že jde hlavně o Ukrajince a Vietnamce, o jejichž pracovitosti se ostatně šíří legendy. U Vietnamců vstupují do legendárního světa i jejich děti, neboť se stejnou usilovností postupují školním systémem k nejvyššímu vzdělání.

Je to vlastně dar historie. Tisíc let v naší zemi žilo více národů pohromadě, a když vynechám nordická jména po 30leté válce, nebo francouzská po průchodu Napoleonových vojsk, byli to vždy také Němci a Židé (a jak správně připomíná Jára da Cimrman, nesmíme zapomínat ani na praotce Cikána, který provázel praotce Čecha už od úbočí hory Říp). Válka nás o naše spoluobčany připravila. Když nám pak praotec Klaus odebral i slovenské bratry, vznikl tu chemicky čistý český národ, nejspíš pro potřeby pokusů na lidech. Teď se to tedy trochu naředilo.

Jak moc se to naředilo? Statistiky ministerstva vnitra by nám řekly, kolik cizinců tu je, a ze statistik z evropských zdrojů (ale reportujeme tam pochopitelně sami) se dozvídáme, kolik jich pracuje. Tak tedy, tito neunijní cizinci pracují u nás ve vyšší míře než domácí či unijní obyvatelstvo. My a ti, koho sem přivádí volný pohyb osob v unii, se držíme lehce pod 80procentní průměrnou mírou zaměstnanosti (z 15 – 74letých, jak se to počítá v EU). Není to málo, ale míra zaměstnanosti neunijních cizinců v ČR je vyšší, drží se nad 80 procenty. V dané statistice to konkrétně činilo 83,9 procenta. Skoro stejné poměry v zaměstnávání neunijních cizinců vládnou i na Slovensku. (ZDE)

Příčina je jasná. Vedle přirozené pohostinnosti českého obyvatelstva, kterou hasila až migrační hysterie (byť podložená, protože sousední Maďaři a Rakušané to roku 2015 chytli naplno), je tu také burácející hospodářská konjunktura, kdy je volných míst víc než volných rukou. Lidé tedy přicházejí za prací tam, kde je. Kolik jich je? Podíl pracujících je odvozen od oficiální evidence. Kolik dalších jich ale dělá bez papírů?

Až se někdy zjistí, kolik lidí tu pracuje načerno, určitě to bude další český extrém. Legenda tvrdí, že jsou na všech stavbách, a nejen tam. Inspektorát práce by to snadno zjistil. Stačilo by, aby měl desetkrát tolik lidí a šel do toho s desetkrát větším nadšením. Tím by černé zaměstnavatele přinutil, aby platili aspoň minimální mzdy, samozřejmě taky daně a zdravotní a sociální pojištění, a k tomu aby dodržovali další normy v ubytování a podobně. Jenže to stojí peníze. Proto lze předpokládat snahu o domluvu, aby někdo zavřel oko.

Hospodářská komora ani svaz průmyslu a podobné organizace proti takovému stavu protestovat nebudou. Odbory by měly, a měly by protestovat víc. Je to v zájmu jejich členů, ale nese to i pozitivní externalitu, protože to pomůže i těm, kdo dnes právo nedobrovolně porušují, protože práci jinak nedostanou.

Třeba by pak tu práci dostali taky, když už to načerno nepůjde. A třeba by dostali i rozumnější mzdu, protože s nahlášením pracovních úvazků by se provalily snahy o predátorské srážení mzdové hladiny přednostním zaměstnáváním bezprávných cizinců. To by vytlačovalo z trhu pseudopodnikatele, kteří se nedokáží uživit ničím jiným než otrockou prací.

Jde znovu o souboj s velkými zájmy, proto se neobejde bez politické podpory. A spíše ji mohu očekávat od těch, kdo nejsou znehybněni sítí vzájemně výhodných vztahů, vztahů léta budovaných, kde tím jediným znevýhodněným jsou občané. Proto jsme taky obklopeni takovým množstvím extrémů...

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele