Pro zahraniční společnosti z některých levných států vzniknou vysoká cla a pro ty americké offshorové zase dovozní daň. Naopak domácí investice budou moci být rychleji odepsány a domácí výrobci budou moci plně využít snížení daně z příjmů korporací z 35 na 15 procent. To mají být základní nástroje ochranářské politiky, kterou chce zvolený americký prezident Donald Trump přenést výrobní aktivity do USA a vytvářet nová pracovní místa.

http://abetterway.speaker.gov/_assets/pdf/ABetterWay-Tax-PolicyPaper.pdf

Je to další doklad toho, že globalizačnímu blouznění o volném trhu odzvonilo. Nová politika se má opírat o úvahu, že nemá smysl vypočítávat výhody volného oběhu zboží bez jakýchkoliv bariér, když to rozvrací ekonomiky vyspělých zemí a vytváří zdroje rozhořčeného společenského protestu. Historie potvrdila, že výhodné je to jen pro největší akcionáře společností a finanční kapitál, ale pro drtivou většinu obyvatelstva vyspělých zemí to znamená buď dlouhodobou stagnaci, nebo dokonce pokles pracovních příjmů.

Obrat k ochranářství míří především k lidem z tradičních průmyslových oblasti Spojených států, které byly v posledních dvaceti letech drasticky hospodářsky odkrveny. Trump upozorňuje, že průměrný hospodářský růst o 3,5 procenta ročně, který byl obvyklý od konce druhé světové války až do roku 2000, nyní klesl na pouhá 2 procenta. Chtěl by se proto k dřívějším hodnotám vrátit.

Vidí přitom jasnou souvislost mezi tempem růstu a vytvářením pracovních příležitostí. Podle Trumpových ekonomů, každé 1 procento průměrného přírůstku hospodářského růstu znamená, že zároveň vznikne 1,2 milionu nových pracovních míst. Kdyby se tedy v nadcházejícím desetiletém období průměrné tempo hospodářského růstu zvedlo z dnešních 2 na 3,5 procenta ročně, vznikne 25 milionů nových pracovních míst, to je o 18 milionů víc než 7 milionů, které slibují prognózy setrvalého stavu.

Jednou ze složek daňové reformy, která je v hrubých rysech připravena, je výrazné snížení daňových sazeb. Avšak interpretace, že to je dárek těm nejbohatším, je prý mylná, protože u příjmové daně fyzických osob budou zastropovány náklady, takže celková úleva by neměla přesáhnout jednotky procent. V souhrnu by to však nemělo vést k poklesu celkových daňových příjmů, protože ty dorovná právě onen slibovaný hospodářský růst.

Pokud jde o výnos daní z příjmů korporací, ani tady nám mnoho neřekne nominální pokles sazeb z 35 na 15 procent, protože důležitější bude, z čeho se platí. Mění se totiž samotný princip, blíží se to k platbám z pohybu hotovosti, cash-flow. Efektivní sazba, tedy to, co plátce skutečně odvede, se bude lišit podle směru, kterým hotovost teče. V zákoně to nejspíš bude definováno podle destinace zdroje. Podle toho, jak to zachytily Financial Times, americké korporace, které svou produkci vyvezou, nebudou za to v USA zdaňovány vůbec, zatímco ty americké korporace, které vyrábějí v zahraničí a prodávají v USA, nebudou moci odečíst výrobní náklady. Přijdou tak prý o tři čtvrtiny svého stávajícího zisku. To by je mělo přinutit ke změně chování a přesunu do vlasti.

https://www.ft.com/content/27079f4a-c157-11e6-9bca-2b93a6856354

Podle výpočtu globální investiční banky Goldman Sachs tím utrpí především oděvní průmysl, který má největší podíl dovozů, následovaný výrobou počítačů, aut, elektrického zařízení a kovů. Vydělat by na tom mohli dopravci, vydavatelé, média a zemědělství.

Potenciální oběti této politiky už se začaly bouřit. Mohou k nim patřit obři jako je obchodní síť Walmart nebo impérium Koch Industries, druhá největší soukromá společnost USA. Jejich vliv je obrovský. Bratři Kochové financovali vznik extrémního hnutí Tea Party v Republikánské straně a byli nejspíš největším individuálním dárcem v letošních volbách.

Dalším prvkem bude přednost akcií před dluhem. Zatímco daňový štít v podobě úrokových nákladů má být zrušen, posílí se naopak na straně přímých kapitálových nákladů, které budou moci být odečteny dokonce předem. Mělo by to zvýšit zájem o reálné investice. Znevýhodní to stávající praxi, kdy společnosti vylepšují příjem akcionářů odkupem vlastních akcií. Na trhu by také bylo méně příležitostí pro dluhové investice, což by se mohlo promítnout do cen dluhopisů.

Ekonomické teorie, které jsou za Trumpovou investiční ofenzívou, teprve musí potvrdit svoji platnost. Je tu však více veličin, které bude třeba uvážit. Rozhodně mezi ně patří kurz dolaru. Ten v tuto chvíli extrémně posiluje, také v důsledku toho, že americká měnová politika má předstih před evropskou. Zatímco Fed už přistoupil ke zvyšování úrokových sazeb o první čtvrťák (25 bázických bodů) a v příštím roce chce základní sazbu posunout až na 1,5 procenta, Evropská centrální banka drží nadále základní sazbu pod nulou a pouze začíná snižovat nákup aktiv, kterým dodává do systému hotovost.

Pokud by Trumpovy politiky zabraly, mohou se do USA přesouvat nejen výroby, ale i kapitálové rezervy, které tam měly velké americké společnosti ukryty před zdaněním. Vylákat by je mohla amnestie spojená s 10 procentním přátelským zdaněním. Ovšem příval měny by mohl být ještě větší, kdyby se dnešní dráždění Číny výhrůžkami 35 procentního penalizačního cla proměnilo v obchodní válku a Čína sáhla i po měnové zbrani a vrhla na trh státní dluhopisy Spojených států za bilion (tisíc miliard) dolarů. To by se asi děly věci na dluhových trzích...

Další důležitou veličinou je cena ropy. I když už existuje dohoda OPEC s Ruskem a dalšími nečleny kartelu o omezení těžby, cena zamířila spíše dolů. Je to dáno tím, že pokračuje nadprodukce, zásoby jsou vysoké, a hlavně cena ropy je více propojena s kurzem dolaru než čím jiným. Pevnější dolar, levnější ropa.

Nepřehlížejme také předpokládanou změnu Trumpovy politiky vůči Rusku, v tuto chvíli motivovanou hlavně bezpečnostní spoluprací na Blízkém východě. Zklidnění by pochopitelně umožnilo obnovit těžbu ropy a plynu i na někdejších válečných územích. Z ruské strany může mít projev vstřícnosti podobu uvolnění koncesí pro Exxon Mobile na Sibiři, které byly zmrazeny sankcemi. Tento zájem se bude tlumočit snadno, pokud – dnes už někdejší – šéf této společnosti Rex Tillerson povede ministerstvo zahraničních věcí. Takže by se víc těžilo i na Sibiři.

Velké přelivy kapitálu do USA, podpořené i rozdílem v úrokových sazbách mezi Americkou a Evropou, rozdílná tempa hospodářského růstu a rozkolísání cen klíčových surovin dávají vyhlídku divokého roku, který bude navíc supervolebním – tentokrát v Evropě. Asi nás to přinutí myslet víc na sebe než na zbrojení pro záchranu světa.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.