Zprávy o tom, že Číně napřed nepomůžeme, a pak jí teda dáme nějakou drobnost, aby se neřeklo, mě naplňují hlubokou trapností. Není to tak dávno, kdy jsme s ní navázali strategické partnerství, a teď ji najednou neznáme, protože u nás málo investuje. Takhle si může stěžovat leda strategický vyžírka.

Navíc nejde o politiku, ale o život. Nikdo neví, jak se situace s koronavirem vyvine. Častá srovnání s běžnou chřipkou, za kterou jen u nás zůstávají tisíce mrtvých ročně, kulhá. Většina lidí je po opakovaných infekcích imunní, a když je nejhůř, máme tu očkování nějakým předloňským kmenem, který částečně ochrání ty nejohroženější. Tohle u koronaviru 2019 nCoV není k dispozici, tam jsme nahým v trní.

Investiční banka Goldman Sachs se pokoušela odhadnout vliv epidemie koronaviru na světovou ekonomiku, došla k nějakým desetinám HDP, ale spíš šlo o pokus uklidňovat veřejnost. Desítky milionů lidí žijících v Číně v karanténním režimu bez možnosti opustit města, přerušené letecké linky, bortící se systém mezinárodní spolupráce, to všechno je jen začátek. Předpoklady, že koronavirus vydrží jen týdny a zvadne jako všechny sezónní virózy, se nemusí naplnit.

Vlastně ani nemáme příliš přesnou představu o jeho rozšíření, protože statistky počítají jen ty, kdo zamíří do nemocnic. Kdyby se měla rozvinout skutečná pandemie nad možnosti kontroly, škod se nedopočítáme. Proto nestačí jen Číňanům držet palce, aby to nějak zvládli. Je třeba jim pomáhat, abychom zastavili virus, který může ohrozit bezpečnost České republiky. Ve Wuchanu se bojuje i za Prahu. Tentokrát doopravdy.