Evropa už by neměla tolik spoléhat na Spojené státy, prohlásila v neděli německá kancléřka Angela Merkelová v jedné mnichovské pivnici, a od té chvíle jsou toho plné noviny. Nejde však o nějaké řeči u piva. Něco podobného řekla kancléřka Merkelová už v lednu, když reagovala na nástup nového amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho prohlášení, že NATO je zastaralé. Rychle však vycítila, že nemá moc velkou podporu u kolegů v EU. To se po třídenní návštěvě Trumpa v Evropě změnilo.

Závěr evropské části první zahraniční cesty amerického prezidenta Donalda Trumpa byl užitečný hlavně v tom, jak zdůraznil fakt, že svět míří do zatáčky jinam. Na vrcholné schůzce NATO si Trump znovu postěžoval, že posledních deset let USA vydávají na úhradu společných výdajů víc než všechny ostatní členské státy NATO dohromady, a už je to přestává bavit. Málokdo plní slib, že nabídne alespoň 2 procenta HDP ročně. Řada zemí podle Trumpa dokonce „dluží obrovské peníze za řadu let“.

Završil to tím, že vypustil povinnou zmínku o článku V charty NATO, který je obvykle interpretován jako záruka toho, že v případě napadení členského státu přijdou USA spolu s ostatními na pomoc. Pouze utrousil, že USA v tom nenechají přátele, kteří byli na jejich straně. Ale které??

No dobrá, řekněme, že na slovíčku nezáleží. Ale těch konfliktů je víc. Pokusy připravit v předstihu nějakou konkrétnější agendu schůzek narazily na problém, že Trumpovi pomocníci („šerpové“) nebyli schopni předpovědět žádná prezidentova stanoviska o obraně, světovém obchodu a klimatických dohodách. Na setkání s činiteli EU v Bruselu se Trump vyjádřil o Německu, že se chová „špatně, moc špatně“, protože vyváží do USA příliš mnoho aut. Na setkání skupiny G7 odmítl se podepsat podporu Pařížským klimatickým dohodám, jen odložil rozhodnutí, zda v tom účast USA úplně nezrušit. A sankce NATO vůči Rusku by spíš uvolnil, než přitvrdil, jak žádali ostatní. Teď je podle něj hlavní „boj proti teroru“.

Můžeme si samozřejmě chvíli hrát s tím, že není informován. Evropští partneři odmítají vidět péči o bezpečnost jen v posilování vojenské síly. Když pomineme rituální hrozby Rusku, které se staly symbolem příslušnosti ke klubu, skutečné nebezpečí představuje narůstající proud uprchlíků ze zemí ničených válkami a kořistěním přírody, ve kterém má Západ prsty. Rozvojová a humanitární pomoc a diplomatická snaha o ukončení konfliktů je důležitější než příspěvky na nekonečné a bezvýchodné války. Když sečteme tyto evropské náklady, jsou s těmi americkými srovnatelné.

Ani s těmi německými auty v USA to není tak prudké. Vyrábějí se hlavně v závodech na území Spojených států. Loni jich bylo 809 tisíc. Toto číslo je však třeba srovnat se 670 tisíci osobních a užitkových aut dovezených z USA do Německa.

Zpochybnit lze i Trumpovo odmítání Pařížských klimatických dohod, protože reprezentuje jen federální úroveň. Stát Kalifornie na těchto dohodách trvá a začal vyjednávat s partnery za mexickou a kanadskou hranicí o spolupráci při jejich naplňování. Tohle podporuje i stát New York a řada dalších států Unie, včetně trvání na platnosti přísných limitů třeba pro výfukové plyny.

Přezíravý pohled na neplatící Evropu si nevykládejme tak, že dlužíme výpalné

Přesné znalosti v Trumpově hlavě tu však nejsou tím rozhodujícím. Podstatný je jeho postřeh, že tradiční agenda, jak ji v předvolebním boji reprezentovala Hillary Clintonová, je zcela mimo mísu. Je to pokus o nekonečné pokračování politik, které se dávno přežily.

Přežily se dílem proto, že jejich cynická podstata byla provalena řadou informačních úniků. V tomhle kybernetickém světě se už nic neutají, a tak víme o americké skryté podpoře teroristických skupin, se kterými pro veřejnost USA okázale bojují (ale mohly by se hodit v boji proti jinému nepříteli).

