Hodnotu takové osoby známe už ze zákonů legendárního profesora Parkinsona, hledajícího řešení pro situaci, kdy nemáme muže, který má vždycky pravdu. Ale co když máme někoho, kdo se vždycky mýlí? Což se ho zeptat, a potom udělat pravý opak? V tomhle je Václav Klaus nenahraditelný, nemá smysl ho volbami zdvojovat někým, kdo by mu chtěl tuto pozici urvat. Važme si Klause, ať už bude sedět kdekoliv.

Na začátku je problém. S amnestií je to jako s globálním oteplováním, prohlubováním integrace Evropské unie nebo zachováním sociálního státu, prezident Václav Klaus volí varianty, jejichž efekt spočívá v tom, že drtivé většině občanů spolehlivě škodí. Avšak to, co je škoda pro jedny, je pozoruhodný přínos pro druhé (byť podstatně méně početné).

U amnestie si to nemusíme složitě vysvětlovat, zvlášť když kámen, který některým lidem spadl ze srdce, je bohatě vyvážen balíkem, který tito lidé vyhráli na cestu. Shrábnutý jackpot spočívá v tom, že peníze, které dosud patřily do kategorie „výnos z trestné činnosti“, budou přezdobeny právní fikcí, že se žádná trestná činnost nestala. Takhle vám je nevyčistí žádná prádelna.

Naše rozklížené vztahy s Evropskou unií zase vytvářejí mocenské vakuum, které mohou vyplnit natěšení jiní. Podobně je to se slábnoucím smysluplným využitím strukturálních fondů z EU. Většinu občanů asi mrzí, že jim uniká mezi prsty neopakovatelná příležitost ke zkrácení epizody dohánění vyspělejších členských zemí, ale nejsou na světě sami. Nezapomínejme na lidská práva privátních majitelů velkých peněz, kteří považují evropské fondy s jejich podmínkami za konkurenta. Nezdar eurofondů pak zlepšuje vyjednávací pozici této klientely. Potěší ji i rozpad sociálního státu, protože nechráněný občan je více nakloněn vyhlídce, že by měl držet hubu a krok.

Naštěstí prezident není jen vrtošivý a zlomyslný strašák, ale také ústavní činitel, proto je třeba hledat pomoc v Ústavě a Listině práv a svobod. Vlastně – jak nás to napadlo? Nedoporučil nám to sám Velký svými slovy o ústavním „zaplevelení“? Jistě, poslouchejme ho pozorně. Co když je Václav Klaus naopak dobrým vodítkem a vyplatí se sledovat jeho názory? Vyslechnout – a udělat pravý opak. Pokud proti něčemu s nasazením bojuje, ukazuje cestu.

Legendární profesor Parkinson považuje za poklad, má-li firma někoho, kdo se spolehlivě mýlí. Dostaneme-li se do situace, ve které si nevíme rady, stačí se zeptat takové osoby na názor, a pak se zařídit přesně opačně. Je to něco jako kompas s obrácenou střelkou, ukazuje vždycky správně, byť špatným směrem. Samozřejmě v jistých extrémních podmínkách, jako je třeba humanitární bombardování, musí svitnout každému, ale to je něco jiného.

Světové ekonomické fórum nyní upozornilo na největší rizika, před kterými světové hospodářství stojí a poukazuje na důsledky klimatických změn (a tedy i potenciál alternativní energetiky). Ale to přece není nic nového, Klaus to tvrdí už dávno, byť opačně. Boj proti klimatickým změnám, alternativním energiím, proti větší integraci EU, proti sociálnímu státu, dokonce i jeho zásahy ve prospěch kouření, to vše je Klausova neocenitelná služba národu, pokud ovšem národ dokáže tuto službu využít. Klaus nás tak oprošťuje od podružností a soustřeďuje nás na to hlavní.

Nejlepší by bylo, kdyby někde na Hradě zůstal, byť v nějaké menší stavbě, kde by byl stále k dispozici. Nemá cenu hledat ve volbách někoho se stejně neomylným výrazem, kdo by se pak chtěl tahat o postavení názorové kotvy. Prezidentem ať je někdo normální. Pro Klause ať pak vznikne novela ústavy s doživotní funkcí „Klaus“, a národ se neztratí.

Publikováno se souhlasem vydavatele.