Ani ten posvátný článek V Charty NATO neříká nic o bezpodmínečné obraně partnerů, jen slibuje, že se nad tím členské státy zamyslí. Proto se taky reálně nikdy nepoužil (jen symbolicky, po 11. září)…

Ještě výmluvnější jsou peníze. Fakta potvrzují prázdnotu představ, že štěstí lidstva závisí na otevřenosti světového obchodu. Nemá smysl se plazit před bezbřehou globalizací, která vyústila do situace, kdy polovinu světa vlastní padesátka nebohatších rodin. Průmyslové oblasti nejvyspělejších zemí se přitom proměňují v ekonomickou poušť. Kdo chce voliče, musí se tomu postavit.

A pak je tu fakt nové občanské svobody. Sám Trump jej aktivně využívá, když obchází clonu mainstreamových médií a kropí občany twitterem, tedy vlastními zprávami napřímo. Pochopil, že lidé požadují americký úspěch hlavně doma, uvnitř hranic. Teď, po návratu do vlasti, je bude muset znovu mobilizovat, protože mnoha mocným skupinám kazí kšeft a zákonitě narazil.

Ale jeho přezíravý pohled na neplatící Evropu si nevykládejme tak, že dlužíme výpalné. Spíš se zdá, že nám konečně dává svobodu. Takhle to pochopila kancléřka Merkelová. Její vyjádření zní, že časy, kdy jsme kompletně záviseli na jiných, jsou do jisté míry pryč.

Zpravodajové listu Guardian si všímají opatrného použití slov „kompletně“ a „do jisté míry“. Obrat se možná rýsuje, ale musí se na něj s citem. Když se ke stejné věci Merkelová vyjadřovala v lednu, Evropě hrozilo riziko rozpadu. Po Brexitu měl následovat nizozemský Nexit, pak Francouzský Frexit a také v Německu si brousila zuby AfD na něco podobného. Tyhle obavy jsou pryč. Konečně lze uvažovat o větší evropské politické jednotě, jejíž součástí je obrana. Jen se nesmí tlačit na pilu, příležitosti umějí i mizet.

Americká varování, že kdo dost neplatí, nemá nárok na společnou obranu, stojí také za hlubší pohled. Jakým hrozbám čelíme? Útočí na nás teror? Ubrání nás před ním NATO?

Nebezpečí se likviduje tam, kde vzniká

Na stopu mne uvedl odborný názor generála Jiřího Šedivého, bývalého náčelníka Generálního štábu Armády ČR. „Nebezpečí se likviduje tam, kde vzniká,“ konstatoval v rozhovoru pro Parlamentní listy. V době migrační krize zaznívaly některé názory, že bychom měli mít nasazenou armádu na ochranu hranic České republiky. „Což jsou nesmyslné řeči. Kdyby se s někým skutečně válčilo, tak se válčí tam, kde ten konflikt vznikl. To budeme čekat někde na jižní Moravě, až se to dostane tam? Vždyť jsme v srdci Evropy. Kdyby se válčilo už na našich hranicích, znamenalo by to, že se Severoatlantická aliance úplně zhroutila,“ uvedl.

Takže NATO je spíš pro ten Afghánistán a další válčící státy Středního východu. Jenže výraz, že tam konflikt „vzniká“, je neúplný. Tenhle konflikt jsme si tam dávno předtím vytvořili sami, byť nikoliv přímo jako NATO, ale jen jako „koalice ochotných“, kam patří i ČR. Míň bychom se do toho hrnuli, kdyby tu NATO nebylo. Je to však ještě horší. To, na co máme dál zvyšovat příspěvky ke 2 procentům HDP, naši obrannou schopnost naopak snížilo. Stalo se to tím, že Armáda ČR se změnila v expediční sbor a nemá tedy obranný, ale útočný charakter.

Takhle to vidí generál Šedivý: „Problémy, do kterých jsme se dostali, jsou naše vina, respektive našich politiků, počínaje tím, koho jsme ustanovovali do funkcí ministrů obrany. Teď je tam ten, který předtím hrál divadlo na Vinohradech. Jeden z prvních, Baudyš, zase málem ustřelil letadlo vlastní pistolí.“

„Bývalá naše armáda měla tři tisíce pět set tanků, máme jich třicet. Měli jsme dvě stě padesát nadzvukových letounů, máme jich šestnáct. Řekněte mi, kdo z vás ví, kde máte úkryt, kdyby se něco semlelo? Kde máte ochrannou masku, kdyby k něčemu došlo?“

S obranou by se něco dělat mělo. Ale předstírat, že buduju obranu, a zapojovat se do útočných akcí, které snižují bezpečnost vlasti? Povzbuzujme Američany v pocitu, že je to zastaralé, drahé a je lepší jít od toho. A pozorně sledujme vlastní politiky, kteří nás do toho chtějí i přes americký odpor znovu natlačit.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele